Část smečky začala seskakovat dolů z vyvýšeného místa. Jejich srsti byly zježené. Hyeny rychle ustoupily a stáhli ocasy. Nyx naštvaně a bolestivě zavrčela.
Arzero si to spolu s Biou hnali k hyenám nejrychleji, jelikož měli ze všech nejrychlejší nohy. Abu, který stále strkal hlavu do úzké štěrbiny za lvíčaty, byl donucen jí vytáhnout, když se mu do hřbetu zakously zuby Neshiho, který k němu akorát dorazil. Samec hyeny bolestivě vyštěkl a začal sebou zmítat. Podařilo se mu natočit více hlavu a lehce se pískově zbravenému lvovi zahryznout do ramene. Neshi zavrčel a trhnutím hlavy zkoušel hyenu odtrhnout, ale Abu se držel silně. Leonora sekla vytaženými drápy Ikrai po zádi, nacož hyena odpověděla naštvaným zakňučením a odběhla kus dál. Temně šedý samec hyeny spolu s béžovou hyenou, které se na zádech rýsovaly tmavé pruhy, se vyrhly na pánevní končetiny tmavé lvici. Leonoře podklouzly zadní nohy a praštila sebou o zem, přičemž bolestivě zavřískla. Otočila se na bok a předními tlapami zkoušela drzé hyeny seknout po obličeji. Bia měla problém větší, jakožto nejmenší i nejmladší člen skupiny. Uši měla přitisknuté k hlavě, drápy vytežené a zuby vyceněné. Na ní vrčely hyeny tři a to né zrovna malé. Zástupkyně velitelky cenila ostré zuby na mladou učednici, Kvéry trojbarevná srst byla mezi jejími rameny zježená a žluté oči bílo černého samce žhnuly nenávistí. Bia byla stejně velká jako Kvéra, ale samec hyeny byl větší a pravděpodobně i silnější. Pamony vystartovala první, na což Bia uhnula, to ovšem samec hyeny čekal a jeho zuby se silně zaryly do zad učednice a tak ji přimáčkl k zemi. Béžově žlutá lvice zavřískla v agónii a pokusila se zapřít a hyenu shodit, ale byl moc silný. ,,Drž jí, Ashi. Tohle si užiji~" olízla se Kvéra a popošla blíže k Bie. Bia měla stále v očích odhodlání a ani špetka strachu tam nebyla. Než stihla Kvéra či Pamony, která se zvedla a došla k nim též, něco udělat, mohutný šedý lev shodil Kvéru velkou tlapou a do Ashe vrazil, čímž ho donutil povolit stisk. Bia vyskočila na nohy a bez jakéhokoli dalšího váhání skočila po zástupkyni hyen, jenž překvapeně vyštěkla.
Arzero měl jasný cíl. Teď vlastně z části oslabený cíl. Dlouhým skokem pod sebe srazil Nyx a držel ji tam. Sklonil k ní hlavu tak, aby ho dobře slyšela. ,,Měl bych tě tu zabít hned teď... Ale respektuji starý zákon, takže ti dám pouze poslední varování, Nyx," zavrčel. ,,Drž se od mého syna a od ostatních lvíčat dál nebo ti tu jizvu příště neudělám přes rameno, ale přes hrdlo, rozuměla jsi?" Velitelka hyen pomalu zamrkala, aby dostala krev z oči, ale pak se zasmála. Ten smích byl děsivý. ,, Ach, Arzero. Udělám ti laskavost a zopakuji ti to," ušklíbla se. ,,Jsem svým vlastním pánem a takový vepř jako ty mi nebude rozkazovat!" Zavrčela naoplátku skvrnitá hyena a ve stejnou chvíli se ocitl temně šedý samec hyeny na zádech krále, kde se mu zakousl přesně mezi lopatky. Arzero bolestí zařval, až ustoupil a zkoušel hyenu shodit. ,,Díky, Damone," poděkovala hořce velitelka, otočila se na tlapky a vyrazila pryč ke srázu dolů. Na začátku srázu se však zastavila a vydala hlasitý zvuk, něco mezi vytím a štěknutím. Všechny hyeny se nějakým způsobem vysmekly svým nepřátelům a rychle vyrazili za svou vůdkyní a i s ní zmizeli ve srázu.

Nastal klid. Ozývalo se jen oddychování lvů. Arzero se otočil a namíří si to k tunelu, kde se schovávala lvíčata. Neshi, kterému krvácelo rameno a tvář jemně čumákem strčil do Pic ve snaze ji probrat. Maličká lvice otevřela nejdříve jedno očko a až potom druhé. Poté zvedla hlavičku a opřela se o tlapku, až se nakonec zvedla úplně. Sice se zakolébala, ale udržela se. Arawn stál na místě a hleděl tam, kde před chvílí zmizela smečka hyen. Krev se mu jen lehce vsakovala do šedé srsti na levém boku. Bia měla velký kousanec na zádech, ale snažila se nedat najevo, že to štípe. Šedý lev na ni otočil velkou hlavu a lehce se uculil. ,,Není za co, kdyby něco," odvětil a znovu se zahleděl do dálky. Bia nechápavě střihla uchem. ,,Cože?" ,,Není za co za záchranu krku," odpověděl, aniž by se na ni podíval. Učednice střihla znovu lehce uchem. ,,Ah... Omlouvám se." ,,Pak za mnou přijď, něco tě naučím," uculil se znovu a prošel okolo ní za králem. Leonora došla ke dvoum vážně zraněným levhartům a začala jim jemně čistit rány. Nandi nejdříve vykoukla a pak vylezla z úkrytu. ,,Ha! Ty dostali přes čumáky!" Moon se přidal. ,, Pelášily rychleji než antilopy!" Arzero přihmouřil oči a zavrčel. ,,Došlo vám, co jste vůbec provedli?!" zahřměl jako bouřka. Lvíčata ucukla a skrčila se. Uzuri se téměř vyplazila z úkrytu a posadila se před béžového krále ,,Omlouváme se, moc nás to mrzí." Rakash si sedl vedle ní se sklopenými oušky. ,,Nevěděli jsme, že tu budou hyeny, chtěli jsme se jen podívat dál k bažinám." Arzero znovu zavrčel. ,,I přesto, že jasně víte, že jsem vám to zakázal?" osoptil se na malá lvíčata.
Lyna lehce ťukla tlapkou do světlého lvíčka. ,,Maphe? Vstávej..." Maphe se těžce zvedl, až se mu zamotala hlava. ,,Jsem-Jsem v pořádku," zamumlal, ale jeho malé ouško bylo celkem silně natržené. Arzero se ohlédl. Všiml si svého syna a došel k němu a jemně mu olízl natržené ucho. ,,Jsem z vás všech velice zklamaný..." zavrčel i přes toto jemné gesto. Chtěl pokračovat, ale koutkem oka zahlédl Leonoru a dva levharty a rychle k nim vyrazil. Wasu měla natržený koutek, kousanec na boku krku a menší jizvy na bocích, ale Ngwevu měl silné rány na rameni, krku a nohách. Ke všemu se mu nehýbalo nic, kromě hrudníku. Wasu se v očích objevila velká starost. ,,Musíme ho odnést k Zaye!" vyhrkla a postavila se s drobným syknutím.
Neshi přikývl, vzal opatrně zraněného levharta za zátylek a pak si ho rychlým švihnutím hodil přes záda. ,,Poběžím napřed, vy nás pak doženete," kývl hlavou k místu, odkud přišli. Ra přistála vedle něho. ,,Poletím s tebou, budu tě hlídat z výšky." Na to světlý lev jen přitakal a vyrazil. Nikdo nic nenamítal. ,,Jdeme domů."

...

Zaya se o všechny postarala, ale jen černého levharta si nechala u sebe v menší jeskyni. Matky byly z lvíčat též zklamané, ale též nahněvané. Všechna lvíčata ležela mlčky pod stromem sama, ovšem chyběli jim Maphe a Xur, kteří byli u rodičů. Arzero vše své lvici vysvětlil. Atarah rozrušeně švihala ocasem, ale v tváři byla klidná. ,,Vy dva jste se opravdu vyznamenali. Mohli jste se vážně zranit, ba dokonce zemřít, ale poučili jste se, nepletu se?" Maphe se na svou matku podíval, jakoby se mu měla každou chvíli zakousnout do druhého ucha. ,,A-ano mami," odpověděl i za mladšího sourozence. Atarah se usmála a olízla oboum synáčkům hlavičky. ,,Běžte za ostatními, ale vraťte se do jeskyně v půlce Sunce oka přivřeného," oznámila. Maphe a Xur překvapeně zamrkali, stejně jako jejich otec, ale narozdíl od něho oba vyrazili ven. ,,Proč jsi jim to dovolila?" odsekl Arzero. Atarah se potichu zasmála. ,,Jsou stejní jako my, když jsme byli malí, vyrostou, jen na ně musíme dávat větší pozor a být trpěliví," odvětila s klidem. ,,Wasu a Ngwevuovi dlužíme naše velké dík." ,,Ano, to dlužíme," přikývl Arzero a otřel se tváří o Atarah. ,,Bál jsem se o ně..." ,,Však to já též."

,,Chtěl jsi se mnou mluvit?" zastavila se Bia kus od Arawna, který ležel na kameni u boku skály. Olízl si naposledy tlapu a pomalu se na učedníci podíval. ,,Ano, všiml jsem si, jak jsi bojovala a," odmlčel se, než pokračoval ,,není to špatné, ale nejsi dost ostražitá na své okolí." Bia stáhla uši. Hodlal se jí starší lev vysmívat? Protože na to teď opravdu neměla čas. ,,Nejspíše už nevyrosteš, ale to ti naopak pomůže," šedý lev stále ležel. ,,Můžu tě naučit nový styl boje," navrhl jí. Bia maličko překvapeně ucukla, ale podezřívavě si ho znovu prohlédla, jakoby ho snad viděla poprvé. ,,Proč se tak staráš?" zeptala se opatrně, ale přesto jasně. ,,Jsi teď má smečka, má rodina. A rodina se chrání, věří si a podporuje, nemám pravdu?" Bia se zamyslela. Něco by se naučit mohla. ,,Ale jen jedinou věc, nechci trénovat s cizincem," namítla a lehce švihla ocasem. Arawn se potichu zasmál. ,,Jistě, nemohu tě nutit a navíc tě chápu. Začneme zítra," dokončil řeč, zvedl se a namířil si to k sobě do jeskyně pod skálou. Bia stála na místě a stále přemýšlela. Ten lev byl podezřelý, ale mluvil pravdu... ,,Co tu stojíš jako vyjevený slon?" vytrhl ji z přemýšlení hlas, až nadskočila. Byl to Neshi, její učitel. ,,Jen jsem... přemýšlela, toť vše." ,,Určitě máš hlad, pojď," usmál se a kývl hlavou, přičemž se rovnou rozešel k matkám. Bia se usmála a hodila starosti za hlavu. Nic ji na bedrech netíží, brzy bude bojovnice a plnohodnotná lvice smečky a bude tak moc oddaně sloužit svému království.

——————————————————
Ne, neumřela jsem, jak si asi všichni myslíte 😅 Jen teď nemám úplně na Wattpad chuť, náladu ani čas, takže kapitoly nečekejte brzo... Omlouvám se. Tu a tam na Wattpad zajdu, něco napíšu, ale už to není psaní: Jedna kapitola za den a upravování a kontrola další dva dny. Ne. Teď je to spíše kus, nějakou dobu nic, další kus, zase nic atd. Nemusíte se bát, že bych své knihy nebo profil smazala, to neudělám! ❤️ To si vás až moc vážím. Musím prostě zase chytnout ten spirit toho psaní, ale jinak vám přeji hezký zbytek dne a krásné svátky! ❤️🎄

BTW! Nahoře Neshi, snad jste ho poznali 😅 když jsem ho dělala.