Počet slov:509
16 let/23.října 2020

,,Díky," šeptla jsem tiše a nenápadně vtiskla Jamesovi do ruky neviditelný plášť. Pak jsme se rozešli oba dva každý svou cestou, dokud mě do prázdné učebny nezatáhl Scorpius s Albusem.

,,Co je?" sykla jsem a oni svorně: ,,Pssst!"

Nadzvedla jsem tedy obočí a sledovala je. Zamkla jsem, aby se sem nikdo nemohl dostat. ,,O co jde? Co se děje?"

,,Je to sice bláznivé, ale musíme ti to říct," vydechl Scorpius, ,,protože se tě to týká. Tedy, tvé rodiny."

,,O čem to mluvíš?" nechápala jsem.

,,Víš, kdo je ministryně kouzel?"

,,Samozřejmě, že vím! Hermiona Weasleyová!" odpověděla jsem netrpělivě.

,,Správně. Ve své knihovně na ministerstvu měla schovaný obraceč času."

,,Cože?" vyjekla jsem. ,,Ale nemají být všechny zničené?"

,,To jsme si mysleli také," kývl Albus, ,,ale zřejmě ne."

,,Proč mi to říkáte?"

,,Cestovali jsme v čase. Dostali jsme se do dvou světů, ve kterých byli tvoji rodiče," řekl tiše Scorpius. ,,Bylo to dost hrozné."

Byla jsem zticha. Malfoy si povzdechl a přiložil si hůlku ke spánku. Nemělo by mě překvapovat, že to ten čtvrťák umí, vždyť je to neskutečný šprt.

,,Tady máš. Podívej se na obě vzpomínky, ale hlavně o tom nikomu neříkej. Albus byl proti tomu, abych ti je ukazoval," zazubil se Scorpius a vtiskl mi do ruky dvě lahvičky.

Podívala jsem se na Albuse, který pokrčil rameny a kývla. ,,Je mi to jasné. Dík moc, Scorpiusi."

,,Nemáš zač. Hodně štěstí," zamumlal. Albus na mě kývl a vzal svého kamaráda za rukáv. Táhl ho pryč z učebny a já si povzdechla. Teď ještě získat nějakou myslánku.

•••

Odzátkovala jsem první lahvičku a její obsah vylila do myslánky. Voda se rozvířila a já se dost bála toho, co tam uvidím. Zhluboka jsem se nadechla a ponořila se.

Ocitla jsem se na tribuně a zahlédla Albuse se Scorpiusem, kteří na sobě měli kruvalské hábity. V ohradě byl drak a proti němu bojoval Cedric. A pak...

,,Mami!" vydechla jsem, když jsem spatřila profesorský sbor. Rozeběhla jsem se k nim. ,,Tati!"

,,Jak působivé, Snape," odsekla mu zrovna a on protočil očima.

,,Měla bys raději být zticha, Raddleová."

,,A to jako proč? Tím bych ti udělala radost a to rozhodně nechci," odfrkla si a já je nevěřícně pozorovala. To není ten Severus Snape a Millie Raddleová, kterou znám já. Tohle nejsou oni, takhle se nechovají. Nebo se takhle k sobě chovali před tím, než byli spolu a měli mě a Sobiuse...?

,,Jsi neuvěřitelně otravná," zavrčel.

,,O to mi jde," usmála se potěšeně mamka a znuděně sledovala scénu před sebou.

,,Nudí tě to, že?" poznamenal otec, když viděl, kam kouká. ,,Neboj se, určitě za chvíli přijde na scénu ten tvůj nejmilejší oblíbenec Potter a budeš se moct rozplývat, jak je úžasný."

,,Já se nad ním nerozplývám," zavrčela mamka a já viděla, jak už si instinktivně zajela rukou do kapsy hábitu. Věděla jsem, že mezi prsty svírá hůlku. Šokovaně jsem je oba pozorovala.

,,A proto pořád dokola meleš o tom, jak moc dokonalý je to chlapec," rýpl si a ona zatla volnou ruku v pěst.

,,Nenávidím tě, Severusi Snape. Tak neskutečně moc tě nenávidím."

,,Tu nenávist ti opětuju, Raddleová."