Počet slov:528
16 let/14.září 2020

S úsměvem jsem zamířila do Velké síně na oběd. Byl pátek a já už měla volno. A odpoledne jsem se chtěla jít podívat na dračí vejce. Snad je v pořádku.

,,-říkal jsem ti to, můj táta je skvělej. V šestým ročníku našel učebnici plnou bezvadných zaklínadel. Řeknu ti, kamaráde, že bych si ji rád přečetl. Myslím, že s matkou mluvil o nějakém princi dvojí krve, či co..." Strnula jsem v pohybu a změnila směr.

,,Pottere!" zavolala jsem na páťáka, který se na mě překvapeně podíval. Hned potom ale nasadil oslnivý úsměv a mrkl na mě.

,,Lily Raddleová..." zamrkal a snažil se poupravit si vlasy. Ušklíbla jsem se. Zbytečně marnil čas.

,,To své háro si neupravíš, Pottere. Je jak vrabčí hnízdo, ale tvé vlasy jsem teď řešit nechtěla."

,,A co jsi chtěla řešit?" zeptal se s úsměvem a ležérně se opřel o zeď. Jeho kamarád zmizel a já protočila očima. Proč se musí pořád chovat jako idiot? ,,Přijmeš mou nabídku na rande?"

,,Ne, nepůjdu s tebou na rande!" vyštěkla jsem. ,,O čem jsi to tu mluvil se svým kamarádíčkem? Jaký princ dvojí krve? Mám pocit, jako bych to už někde slyšela..."

Zablýsklo se mu v očích. ,,Táta měl dřív nějakou učebnici lektvarů, která patřila jakémusi princi dvojí krve. Byly tam prý zaklínadla a tak. Musela být skvělá."

,,Jo..." řekla jsem pomalu a snažila se vzpomenout si, kde už jsem o ní slyšela. Byla jsem si ale jistá, že v hloubi duše vím, o co jde.

•••

15.září 2020

,,Sobiusi! Moc ráda tě vidím!" usmála jsem se upřímně a sedla si ke svému bratrovi, který už u Tří košťat popíjel máslový ležák. Zrovna tady jsme měli schůzku.

,,Ahoj Lily," kývl na pozdrav, ,,o čem jsi to se mnou chtěla mluvit?"

Zazubila jsem se a objednala si také máslový ležák. ,,Ty už to chceš mít z krku, či co? Vypadáš nedočkavě. Jak se ti vůbec daří?"

,,Ale jo, dobře," pokrčil rameny, ,,tak o co tedy jde?"

Poděkovala jsem Rosmertě, která mi přinesla ležák a napila se. Až potom jsem odpověděla. ,,Slyšel jsi někdy o učebnici prince dvojí krve, Sobe?"

,,Princ dvojí krve?" zamračil se a usilovně přemýšlel. Hleděl nějakou chvíli jen na jedno místo a já nedočkavě vyčkávala. ,,Ne, myslím, že neslyšel, promiň."

Vzdychla jsem si. ,,Jsem si jistá, že já už o ní slyšela. Jen si nemohu vzpomenout kde..."

Pozoroval mě. ,,A co použít nitrozpyt?" navrhl a já se na něj vyděšeně podívala. ,,Chápeš," pokračoval rychle, ,,mohl bych tu vzpomínku najít, a pak bychom to zjistili. Co říkáš?"

Přemýšlela jsem, ale pak opravdu souhlasila. ,,Jiný plán nemáme."

,,Co kdyby ses stavila třeba na Příčné? Zašli bychom třeba k Děravému kotli."

,,Snad mě naši pustí."

,,Kdyžtak se přimluvím. Mám se pro tebe zastavit?"

,,To by bylo bezva, přemisťovat se ještě pořádně neumím," zazubila jsem se a on přikývl.

,,Určitě se nám to povede," ujišťoval mě, ,,co vůbec nového v Bradavicích?"

,,Nového? Vlastně nic, ale u mě ano," usmála jsem se tajemně a on zvědavě nadzvedl obočí. ,,Zjistila jsem něco málo o svém původu a schopnostech. Mohu tě třeba zítra vzít do Zapovězeného lesa."

On se však rozesmál. ,,Ach Lily. Já už o tvých schopnostech dávno věděl-"

,,Cože?! A to jsi mi něco nemohl říct?"