Počet slov:510
16 let/30.září 2020

,,Musíš se soustředit, Lily," domlouvala mi Freya, ,,už jsi toho zvládla hodně."

,,Já vím," zamumlala jsem s pevně zavřenýma očima. Soustředila jsem se a snažila se, abych vnímala jen šum lesa a tlukot svého srdce. Chtěla jsem probudit všechny dryády, přála jsem si, aby už nespaly věčným spánkem. A také jsem nechtěla zklamat Freyu.

Slyšela jsem vítr, který si pohrával s listy stromů a měla jsem pocit, že to zní jako píseň. Krásná přírodní melodie. Skoro nevědomky jsem pozvedla ruku a více nastražila sluch. Měla jsem pocit, že si stromy mezi sebou šeptají.

,,Udělej to pro nás, Lily, prosím," slyšela jsem Freyu, a odhodlaně jsem se nadechla. ,,Soustřeď se a vyřkni to zaklínadlo."

,,Arbor mediocris," zamumlala jsem a otevřela oči. Překvapeně jsem hleděla na svou pravou ruku, ze které tryskalo zlaté světlo. Poskočilo ke stromu a rozdvojilo se. Pak se kolem stromu obtočilo a vypadalo to, že jej hladí.

Byl to kouzelný okamžik. Paprsek se pokaždé rozdvojil a poskakoval mezi stromy. Vypadalo to, jako kdyby se nadechly, jako kdyby se probudily! Šum lesa byl hlasitější a já se radostně dívala kolem dokola.

,,Ty jsi to dokázala, Lily!" vydechla nadšeně Freya, když se začaly objevovat první dryády. Byla jsem na sebe pyšná.

•••

3.října 2020

,,Tak? Co je to za draka?" vyptávala jsem se dychtivě a sledovala Jasonův obličej.

,,Kvůli tobě bych si měl vzít více dovolené," zažertoval, ale pak odpověděl, ,,Peruánský zmijozubý."

,,Neznám," pokrčila jsem rameny a sledovala draka, který už nebyl tak malým mládětem. Dost vyrostl, ale byl s vývinem teprve na začátku.

,,Být tebou, Lily, tak ho nechám být. Je nebezpečný," poznamenal Jason a vstal. Ledabyle jsem mávla rukou. ,,A hlavně o něm neříkej Hagridovi."

•••

,,Povídáš draka, Lily?" Hagridovi zajiskřily oči. ,,Tady u nás? V Zapovězeným lese?"

,,Ano, a už není ve vajíčku," přikývla jsem.

,,Jakej že je to ten druh si řikala?"

,,Nějaký Peruánský zmijozubý, říkal Jason," odpověděla jsem, ,,ten draky studuje v Rumunsku."

,,Počkej, podiváme se, mám tu někde knihu," zvedl se ze židle a zašmátral ve skříni. Po chvilce opravdu vytáhl knihu a sfoukl prach.

Podal mi knihu a já se podívala do obsahu. Nalistovala jsem danou stránku a začala nahlas číst: ,,Tento drak je nebezpečný, protože má jedové zuby, kterými vás může i zabít. Na jeho jed je jen jediný protijed a to jest slza ptáka fénixe. Peruánský zmijozubý drak měří okolo 60 metrů a jeho výška je 50 - 52 metrů. Tento drak mění barvu podle prostředí. Neplive oheň, protože k tomu nemá uspořádané ústrojí."

,,Ten chudáček tam je sám," zamumlal Hagrid a podíval se z okna směrem k Zapovězenému lesu.

,,To bude celkem velký drak," řekla jsem vážně a zaklapla knihu. ,,Zboří celý Zapovězený les."

,,Je roztomilej?" vyptával se Hagrid.

,,Ano. Když se vylíhnul, byl kouzelný," odpověděla jsem mu zasněně a na kůži mě opět zastudil amulet. Počkat, počkat! O dracích se v knize o vílách, ehm, asi psát nebude, takže bych si o tom měla něco zjistit.

Vzpomněla jsem si na otcovu učebnici, do které si psal zaklínadla. Ale ano, to není špatný nápad! Proč nezkusit vymyslet vlastní? Měla bych tu učebnici už začít hledat!