Počet slov:508
16 let/1.září 2020

Seděla jsem u zmijozelského stolu a rýpala vidličkou do brambory. Byla jsem tu sama, s nikým jsem se nechtěla bavit.

Sobius už měl školu vystudovanou a protože ještě pořádně nevěděl, co bude dělat, začal pracovat v nějakém obchodu na Příčně. Když mi to říkal, vypadal dost nervózně.

Kam se poděl Albus Potter a Scorpius Malfoy, to jsem nevěděla, a bylo mi to celkem jedno.

Zvedla jsem hlavu a pohlédla k profesorskému stolu. Viděla jsem profesora Longbottoma, jak se o něčem baví s ředitelkou, a pak jsem pohledem sklouzla na otce a matku, kteří se spolu také o něčem bavili.

Vypadali tak šťastně. I na dálku jsem mohla vidět matčinu lásku v jejích očích, když se dívala na mého otce. Chtěla bych být jednou šťastná jako ona. Ale co když nebyla šťastná? Nikdy nám celý svůj příběh neřekla...

Kolem krku mě zastudil kov a já tiše zaklela. Už zase ten řetízek s amuletem! Proč pořád mizí a zase se objevuje?

Odsunula jsem talíř s jídlem a moje oči se střetly s očima Jamese Pottera. Zamrkal na mě a já si odfrkla. To mě bude zase celý rok přemlouvat, jestli s ním půjdu na rande.

Vstala jsem od stolu a nepozorovaně jsem se dostala ke dveřím, kterými jsem proklouzla do Vstupní síně. Vyšla jsem ven, do noci. Byl tu příjemný vzduch a já na chviličku zavřela oči. Pak jsem zatřepala hlavou, otevřela je a rozeběhla se do Zapovězeného lesa.

Pod nohama mi křupaly větvičky a já si razila cestu větvemi někam do hloubi lesa. Mířila jsem k mýtince, kterou jsem objevila někdy ve třetím ročníku. Od té doby jsem sem chodila pořád. Byl tu klid, ticho, já byla sama a mohla jsem přemýšlet nad vším, aniž by mě někdo rušil.

Překvapeně jsem vydechla, když jsem uprostřed mýtinky spatřila ležet vejce, podobně velké asi jako pštrosí. Nejistě jsem se na něj dívala. Co tady dělá? A co to je vůbec za vejce?

•••

Věděla jsem, že hostina už musela skončit, tak jsem urychleně běžela zpět do hradu. K mé smůle jsem zaslechla mamku někde blízko, jak s někým mluví.

,,Zrovna jsem se vrátil z Rumunska," vždyť to je Jason! ,,tak jsem si řekl, že půjdu pozdravit mou milovanou-"

,,JASONE!!" to už jsem vyběhla do dveří a skočila mu kolem krku.

,,Ach! Tady je moje nejmilovanější Lilynka!" rozesmál se Jason a pevně mě sevřel v náruči. Usmála jsem se.

,,Lily... kde jsi zase byla? A proč máš ve vlasech jehličí?" zamračila se na mě mamka. Pustila jsem Jasona a nasadila nevinný úsměv.

,,Koukám, tetinko, že už máš také svůj věk, že-" Rozesmála jsem se a on jen tak tak uhnul, když se ho mamka snažila přetáhnout učebnicí po hlavě. ,,Ale stále máš svůj okouzlující šarm," zazubil se.

,,A ty jsi pořád ten malý, drzý Jason, který strká nos do věcí, do kterých nemá!" řekla pobaveně.

,,Mami, asi nás budeš muset omluvit... chci Jasovi něco ukázat, tak pá!" usmála jsem se na ni a zamávala jí. Táhla jsem překvapeného Jasona ven. Myslím, že on by mi mohl pomoci. Když už se tady konečně objevil.