Počet slov:535
16 let/28.října 2020

Čas neúprosně ubíhal. Běžela jsem na astronomickou věž, v ruce jsem pevně držela kámen vzkříšení. Nemám moc tušení, jak to funguje, zřejmě se přede mnou objeví všichni ti, které jsem znala a kteří zemřeli. Toma jsem sice moc neznala, ale hodněkrát jsem ho viděla a slyšela o něm. Musím doufat, že to vyjde.

Doběhla jsem na věž a stoupla si přesně doprostřed. Pevně jsem stiskla víčka k sobě a v dlani stále svírala kámen. Přála jsem si, aby se přede mnou objevili moji blízcí, kteří již zemřeli. Neotevřela jsem oči, dokud jsem si nebyla jistá, že se atmosféra kolem mě poněkud změnila.

A když jsem tedy oči otevřela, byla jsem neskutečně překvapená. Přede mnou stáli tři lidé. Muž, jenž byl oblečený jako mudla. Pak žena, jež byla neskutečně nádherná. A nakonec... Tom. Ten, jehož jsem chtěla vidět nejvíce. Ale kdo byli ti dva...?

Přistoupila jsem k nim blíž a dívala se na jejich tváře, oni mi pohled opláceli. Tomu muži byl Tom dost podobný, byl stejně hezký, měl prakticky stejný tvar obličeje. A ta žena... Měla modrošedé oči, přesně takové, jaké měla moje matka. Stejně krásný úsměv, půvab. Znamená to, že to musí být-

,,Babičko," zašeptala jsem a ona s velkým úsměvem přikývla. Podívala jsem se na muže vedle ní. ,,Dědečku," i on přikývl a zamrkal. Fascinovaně jsem se na ně dívala. Tohle je neuvěřitelné. To snad nemůže být pravda.

Otočila jsem se na Toma, který se taky usmíval. V tmavých očích mu tančily jiskřičky. ,,Tome."

,,Lily."

,,Chci ti pomoct," vyhrkla jsem a jeho úsměv se ještě víc rozšířil.

,,To já přeci vím, Lily."

Nebyla jsem skoro schopna slova. Možná jsem jím byla okouzlena. Koneckonců, v době jeho studia v Bradavicích se na něj dívky musely doslova lepit.

,,Jak ti mám pomoci?" zašeptala jsem.

,,Jsi úplně stejná, jako tvá matka," řekl něžně. ,,Jestli jsi si tím opravdu jistá, tak mě velmi pozorně poslouchej, Lily..."

31.října 2020

,,Kam zase jdete?" zamračila jsem se na Scorpiuse s Albusem, kteří někam rychle běželi.

,,My, ehm... potřebujeme něco vyřídit..." vykoktal Albus.

,,Ale vždyť je dnes ta slavnost!" namítla jsem.

,,Co se to tu děje?" protočila jsem očima, když se vedle mě objevila Rose Weasleyová.

,,Jé, ahoj Rose!"

,,Sklapni, Malfoyi."

,,Tak můžeš zase jít, Rose."

,,Tak nazdar, Albusi Pottere."

,,Nesmíte nikam jít!" připojila jsem se zase do hovoru.

,,Lily... my... je to důležité!"

,,Až budete zase v nějakém průšvihu, já vám pomáhat nebudu," odsekla jsem.

,,My víme."

,,No jistě. A... kluci. Buďte opatrní, ať jde o cokoliv." Starostlivě jsem se na ně zadívala.

,,Po tom, co se stalo tvému bratrovi, jsi nějaká citlivější, ne?"

,,Do toho ti nic není!"

,,Á, už je to zase naše stará Lily Raddleová!" všichni tři jsme e

,,Díky, že jste mi ukázali ty vzpomínky," špitla jsem.

,,Nemáš za co. Figuroval tam přeci tvůj táta a tvoje máma."

,,Já vím. Ale kdyby se to doopravdy stalo, bylo by to asi dost kruté."

,,To asi jo..."

,,Co ten pták? Viděli jste ho někde? Nebo to tetování?" vzpomněla jsem si náhle. Jejich vyprávění mi možná začalo dávat smysl o něco víc.

,,Ne, neviděli. A teď už vážně musíme, nebo přijdeme pozdě!"

Dívala jsem se za nimi, dokud nezmizeli. Ano, už je to jasné. Musí se to stát dnes. Nejvyšší čas.

Vám všem přeji nádherné vánoční svátky, hlavně si odpočiňte, užívejte si pohodu s rodinou a ať najdete pod stromečkem dárečky, které jste si přáli. Veselé Vánoce!❤
Neplecha ukončena.
Thx, ILY❤
-Milka💕