Počet slov:517
16 let/20.září 2020

Seděla jsem v prázdné učebně na katedře a houpala nohama. Na klíně jsem měla otevřenou knihu od Freyi, kterou jsem měla skoro přečtenou, a ukousla si zeleného jablka.

Dovnitř vběhl Malfoy s Potterem a já se zamračila.

,,Co tady děláš?" zeptal se Albus a nejistě si mě měřil pohledem.

,,Sedím, čtu si a jím?" odsekla jsem ironicky a zaklapla knihu. Netoužím po tom, aby zjistili, o čem čtu.

,,To jsme si všimli," přikývl Scorpius a já protočila očima.

,,Něco ti spadlo," ušklíbl se Albus a sehnul se pro papír dřív, než jsem stačila zareagovat.

,,Dej to sem! To je moje!" vyštěkla jsem a seskočila z katedry. To už na obrázek nahlížel i Scorpius.

,,Tvůj vysněný?" popichoval mě Albus a já mu vytrhla kresbu z ruky.

,,Do toho ti nic není," sykla jsem a on se znovu ušklíbl. ,,Raději by sis měl jít řešit ty svoje velikánské problémy s tatíčkem."

Sebrala jsem knihu a vyběhla ven, ještě než stačil něco odpovědět. Vydechla jsem a klidným krokem sešla schody. Kresbu jsem opět vložila do knížky.

,,Ahoj, tati," usmála jsem se na něj a on se zastavil. Váhavě mi úsměv opětoval.

,,Ahoj, Lily. Všechno dobré?" ptal se.

,,Jo, jen Malfoy s Potterem zase otravují," odpověděla jsem otráveně a on se zamračil. ,,Ale to je v pohodě, tati, fakt. Vyřešila jsem to," ujišťovala jsem ho, protože jsem vážně nestála o to, aby naší koleji například odečetl body. Určitě by se k těm dvěma doneslo, že jsem to otci řekla a já nestála o titul práskačky.

,,Proklela jsi je?" Rozesmála jsem se.

,,Ne, tati, ale to jednou přijde," mrkla jsem na něj a rozloučila se. Odběhla jsem do koleje Zmijozelu a zašla do svého pokoje. Knihu jsem bezpečně položila do kufru. Pro dnešek to biflování stačí. Mohla bych zase něco vyzkoušet v praxi. Několik kouzel už mi jde, ale...

Kousla jsem se do rtu. To by ale nemusel být špatný nápad. Co takhle jít v otcových stopách?

Vyběhla jsem zase ven a tentokrát se na chodbě málem srazila s mamkou.

,,Jé, ahoj, mami, ráda bych si s tebou popovídala, ale promiň, spěchám!" vyhrkla jsem a za běhu si přehýbala papír a tužku strčila do kapsy. Běžela jsem do lesa.

Nejdříve jsem zaběhla na mýtinku, abych zkontrolovala vejce. Vyděšeně jsem se rozhlédla kolem, když na svém místě nebylo.

A pak jsem ho spatřila.

,,Pro Merlina," vydechla jsem a klekla si k malému tvorečkovi, který se vylíhl z vajíčka. ,,Ty jsi ale rozkošný, víš to?" zasmála jsem se. Bylo to nádherné dračí mládě. Měla bych už vážně zajít za Hagridem.

,,Freyo," vydechla jsem a dotkla se amuletu, ,,přijď za mnou, prosím." A opravdu to fungovalo. Objevila se tu do pár sekund.

,,Moc ráda tě vidím, Lily. Všimla jsem si, že se rychle učíš a opravdu ti to jde," usmívala se, ,,copak ode mě potřebuješ?"

,,Jak mu mám zajistit bezpečí? Je teprve malinký, nedokáže se o sebe postarat," prohlédla jsem si mládě. No, možná by se o sebe dokázalo postarat. Na těle měl malé ostny, ale já stejně nehodlala nic riskovat.

,,Ale to je přece to kouzlo, o kterém jsi četla nedávno, Lily. Tutela draconis."