Prosím na konci téhle kapitola je velice důležitá prosba.

Max otevřel dveře.Bál se velmi strašně a chtěl znovu odejít,ale pak zase zamyslel nad tím co mu řekl Aaron.Zhluboka se nadechl a vydechl a pak vešel dovnitř.Všechno bylo tiché.Když dorazil do obývacího pokoje,zastavil se ve svých pohybech a stál klidně.Na pohovce ležel Magnus a spal.Max mohl jasně vidět jak byl večerpaný.Od chvíle,kdy se Max nevrátil domů mezi sebou nepromluvili.Jen se někdy potkali v institutu,ale sdíleli spolu jen krátký pohled.Max nechtěl nic víc,než jen objímat svého otce pevně.Dokonce i když Magnus usnul Max viděl,jak je znepokojený a věděl že je to jeho chyba.

Max pocítil slzy v očích a  otřel rukama pryč dřív než se stihly  sklouznout po jeho tvářích.Náhle pocítil,jak někdo za ním stojí."Spí tady od té doby co jsi se nevrátil domů.Každou noc tady na tebe čeká,až se vrátíš domů"Max slyšel mírný hlas Aleca,ale hněv v něm neslyšel.Max se pomalu otočil a pak se podíval svému otci do očí.Okamžitě se mu slzy vrátily  a jeho se začalo třást."Já..se tak..moc omlouvám tati"Max začal plakat protože nemohl už nadále zadržovat slzy.

"Opravdu jsem nechtěl...aby se to stalo...Já-.."Ale Max nedokázal dokončit jeho slova,protože Alec k němu rychle přišel a pevně ho objal.Nechtěl Maxe pustil.Konečně je jeho syn zpátky,jeho malý modrý anděl.Max ho pevně objal a pohřbil jeho tvář v Alecově hrudi.Alec slyšel jeho vzlyky a pláč a položil svoji volnou ruku do Maxovích tmavých vlasů,aby ho znovu uklidnil,jako když byl Max malý."Ma...Maxi?" Celé jeho tělo ztuhlo,když uslyšel Magnusův hlas.Max slyšel jak moc smutný a zlomený jeho otec je.Max se otočil a stále mu tekly slzy."Papa...".Max nemusel více říkat,protože ho Magnus objal.Objal ho tak těsně,protože se bál že  zase zmizí.

Předem vám děkuji že se vám tahle fan fikce líbí 💜. Jde o to že tahle FF ma jen 31 kapitol (už to mám dopsaný).Chtěli by jste novou FF nebo pokračování téhle?Prosím napište do komentářů.