Aaronovi se ulevilo,když po tak dlouhé době slyšel Maxův hlas."Maxi prosím.Otevří.Chybíš mi..".Max jasně slyšel v Aaronově hlase starosti.Ale jak se mohl podívat do jeho očí?Tak moc se styděl."Jdi pryč Aarone.Nechci nikoho vidět..."Jeho hlas byl slabý protože neměl dostatek energie."Ale..ale.."koktal Aaron."Ne!Jdi pryč".Zvýšil Max hlas."Prosím Maxi..Prosím."Aaron se snažil otevřít dveře ale bez úspěchu."Nemůžu omlouvám se...".Max si myslel že bude Aaron protestovat víc,ale nic neslyšel všude bylo ticho.Ti bylo opravdu nezvyklé.Protože to Aaron nikdy tak rychle nevzdal.

Max doufal že to bude Aaron i nadále zkoušet i kdyby se nedivil k vůli tomu co řekl.Chtěl slyšet Aaronův hlas,ale nic neslyšel.Aaron opravdu odešel?Max chvíli poslouchala pak pomalu otevřel dveře.Dveře tak dlouho neotevřel,že se lekl když slyšel jak ty dveře zavrzaly.Když však Max otevřel dveře zastavil se ve svých pohybech protože Aaron seděl před nimi.Opřel se zeď a jeho hlava byla pohřbena v jeho rukou.Max slyšel jeho tiché vzlyky a pláč. "A...arone...?" Max přišel blíž k němu a klekl si před něj.

"Maxi prosím...já...nevím co..už mám dělat...Chci ti pomoct...ale já...nevím..jak..."Max si teď všiml jak moc ublížil lidem který se o něj nejvíc starali.Nechtěl,aby se Aaron cítil tak špatně a on ho takhle nechtěl vidět.Max vzal Aaronovy ruce do těch svých aby mohl vidět do jeho krásných očí."Aarone já...Je mi to tak strašně líto..Nechtěl jsem aby se to stalo..Nevěděl jsme že jsi se o mě takhle bál,ale prosím věř mi když říkám že pro mě mě toho hodně udělal.Bez tebe bych nevěděl kam mám jít"..Na chvíli bylo naprosté ticho,ale Aaron položil na Maxovu ruku tu svoji a krásně se na něj usmál."Jak bych se o tebe nemohl starat Maxi?"Jemné stiskl jeho modrou a teplou kůži.