Seděl jsem na zemi ve svém pokoji a meditoval. Tehdy to zrcadlo, co odráželo můj odraz....vypadal jsem jako můj otec. Však o tomhle dlouhém bolestném a utrpujícím kousku procesu, který si vystál i můj otec, jsem věděl jen z malé částečky. Teprve teď jsem si všímal toho všeho. Jak vše vnímal. A teď? Znova je v cele, zavřen, jen za to, že se někdo pokusil o návrat Overlorda.

Náš bývalý boj, byl můj poslední. Overlord mne zasáhl kouzlem, sice jsem mu stál přímo v ráně, jen aby netrefil Wua. Černo-fialové žíly, se omalu měnili jen do černé a vystupovali na povrch mé pokožky. Jejich rozsáhlost měnila i barvu mé kůže na černou.

Všechna místa jsem měl přikryta oblečením. Ale čas se mi krátil. Věděl jsem, že se jednou rozhostí nenávist mezi mnou a mými přáteli, mou jedinou rodinou.

Překračoval jsem nejistě na místě a pozoroval jejich úsměv na tvářích. Byl další krásný den v Ninjago city. Ale za nedlouho se změní. Věděl jsem to.

„Lloyde?“ přerušil mne Kai. Zrovna jsem chtěl zajít za mistrem, odyž mne od něj táhl Kai s Colem pryč. „Zane vysvětli mu to“ pobídl Cole Zana. „Hele, my to víme, ale neboj se“ mrkl na mne Kai. Znervózněl jsem. „Můžeme vytvořit most mezi Ninjagem a Nikdyzemí. Akira může být tady i tam. My víme, že se ti líbí“ pokrčil rameny Zane po jeho přednášce.

„Ale...“ znova mne přerušili. ”koukni kvůli lásce být zalezlý doma? No tak, užívej si života“ drcnul do mne Jay. „Chtěl jsem o něčem jiném mluvit s mistrem Wu“ ukázal jsem na dveře do chrámu, které byli za mnou. „Hoši?“ ozvala se Nya. „Co?“ nechápavě jsem se na ni otočil. „Máme misi“ zajásala. „Jdeme, přejdeš aspoň na jiné myšlenky“ položil mi ruku na rameno Zane. Zasáhlo mne u srdce, další náznak toho, co se za chvíli uskuteční. „O co jde?“ optal jsem se Nyi. „V Kryptáriu se uvolnili vězni, musíme je zastavit“ usedla za volant pozemní Baunty a už jsme jeli. „Celou cestou jsem přemýšlel nad tím, jak se ze mne stává můj otec.....