Her heart goes down, Her mind is lost, She's falling into the dark, She doesn't have control over her body.

Měsíc byl zakryt mraky, stejně tak jako, Michellina mysl. Hleděla do bílého stropu a sledovala akci. Jakou? Její oči viděli černé pavouky, běhající po stropě, na akt nové hudby se začali požírat, až z toho vyšel jediný živý, kterého staré noviny na stole rozmáčkli, Michelle se podivně zasmála, než se jí z hrdla vydral bolestný vzlyk. Vstala, hlava stále zakloněná ke stropu, bolelo ji za krkem, ale ignorovala to, protloukala se malátně, nesouvisle se pohybující do melodie hudby, davem, nevšímala si radostných, opilých a zdrogovaných lidí, ona byla jednou z nich. Alkohol ji zatemňoval mozek, ale na tolik, aby se dostala z ruchu svých bolestných vzpomínek. Už jednou ho ztratila, ale nikdy si nepředstavovala takovou ztrátu, bolestnou, která ji nedá spát, dohání ji, nutí brát o půlnoci nůž do ruky, prohlížet si ostrou hranu a pak... Pak vidí krev, která ani není na noži, jen v její hlavě, zjizvené tělo, krev vytékající z úst, oči se pomalu zavírají a pak! Ve zrcadlovém odraze, sami sebe, vidí jeho, jak leží na písku, zbarveném do ruda, od jeho krve, oči zavírající se, hnědé oči zkoumající její obličej, ze rtů vytékající krev, ten polibek co mu dala, když ji umíral v náruči. Jak křičela k moři, k tmavé večerní obloze, poseté hvězdami, jak prosila na kolenou, brečela a nikdo ji nemohl od něj odtrhnout. Připadala si, že ona sama zemřela s ním. Když stála na zelené trávě, hřbitova, sledovala, jak ukládají černou rakev, zdobící stříbrný pavouk, jak May vedle ní posmrkává zhroucená do kapesníčku, jak ji Happy objímá, přišla si sama, prázdná, jako kdyby ji vydlabali, ale co bolelo ještě více než jeho smrt, byli chyby, ty jejich hádky, rozchod, podvod? MJ měla pocit, že by raději ležela vedle něj. Betty se jí snažila zvednout náladu, první měsíc to bylo složité, ale později se naučila před ní vytvořit opravdový úsměv.

Když se z davu vymotala a ocitla se na verandě, čerstvý vzduch ji uhodil do obličeje, zasmála se sama sobě, když spadla a nedařilo se ji zvednout, otupělá mysl skandovala další přídavek, když se z jejích útrob vylévala euforie, opilý stav s drogami, ji přiváděli na dne, kdy s ním jen tak ležela, zabalení v dekách, jejich lepkavá holá kůže na sobě, rty na sobě, jako skládačka co pasuje. Ze vzpomínek ji vyrušila Betts, mluvící ostrým hlasem. "Takhle to nepůjde Em! Vždyť-" ukázala rukama na ni " vypadáš příšerně, proč to pořád děláš, tohle ti Petera nevrátí!" MJ nebyla jediná zníčená, Betty její nový stav alkoholika a závisláka na drogách bolel, ale ona jinak nemohla, museli to pochopit. Sice bylo těžké ji chápat ve spoustě ohledech, ale ona tohle nedělá, pro nemožný návrat Petera Parkera! Ona to dělá, aby zapomněla, otupěla bolest! Proč to bylo tak těžké? 

Jen na Betty pokrčí rameny a sedne si na ošoupané, opracované dřevo, které tvoří schodiště "Je těžké zapomenout," zamotává se ji při slovech jazyk. "Zítra bruslení! Potřebuješ si vyčistit hlavu." Připomněla ji Betty a povzdychla si nad činy své nejlepší kamarádky. "Mh, asi..." Sklopí hlavu k zemi a hlava se ji víc zamotá, padne na stranu, ťukne jemně spánkem o dřevo a oči se ji rozšíří. "MJ?" Peter stojící, učebnice v rukou, vedle něj Ned, držící si rukama popruhy od batohu, ona křičící a mlátící do dveří. "Uhm děje se něco?" MJ polkla, sucho narůstalo v jejím krku, kde se tvořil knedlík. Nikdy svým nejlepším kámošům nepověděla hrozivou bolest její rodiny, - Ne takovou, jako momentálně zažívá -  zhluboka se nadechla, setřela slzy a rozmazala tak svůj docela povedený make-up a řasenku. "Uhm nic, jen no, rodinná krize," snažila se uhrát lehkost této situace, která ji kdysi přišla svírající srdce - Ne tak tolik jako TEĎ! - "Nelži, aspoň ne mně," prosil ji kdysi Peter, Mj si pouze povzdychla, sedla si na schodiště a svěsila hlavu. "T-to teta, o-ona no... .Je nemocná a prostě umírá a-" Lhaní, lhaní lhaní, nemá nemocnou tetu, jak vypráví, stará se o svou závislou tetu, která ji připravila o matku, rozbila vše hezké v jejím životě a teď to chce udělat znovu, chce od ní odstřihnout Petera, jediný člověk, který při ní stojí, kterého miluje. Proto je jediný, ale vyznat mu city, je pro Michelle ztracená věc, neumí to, tak jemnou, citlivě otevřenou, už neumí být, nebo je snad šance, že umí? -Umí, UMĚLA - Peter nesouhlasně vrtěl hlavou, věděl, že lže poznal to, znal ji - Ano znal, znal ji nejlépe, to už nikdo neumí - "Teta, je no... Závislák," zamumlala, nerada odhalující pravdu "to ona mě připravila o matku, ona mě chce o vše připravit... Dělá to stále dokola." Ať už to plánovala nebo ne, její oči se zabodli do Peterových, vysílající signál, že se jedná o něj - Vždy to dělala, hleděla mu do očí, kontakt, kterému rozuměli jen oni DVA! - A Peter jen mlčky přikývl v pochopení, odtáhl Neda a ji podal podporu, naději jen lehkým úsměvem a očním kontaktem - Vždy to dělával, jako kdyby četl její myšlenky ON VŽDYCKY! - Milovala ho, on zas ji, nebylo co jiného hledat, žádné překážky a přesto oni mlčeli, nevyznali si lásku, jen hleděli do dáli, jejich prsty si razily cestu k sobě a oni hráli výrazy, že nic a přesto se jejich dlaně do sebe klínili jako puzzle, vyřešená skládačka, pro jeden okamžik, když se na sebe podívali, rty cukali ochutnat ty druhé, ale oni, nic - Vždy na to vzpomínali, začáteční vztah, bez závazků, bez okolí, mělo to být napořád, ano NAPOŘÁD! - A  to co je rozdělilo, byli jejich rty, přilepené k sobě, jazyk klouzající do úst toho druhého, výmysl spokojenosti a lásky napořád - VÝMYSL! NIC není na POŘÁD - Vždyť je to rozdělilo a jinak spojilo, co bylo špatně? Ach, ublížení si navzájem, hádky, rozchod? To, co rozděluje nejvíce. Mělo to být napořád, ale nebylo, byli spolu až moc brzo, bylo příliš brzo, aby byli něco víc, moc brzo! - Moc brzo, aby Umřel, MOC BRZO! - Mj zvedne hlavu ze dřevěné podlahy a smutně se zadívá na nebe, slyší zvuk, jak si k ní Betts přisedá. "Mitchie, i nám chybí, je tu bez něj prázdno, ticho, nebezpečno," povzdychla si a Michelle mohla vidět jak ji stéká slza, za tu dobu, brečela naposledy dva dny po pohřbu "zamkla jsem se do sebe, kdyby nebylo Neda... Chápu, že se snažíš jít formou, 'ublížím si, bude mi líp, budu se ničit, bude mi líp' ale tak to nefunguje! Nemůžu ztratit i tebe!" To MJ uvnitř trefilo, cítila, jak se ji nový pocit line žilami a tepe v mozku, nový příval nepohodlného tepla. "NE! Všichni si myslíte, že mne znáte! VŠICHNI, ale mýlíte se, takovým pravidlem se neřídím!" Stála a hněvem mluvila, na svou nejlepší kamarádku. "Dejte mi s těma radama pokoj!" Odejde zpět do hlučného domu. "MJ!" Marně na ni volá Betty, stále sedících na schodech. 

Hlasitá hudba, opilí lidé, to vše MJ vymazávala z okolí, opřela se o zeď a zavřela oči, když už vyprchal alkohol a účinky drog, chtěla zas vzpomínat, to co ji vždy ničilo víc, protože ji to vracelo zpět do toho dne, jeho hlava na jejím klíně, její slzy dopadající na jeho umírající, mrtvé tělo.  Podobná party jako tato, jen méně alkoholu, žádné drogy, jejich Homecomingový ples, MJ vzpomínala, jejich hádka, měli tam jít jako kamarádi, místo toho se pohádali, když ji Peter sdělil, jeho myšlenky, chtěl od ní radu, ona do něj  tajně zamilovaná, on však milující Liz Alllan, tu největší kočku ve škole, po ní šíleli všichni, tehdy ji to tak moc bolelo.

  Stála někde v rohu - Stejně jako teď - a sledovala jak Peter nervózně prochází s Liz prosklenými dveřmi, jak mají ruku v ruce, zabolelo ji to více než slova. Kráčeli, měli oči jen pro sebe. I přes hudbu slyšela jejich rozhovor, mluvili nahlas, klidný hovor se měnil v rozpačitý, nakonec se v polovině večírku rozešli a Peter mířil za ní, byla zrovna u bufetového stolku a koukala na hromadu jídla. "Ahoj, jak jde party? Liz mi říkala, no že jsi tu s Bradem," podrbání na zátylku, je nervózní, něco se stalo.  " Jo no, ale vlastně jsem sem ani nešla s ním... No, uhm-" Mlčí, ví, že po ní Brad jede, že ji má rád, ale ona je tak zoufale zamilovaná do Petera, že neví, Brad je milí, hezký, ale nemá ho tolik ráda jako zrovna jejího nejlepšího kamaráda. Peter jen přikývne, další slova z jeho rtů, ji rozdrtí celé naděje. "Měla by jsi to s ním zkusit, sakra Em vždyť, odvaž se taky trochu! Brad je fajn, vypadá jako super kluk, ty jsi mi pomohla k Liz, já můžu promluvit s Bradem, nezval by tě na ples, kdyby jsi se mu nelíbila! Tak šup-" Drkne do jejího ramene, jeho ruka zapadla nesměle do její, ona viděla puzzle, co do sebe pasují, ale při větším prozkoumání, to byli vlastně odlišné dílky skládačky. "Jo, Brad je uhm fajn." Říká s hlavou k podlaze, na které naráží jen na cizí nohy. "Petere, uhm, můžeme si promluvit?" Prudce se zastavila uprostřed tanečního parketu. Znali se ještě před nástupem na střední a teď v prvním ročníku, si vše představovala jinak, možná je spolu, nebo to, jak její zoufalá láska zrovna k němu pomine. "Nevím zda jsem připravená na randění, no spíš zrovna na Brada," vytrhla svou ruku z jeho. "Jdi k Liz, ať si nedělá jiné představy." Její povzdychnutí bylo zoufalé. "Tak začni na bodu kamarádi," mrkne na ni, s tím jeho úžasným úsměvem "já jdu zpět k Liz, pohádali jsme se jemně, docela na mne narychlo navalila, abych k nim v sobotou přišel na večeři." Podotkl tiše, ale přesto nahlas, aby ho slyšela přes křičící hudbu - Ano křičící hudba, tam kam se zašívala, kde hltala suchý pot, alkohol, drogy, sexuální touhy nadrženců, místo, kde mohla vypadnout na pár minut ze své děsivě prázdné reality -  MJ pokývala hlavou "A ty máš strach, zda uděláš dojem na jejich rodiče, že? Nebo snad si myslíš, že to je příliš narychlo?" "Ano, tak nějak, tedy, jde spíš  o záležitos S - značka pro Spider-mana, jejich zkratky, pochopili jen oni dva a Ned a teď je to PRYČ - co když se něco pokazí? Já ti nevím..." Polkl, opět si zlomeně povzdychla a nahodila neutrální tvář. "Jdi do toho, vždyť, už zná tvou tetu, čas, aby jste si byli kvit," drkne do něj loktem a v davu vyhlíží Brada. "Dork," hraný smích, "musíš pochopit co holka chce." Vezme chlebíček a strčí si ho do pusy "Pa, bavte se," nedává znát, jak moc ji bolí, ty dva vidět spolu, jako pár. Bude se muset spokojit s Bradem - Ach ano, Brad, kamarád po dobu střední, kluk od kterého se po minulém incidentu držela dál, Tiskla se na Petera, nechtěla, aby ji opouštěl, když chodil na hlídky a on ji vždy chránil, nadával si jak ji jen chtěl dát s ním dohromady, CHCE TY LETA ZPÁTKY!  Aby ji Peter chránil, objal a zahřál tím pocitem bezpečí, CHCE HO ZPÁTKY - Tehdy se tam srazila s Betty, chvátajíc prohodit trapná slova s Bradem, hned si padli do noty, ona byla ta, co ji poprvé vyslechla, poradila, jak má získat štěstí, jediná kdo podotkl, že Peter není šťastný Liz, že tají, pravdu. V sobotní den, kdy se snažíc zoufale, snažila dostat do příběhu knihu, od Petera, ji jako jediná Betty pomohla. V rukou držela desky, energetická, připravená ji vysvětlit svůj plán. "Taaaak, když ho donutíš žárlit, bude to taky cesta, nebo půjdeme jinou a... No řekneš mu své city k němu." Pokrčení ramen. "Díky Betts, ale to nezvládnu..." Sklopení hlavy a tehdy to přišlo, nejlepší nápad od Betty Brant, BRUSLENÍ - Miluje bruslení, vždy ji to vytrhne ze smutku, potíží, je jen ŠŤASTNÁ, ale ve světě bez Petera, tomu už nechce věřit, ZÍTŘEK  ji Musí PŘESVĚDČIT, ne Betty Brant ji musí Přesvědčit - 

Sledovala, jak Betty u baru platí, odmítla i jednoho hezkého kluka, Michelle polkla, ublížila ji, ví to, nechtěla to, ale udělala to "Betty?" Zašeptala, opět nervózně polkla, Betty se obrátila směr k ním, věnovala jeden pohled, Mjiny oči byli jemně rudé od slz, ale s make-upem, to vypadalo, jako záměr. Blondýnka prošla kolem ní, věnovala neutrální jediný úsměv, nic víc a  zmizela z domu ven n čerstvý vzduch, vydala se k blízké autobusové zastávce. "Omlouvám se! Počkej!" Michelle se za ní rozběhla, alkohol ji nedovolil jít úplně rovně, ale držela rovnováhu. "Hm, uvidíme se zítra." Odsekla naštvaně a ani se neohlédla. "Betts!" Pevně ji chytla a zadívala se do očí,  "Moc se omlouvám, jen je toho teď toho moc." Polkla a zahleděla se na své špičky u bot. "Po tom co Peter umřel, po tom pohřbu- Byl pochmurný den, seděla jsem na posteli a žmoulala v ruce kapesník, na sobě Peterovu mikinu, ještě voněla jako on, jako by byl přímo u mne. Nevěděla jsem co dělat, a tak mne napadl bar, tehdy jsem chtěla vše spláchnout alkoholem, něco jsem na sebe hodila a vydala se do baru. Střídala jsem jeden drink za druhým, mysl se mi ztmavovala, rozhodla jsem se jít to prozkoumat, ale udělalo se mi špatně, mířila jsem uličkou k toaletám, když v tom... Hlava se mi zatočila-"

Narazila do zdi, chytila se za hlavu a rukou se opřela o zeď, lidé kolem ní, byli spíše sjetí, než opití, bavili se kolem a jí si nevšímali, druhá ruka stále na jejím spánku. Chtělo se ji zvracet, její vnitřnosti se točily, jako na kolotoči, podlomili se ji nohy a ona, zůstala viset, stáhla nohy k sobě a vyšvihla se na stěnu, pokračovala ve vratkých krocích, až na strop. Zvedla se z bobku, její ruce opustili držení stropu, jako kdyby ji to nějak mělo udržet a ona stála, nepadala, jen stála, hleděla pod sebe, dolů na to všechno. Už chápala Peterova slova, - "Já nechtěl, n-netušil jsem, že se to takhle stane" slza mu stekla po lícní kosti dolů a padla na rudý písek, zbarvený od jeho krve. "C-co jsi nechtěl? Ne, ne Lásko, prosím, žij!" hladila ho po tváři, ruce se ji klepala, ona sama se chvěla strachem, oči rudé a netušíc co má dělat, sanitka byla na cestě, ale tenhle okamžik byl jistý, nestihne to! "Žij za mne! Aspoň něco, co nás více spojuje než láska- Pamatuj si... S velkou mocí," Michelle ho přerušila, aby se nenamáhal. "Přichází velká zodpovědnost, ano já vím." opřela se své čelo o jeho a tiše brečela. "Miluju tě, ať jsem kdekoliv, ať je jakýkoliv čas, svět, MILUJU TĚ MICHELLE JONESOVÁ!" s těmito slovy zavřel oči, jeho hlava se zabořila do její kůže a ona žalostně zakřičela - To co se ji snažil říct, bylo, že ji nějak předal své schopnosti, že teď je nespojuje pouze láska, ale také stejně podobná DNA, na půl lidská, na půl pavoučí, že ať se děje cokoliv, ona ho ponese v srdci, ona jako jediná dokáže přes pavoučí oblek ho oživit, ale ta bolest ji táhla na dno, nikdy si ten oblek nenasadila, nikdy se nevydala do ulic, nikdy neprozkoumala houpání se nad městem, tenhle její život chtěla smazat, stejně jako otupit vzpomínky, zapomenout na pár minut, než její spidey-sence, zapůsobí a nebude omámená, ani opitá.

"-tehdy jsem zjistila, že nemám na to jít dál, ale přesto, to co ho zabilo, mám teď já... J-já jen nevím co mám dělat." Vzlykla. Betty na ni hleděla, pobírala příběh, který ji právě rychle přeříkala její přítelkyně. "Ah, chceš mi říct, že můžeš teď nahradit Spider-mana, wow!" přiopile vykřikla, "Ale to nemění na tom, že jsem furt naštvaná." MJ ji chápala, ale když to konečně ze sebe dostala, měla pocit, že pomoc, má velmi blízko. "Chápu, tak zítra na bruslení, sedm?" Zeptala se, přeci ona brzo kocovinu nebude mít a Betty nebyla natolik opilá, když přikývla, radostně poskočila a už svou nejlepší kamarádku táhla na autobus, aby stihly dobrou cestu domů. 

Další den, brzké vsávání v hnědovlásce dávali šanci, jako první den po smutku, od jeho smrti, se neusmívala. Ze skříně vyndala své oblíbené oblečení a oblečení na bruslení, nebylo to zimní bruslení, ale po krásně hladké dřevěné navozkované ploše, s jinými lidmi, ale pro ni byl důležitý smysl svobody, odpoutání od trablů a smutku, tak dlouho ji tenhle úsměv chyběl, zmizel však s dalších udeřením jejího srdce, bolest se ji rozlévala vnitřně po hrudi, žal, svíral srdce a plíce, nemohla nabrat dech, takovýto úsměv měla jen pro něj. -POUZE PRO  NĚJ -

Sluneční paprsky proráželi, jejich parapet, Michelle nakrčila nos a z boku se přetočila na záda, stále cítila jeho teplé dlaně, jak kloužou po její nahé pokožce, jak jeho rty nacházejí citlivá místa a razí si pomalu cestu k její štěrbině. Jak její prsty rozcuchávají jeho hnědě hebké kadeře vlasů, a ty jeho pronikavé oči s miliony vyjádřeními, jak moc ji miluje. Její vzdychy a toužebná slova, křičící modlitby jeho jména, do ticha dusného tepla jejich pokoje. Vlasy měla rozložené po polštáři a rozcuchané, když konečně otevřela oči, setkala se s jeho krásným úsměvem "Dobré ráno," prohlásil ranním hlasem, do kterého se zamilovala, tak jako do jeho normální, tak jako do jeho samotného. "Ahoj, prohlásila směle a po tváři se ji rozlil nádherný úsměv, nikdy se tak neusmívala, ale s ním, oh Bože, to jinak nešlo, srdce ji nutilo roztáhnout koutky úst víc, než se kdykoliv opovážila. Byl to úsměv pouze pro něj, nikdo jiný ho neviděl, jen ON.

Teď ji to bolelo, měla dojem, že ho tím podvádí, vlastně s ničím, ale i tak, byl to Jeho úsměv, spíš ÚSMĚV PRO NĚJ, ale to je jedno. Teprve teď si všimla, jak jejich byt vypadá, teď už její, nepořádek poházený po okolí, bylo to oblečení, přeházené přes židli, JEHO ŽIDLI, na té pokaždé sedával, ji si stáhl na klín a líbal, ranní dech po mintové pastě s oříškovým latte, co Mj připravila, po zkušenostech, za dob, kdy chodívala na brigádu do kavárny. Také si všimla, že nezměnila místo jeho věcí, jeho oblečení naskládané ve skříni, bunda na věšáku u hlavních dveří, boty v botníku, mikina na opěradle gauče, z hrdla se ji vydral vzlyk. V koupelně ležely jeho šampón, sprchový gel, osuška, župan, na zrcadle nesmyté srdce napsané její rtěnkou, jemně kolem něj přejela prstem a všimla si svých slz-

"Ne počkej, vrať mi to, no tak," MJ se smála a marně se natahovala po Peterově napnuté ruce. "A když nedám?" Smál se s ní Peter a vyhýbal se jejím chmatům po rudé rtěnce. "Tak za hubičku, by jsi mi to mohl vrátit, ne?" Peter zavrtěl hlavou. "Dobrá tak, uhm," MJ uvažovala, než se zašklebila "s tebou do konce týdne nepromluvím!" Peter se zarazil a nadzvedl obočí "To by jsi nevydržela, tak za pořádnou pusu, možná," škádlil ji. "Žádné možná, ale určitě," natáhla se po jeho rtech, sladce ho políbila a propadla do ráje, změkla a užívala si toho krásného pocitu, hřejivého tepla a bezpečí. Když se jejich rty odtáhl, Peter stejně tak, odtáhl ruku s její rtěnkou "Hej!" Naštvaně podotkla a založila si ruce na prsou, sledovala ho, jak otevírá rtěnku, vysouvá a ostrou špičkou maluje na zrcadlo srdce, doprostřed napíše jejich iniciály a pak teprve po dlouhém zápolení MJ, aby dostala svou ukradenou rtěnku zpět, jí ji podává. MJ roztála a skočila mu kolem krku se slovy "Příšerně moc tě miluju, jsi můj život Petere Parkere!" "A ty zas mé srdce Mitchie," zašeptal jemně, ji do ucha a ona cítila ruměnec ve tvářích.

Ano, byl její život, bez něj nežije, cítí se jako tělo bez duše a bez jeho bijícího srdce, má pocit, že to její každým dnem pohasíná. Vyjde z koupelny, ruce obmotané okolo svých pažích, aby zahnala to své vnitřní chladno, pomalými kroky, procházela svůj byt až k hlavním dveřím. Nazula si boty na nohy, přes rameno přehodila brusle a vydala se ven, vlasy dané do jednoduchého culíku a krátké vlasy, ji padaly do očí. Nikdy nepřemýšlela a ani se neopovažovala plánovat život po jeho smrti a když se v tom ocitá, je ztracená závislačka, snažící se vymazat vzpomínky s ním. 

Vzpomínala na ten gang, který ho tahal od ní a jejich vyhřáté zpocené posteli po sexu, jediné co mohla cítit, byla jeho vůně zachycená na polštáři, vzpomínky, jak se na ni usmíval a líbal, když měla zavřené oči, ten profukující vánek, z otevřeného okna, když seskakoval tiše pozdě večer, do jejich ložnice a snažil se tiše si k ní lehnout. Gang, který nese na jeho rukou krev, ten který pustil Vultura z vězení, vyzbrojil ho a den jeho smrti, na něj udělali léčku. Vyřízený Peter zápasil s Vulturem ve vzduchu, ale nedokázal zastavit, aby neměl prázdné metače, ani to, jak Vultorovi se rozbil jeho oblek, drápy ho pustili a Peter padal vstříc smrti se zemí, zraněný, umírajíc už před tím a co padouch? Ten se utopil, těžká výzbroj supa ho stáhla na dno řeky. 

Stála před vchodem a čekala na svou nejlepší kamarádku, počasí ji připomínalo Vánoční bál v Midtownschool, na ten šli už s Peterem spolu, byl to rok co spolu chodili, šťastný pár, co se vídal minimálně mimo školu, sem tam nějaká večeře, jeho zastávka v kavárně, kde měla brigádu, nebo procházka, vždy za tím stála jeho práce hrdiny, se kterou nedokázali načasovat jejich společný čas, byli mladí a nic nechtěli úspěch, až tohle uspěli, jeden druhého do vztahu, uspěchali to. 

Prošli prosklenými dveřmi, na bále byl i překvapivě Tony Stark se svou přítelkyní Pepper Pottsovou, Peter se jejich střetnutí vyhýbal, nechtěl řešit misi, ale jen jeho lásku a Michelle si toho vážila. Bavili se skvostně, Ned nemohl chybět, tak jako Betty, ten den byli šťastní, než se rozhodl Green Goblin popřát Peterovi 'Veselé Vánoce' formou mise. Peter, již tak zvyklý na jeho nenormální život, MJ spěšně políbil a odběhl, běžel chodbou pro svůj oblek, jen aby zjistil, že si nechal svůj spandexový oblek od Starka doma, popadl tedy svůj původní směšný a vydal se na dlouhý boj. Michelle jako z mála lidí zůstávala v rohu na večírku a čekala na Petera, bála se o něj, nebral ji telefony a na SMS neodpovídal, když čekání uvnitř plesu přestalo bavit, vyšla ven a rázem ji píchlo u srdce, Liz seděla u Petera, ošetřovala mu ránu na čele a smáli se, ona se k němu lísala, flirtovala s ním a on nic neudělal, se slzami v očích rychle neviditelně prošla kolem nich a zmizela do parku, řekla si, že kvůli tomu nebude brečet a přesto, doma usedla do své postele se zmrzlinou a brečela. Druhý den, přišel jako oplata, vybrala si Brada a přisedla si k němu, celou dobu se s ním smála a bavila, flirtovala opatrně, původní záměr měl být, když se Peter vrací ke své ex, ona může konečně zapůsobit více na Brada. Ale celá tato věc, se zvrhla. "CO si myslíš, že děláš?!" Vyjekl Peter žárlivě. "A ty?" Naštvaně nafoukla tváře Mj. "Já? Nic, oproti tobě," říkal zmatený Peter. "Včera jsem viděla tebe a Liz před tím bálem, Debile!" Udeřila ho pěstí do hrudi, i když věděla, že mu to nic neudělá. "Ach tohle," Peter zaklel "to jsi neměla vidět, jen jsem se snažil zjistit od ní informace, její otec je totiž Vulture." MJ se zasekla a se sklopenou hlavou přikývla "To jsem netušila, promiň-" přerušil ji. "Ale netušil jsem, že jak malý dítě mne budeš chtít přimět žárlit Jonesová," a tady to začalo, výzva. MJ balil Brada, aby donutila Petera žárlit a on zas Liz, aby vyhrál sázku. A jak to dopadlo? Oba prohráli, rozdělilo je to a na další semestr si dávali pauzu.

"Ta naše debilní sázka," zaklela MJ a sledovala zas místo země oblohu "vždyť, jsme mohli být spolu delší čas, nebo si myslíš, že vše bylo příliš brzy? Tak krátký čas?" Setřela si stékající slzy, po svých lícních kostech. Betty stále nepřicházela a Mj zbyl čas na další vzpomínku, z minulých let. 

Vlasy jí čechral vítr a on seděl na lavičce, sledoval jen ji a dusil v sobě vhodná slova. "MJ já- chci říct, teda ty, no my," nemohl najít, jak ji to opět vyjádřit, stejně jako ona. "Já vím" smutně svěsila pohled na zem, neměla odvahu mu dál něco říkat, ale v duchu toužila mu říct, jak moc ho potřebuje zpátky. "Chybíš mi, ne tak jak to zní, ale, zpackali jsme to a mne štve, že jsem si tě neudržel u sebe blíž. Jsi to jediné co potřebuju, můj svět." MJ k němu vzhlédla a zajiskřili ji oči " Nevěděla jsem jak ti to říct," usmívá se, "ale tentokrát pojďme neudělat stejné chyby." Zadívají se navzájem do očí, než ji láskyplně políbí "Souhlasím a začneme první, pojďme bydlet spolu Em, jen my dva, každé ráno, budeme mít na sebe více času," úsměv rostl a ona přitakala, takto napravovali jejich minulé chyby, byli dospělejší, moudřejší a vztah byl jen název, oni byli stvořeni pro sebe, jejich dlaně zapadali jako perfektní puzzle, rty pasovaly jako klíč do zámku, jejich těla se do sebe vpíjela v každém okamžiku. Byli, jako kdyby je někdo vystřihl z románu, i když se občas pohádali, stále drželi při době, ani jeden neměl v plánu se rozdělit, chtěli přejít ty jejich bouře a mračna a povedlo se, ale život se je přes to všechno snažil rozdělit a oni obstáli, než Peter zemřel, chránil ji tehdy, ale nedokázal ovlivnit svůj poskvrněný život hrdiny krví, ničím jiný, krev za krev, on zabil jednoho z toho gangu, omyl, snažil se pomoct, bránil se, aby neumřel a ten druhý hold musel, neměl navybranou, pronásledovalo ho to jako stín, on obstál! A teď za tamtoho musel zaplatit krví, Smrt za smrt, to Mj ale nepřišlo fér, nebyli si rovni, dvě odlišné strany, zlá nikdy nesmí vyhrát! Ona ale má teď šanci to zastavit.

Pomsta? Možná, sebrali jí jejího milovaného, její život, její srdce, duši, zaplatí za to, ona to zastaví, tuto nekonečnou válku. Betty konečně dorazila, úsměv na rtech ji slušel, museli mít s Nedem hezké ráno, Mj se okamžitě usmála "Jdem bruslit, konečně ty loudale," drkla do jejího ramene a obě dívky se zasmály, vešly dovnitř, koupily si lístek, bundy s mikinami, hodily do skříňěk, nazuly brusle a vydaly se na bruslící plochu, kolem Mj zavál pocit svobody a štěstí, celá tíha spadla a opět se skutečně usmívala, bruslili, dále a dále, rty se ji roztahovaly a oči zářili, vzpomínky se proměnili na slova a žal zmizel, jako kdyby to nebyla pravda a Peter, teď na ni čeká doma, s náručí, kam se bude moct schovat po namáhavé cestě zpět do tepla domova. MJ se proplétala lehkými, ladnými klouzavými tahy, na kolečkových bruslích na ploše, smála se, připadalo ji to, jako kdyby celou dobu měla naslouchátko, co konečně vypnula. Hudba se v pozadí ztišila, byla jen ona a Betty, co hrozného se stalo nevnímala, ignorovala bolest srdce, které se měnilo ve štěstí. 

Bruslila po rampě, noha se ji smykla a ona upadla, tlumená hudba nabyla na intenzitě a ona spatřila Petera, stojícího tam, jak se na ni dívá, nabízí pomocnou ruku, než se obrys rozmazal a k ní břibruslila Betty, "Jsi v pořádku?" Starostlivá jako vždy, ale ne natolik, jako býval Peter, Michelle zatnula prsty v pěst, zaryla nehty do své kůže a pevně stiskla k sobě čelist. "Bruslíme dál!" Neohleduplně, se rozhodla a dál bruslily, Michellin stisk rukou v pěst, se povoloval, jak se uvolňovala a zapomínala opět na bolest, přesto, viděla Petera kolem sebe, jeho kaštanově hnědé vlasy, oříškové oči , jemný výraz ve tváři, úsměv rozjasňující její den, příjemně teplá náruč plná bezpečí. Zavřela oči, slza ji stekla po tváři a Michelle pomalu otevírala oči, její bruslení bylo pomalé, povzdechla si a zas vzpomínala, ale jen na ten krásný pocit, co kdysi mývala s Peterem, nechávala se tím unášet, byla ladná a víc svá, zářila. Jenže, tak jako ji Peter náhle opustil, bylo stejné i s pocitem, když si z nohou zouvala brusle, hřejivě příjemný pocit, opouštěl její mysl a srdce. Opět se okolo jejího těla, ovinul mrazivě chladný pocit, co pronikal, až dovnitř jejího těla. Zachvěla se a pohlédla do zrcadla, které bylo v šatně, jako kdyby se zrcadlo proměnilo v televizi, sledovala událost, vybavila si událost, ten co po Peterovi střílel, ten co dal rozkaz Vulturovi, hněv se ji nahrnul do hlavy, celou dobu tušila kde by mohli být vrahové jejího milovaného přítele, ale byla tak zničená, tak moc slabá něco udělat, z tranzu, aby neuhodila do zrcadla, ji probral Bettyin hlas. "Jsi v pořádku?" pokládala ji ruku na rameno, dotyk tak jemný, ona rozhodně nebude jemná k těm lidem, rozhodně ne k těm co zabili. 

Přede dveřmi, tam kde měli sraz, se opět dívky rozešli, MJ mířila do zapadlých uliček, proplétala se mezi nimi, jako stín, součást toho smutku a tmy, vlasy si sepla do culíku a zamířila ke klubu, vešla dovnitř, objednala si alkohol a rozhlížela se po okolí. Když zahlédla svůj cíl, vzala si vrcholatou sklenku ginu a upíjela, tady rozhodně nikdy nešetřili na dávkách alkoholu, odstrkovala lidi a razila si cestu k cíli. Ten se ji však před očima dal do pohybu. "Agh," zavrčela " to si dělá srandu," naštvaně vydechla z nosních dírek zadržovaný vzduch a přidala do kroku, aby muže dohnala. Zrovinka nasedl do auta, Mj vrazila nejbližšímu člověku její levé ruky, sklenku s ginem a vyšla z baru ven, její boty na podpatku, klapaly po mokré nerovné cestě u baru, až k aut. Lokty se opřela o okraj okna auta, když jeho majitel si ho stočil dolů, na tváři se jí zablískl úšklebek a chladně promluvila. "Zabil jste mi přítele, skoro snoubence," prohlásila, pokrčila ruku v lokti, aby se zadívala na své nehty" Peter Parker, říká vám to něco?" Ruku posunula níž, aby její pohled se zabodl tentokrát na muže. "Ne, slečno." Vyděšený pohled, jak od mamičinýho mazánka, ovšem tón pevný, jako od vraha, kterým byl. "Ne? Tak co Spider-Man?!" Chytila ho pod krkem a zavrčela. "To vám, snad už něco říká, ne?" Muž vystrašeně pokýve hlavou a marně se snaží ruku odtáhnout od svého krku. MJ ho škrtí, přidává pevnější stisk. Opět jeho hlas v její hlavě "Spider-Man nikdy nezabije." "Je to těžké, chceš někoho zabít, ale to hrdinové nedělají." "Em, ty jsi hrdinka, ale mého srdce a takovou tě miluju, nezabiješ, jen se o tom bavíš a zajímáš se o vraždy, ale nikdy by jsi nezabila, ne pokud by se tím nic nevyřešilo." Slyšela jeho jemný hlas, dne, kdy jí to říkal, rty, které přilepil na její tváře, oči jemné, zamilované. Do očí se ji nahrnuli slzy, stisk povolila a pustila muže v autě, ten lapal po vzduchu, ona je teď jeho nástupce, předal ji odkaz, věřil v ní, viděl v ní hrdinu, už kdysi, i když neměla schopnosti, on v ní vždycky doufal, důvěřoval, teď ho nemůže zklamat. Nebylo by fér, zabít pouze jednoho člena z gangu, che to celý tým. Rychlými kroky beze slov se vzdalovala od auta. "Vyřídím si to s vámi, ale všemi." Křikla na chlápka, tiše a zmizela do ulic. Už padala tma, v takové se pokaždé s Peterem procházeli ulicemi, až do parku, pak se přebrodili, přes jedinou zeleň v New Yorku, až k blízké kavárně, na poslední chvíli koupili teplou kávu a on je přitáhl na střechu, ona se mu usadila na klíně, tulila se k němu a společně upíjeli z kávy, bylo jim tak krásně, čas se zastavil a existovali jen oni dva a co teď? MJ si stopla taxík, který pomalu projížděl ulicemi, osvětlení, zářili na MJin obličej, opět měla tu scénu v autě před očima. 

"Já nikam nejdu," připomínal Peter popíjející svůj milkshake v autě. "Ale jdeš, prosím." Zaprosila, ale jen schytala záporný pohled, jako odpověd. "A proč ne? Vždyť oproti Spideymu to nic není." "Ale po minule mi vyhrožoval, že mne zastřelí," podotkl dobrý návrh, proč nejít s MJ. Na to však nereagovala kladně, protočila očima a uhodila do volantu, hlavu si opřela o ruku a sledovala tichou noční ulici, osvětlenou pouliční lampou. "Vždyť ji ani nemá nabitou a takhle si s ním nezlepšíš vztah." Povzdychla si a vystoupila z auta. "MJ ale-" Přerušila ho "Ne Pete, jestli se bojíš, zůstaň si kurva zalezlej v autě a popíjej si jak malý kluk svůj milkshake." S obří ranou zabouchla dveře aut a na rameno si nasadila kabelku, vzala klíče do auta, aby zamkla, otočila hlavou na svou prázdnou pravici a lekla se. "Fajn, ale jestli mne zabije, má vina to není ," podotkl a vláčil ji k jejímu rodnému domu. "Mitchie, tys přišla," s úsměvem na rtech ji objala matka a Peter věnoval úsměv "a i se svým přítelem, jakže je to dlouho?" "Rok a půl, taky vás rád vidím Viollet." Horší však bylo když Jacku Jonesovi spadl úsměv ze rtů, jen jak spatřil Michellin doprovod. "Ach přitáhla sis to štěně? Já tak doufal, že jsi ho konečně vyměnila." zavrčel, Peter se chopil šance promluvit. "Vlastně vás chápu, nikdo pro vaši dceru nebude vhodný kandidát, protože je  to vaše jediné dítě, naprosto vás chápu, zachoval bych se stejně, ale zkuste mi dát šanci, ukázat vám, že jsem pro vaši dceru vhodný." Jeho troufalost a odvaha se postavit panu Jonesovi, ho nakonec přesvědčila, mu dát šanci se ukázat, jako ten pravý, pro jeho jedinou dceru. Konec večera strávili Peter a Jack u gauče popíjející vaječný likér, bavení se o fotbalovém zápase, který proběhl minulý týden. Dívky usedli k jídelnímu stolu se skleničkou vína a šťastně sledovali jejich debatu, Peter při každém otočení, měl oči jen pro MJ, každičký úsměv, pohled, patřil jen ji. "Vybrala jsi si dobře, Peter, by tě nikdy nenechal na holičkách." - Ale nechal, sice nechtěně, ale nechal, Opustil ji - 

Nevratný moment, kdy se Peter rozhodl, přesvědčit jejího otce, byl stejný, nikdy nedokáže obnovit vzpomínky, už to nebude reálné, jen minulost. Vystoupila z taxíku a šla po schodech do jejich bytu, když však odemkla, čekalo ji překvapení, na gauči seděli její rodiče. "Holčičko naše," hned ji objali "báli jsme se, po Peterovi smrti jsi se nám neozvala, vidím, že jsi nedokázala, ani jeho věci vyhodit, nebo uklidit." Pokračovala její matka. "Celý byt jsi nechala jak byl, to není zdravé." Dodal její otec, MJ svírala ruku v pěst. "Ah ano, nechtěla jsem to vyhazovat, vlastně jsem požádala May aby si to vzala zpátky." Zalže a pohlédne na zem. "Já volala May a ta mi řekla, že si pár věcí  vzala, zbytek jsi prý chtěla nechat jak byl, doufala, že to vyhodíš, nebo schováš, máme o tebe strach a May taky, nemusíš nám lhát, jsme tvá opora." Pohladila ji po tváři matka. MJ pohlédla jinam a v odrazu z okenního skla zahlédla jeho obličej. Ten starostlivý, co se mění v jistý a jen ji objímá, věnuje ji ten úsměv, uklidní očima a říká, že to je stejné jako ve fotbalu, Hraješ nebo nehraješ, běžíš nebo stojíš, čekáš nebo střílíš, když jsi v pohybu a máš gól jistý, buděš střílet, ale těžší je poznat tu správnou příležitost a n¨měl pravdu, Mj teď stála na pokraji hranici v rozhodnutí, zda řekne něco, aby je vyhnala, nebo bude umírat při jejich starosti.

Michelle se zhluboka nadechla, pohlédla oboum rodičům do očí a porozhlédla se po bytě. "Uhm jsem fajn, vážně, jen... S těmi věcmi mi přijde, že je Peter stále se mnou," zašeptá a od matky si vyslouží objetí. "Ach Beruško naše," zašeptá a stiskne ji více "víme, že ti Pete chybí, ale ty jsi to nemohla ovlivnit." Mj se sevře srdce, možná mohla, možná, ona měla být jeho záchranou. "Nemůžeš si to dávat za vinu." Podotkl otec tiše, než pokračoval "Ty jsi neřídila ten náklaďák, co ho srazil, jel rychle a bez předpisů, opilý řidič, než si ho Peter všiml, bylo pozdě." Povzdychne si, tak jako její matka, co ji konečně pustí. "Byl to fajn kluk, ale ty musíš jít dál, nesmí tě táhnout ke dnu, potřebuješ zase žít, najít si někoho." MJ pohledné do země. "Co když zatím nechci? Až se najde ten pravý, tak se objeví... Ale nedokážu jít ven  ahledat si náhradu," zašeptala a koutkem oka sledovala poličku, kde měla uklizeny alkohol. "Uhm vlastně, výdržte, jen si zavolám, práce znáte to." Zalhala, zašla do koupelny a zoufale vytočila prvního člověka. "Jé, čau, uhm chtěla jsem, nevíš o nějaké párty? Chlast, drogy, hudba a zábava," objala se rukou kolem paže a čekala na odpověď. "Jo jedna takkvá zrovna je od 21:30, pošlu ti do zprávy adresu Chelle." "Jsi má záchrana děkuji." Ukončila hovor a vrátila se k rodičům. "Brzo budu muset jít, práce volá." Viděla jejich zklamaný obličej. "Mitchie, my mysleli, že jsi dostala padáka, no po tom, co jsi tu práci zanedbala." MJ začínala litovst svých chyb a lhaní, ale když s epo Peterově smrti s May a Nedem dohodli na verzi pro okolí a její rodiče, že ho srazil kamión, záměrně, schovávala články o Spider-manovi, nechtěla, aby to její rodiče věděli, stačilo už to, že sama se ztratila.

        ________________________

Ťukala prsty do stolu a sledovala hluk před ní, čekala, až si ji všimne a podá ji drogy, podle jejch konverzace, se usadila na gauč, ale on nikde, naštvaně nafoukla tváře, chvíli sledovala pohybující se spocená těla v rytmu hudby, popadla láhev vodky a vstala, protloukala se až do kuchyně, do koše vyhodila prázdnou láhev a popadla drogy, odcházela na záchod, její pohled směřoval do zrcadla, viděla jeho vyčítavý pohled, plný omluv, smutku, ale nedokázalo ji to zastavit. Vtáhla do sebe drogy, přes nos ji přejelo svrbění, které ignorovala, opět se zadívala do zrcadla a viděla ho, jiný pohled, přes jeho čočky na Spideym obleku, ale živé si dokázala jak moc zklamaný je, jak si to dává za vinu. Uhodila do umyvadla a pak znova, když ji tehdy pozval na Starkův večírek, když ji zařídil místo ve Stark Lab, byla nadšená, nedokázala o tom přestat mluvit a víc, když ho tam potkávala, jak si vyrábí pro Spideyho věci, nebo pomahá Starkovi. Jejich obědy byli plné nové pozitivní energie, vždy ho obdivovala, ale nebyla připravená ho nahradit, ani zaujmout jeho místo, nedokázala to. Stále si pamatovala, jak jim bylo 21, dva mladí lidé, pracující ve Stakr Lab...-

Bylo pondělí, nový pracovní den, Peter s ní spěchal do práce, prý dostal skvělý nápad a MJ aspoň bude moct začít dřív svou práci. Ráda ho viděla tak zapáleného, do své představit, jak něco udělat lépe, užívala si ten pohled, ale dnešek se jim nevedl, Petera po ránu neviděla, nenapsal a ani ji neodpověděl. Zklamalo ji, když kráčela na oběd sama a žadný záznam Spider-Mana ve městě, ani Avengerů. Objednávala si svůj sendvič u venkovního stánku, když vedle ní někdo doskočil. "Ahoj Em."pozdravil mile. "Už jsem si říkala kde se flákáš Parkere," ušklíbla se a objednala i pro něj. "Ah, trénoval, jsme nové věci pro Spideyho, znáš to, promiň, nestíhal jsem to dřív." Usmíval  se a měl svůj výraz, přesně takový když má něco za lubem. "Copak sis přichystal?" Nadzvelda obočí s tichým smíchem a chytla se ho. Zakousl se do svého sendviče, koupeného od své přítelkyně. "Ale jen takovou drobnost..." Odmlčel se než pokračoval. "Možná tě vezmu do pracovny, víš, ta kancelář, nebo tě budu, jen tak sledovat, jak pracuješ," ušklíbl se a MJiny tváře nabrali rudou barvu. "Opravdu to chceš znova podniknout? Sex v práci? V zamčejé kanceláři?" Zkousávala si spodní ret a pohled upírala do země. "Možná, víš, ráno ani večer nám to nevyšlo," zasmál se tiše a pevně ji paží objal. "Ale nemusíme, ty víš, že bych-" přerušila ho. "Nikdy bys mne do ničeho nenutil, já vím Pete, ale proč ne? Je to docela sexy a vzrušující,"zašklebila se a dlaní mu přejela přes rozkrok. "Ach bože Em! Zabíjíš mě," tiše zakňučel a chytl její ruku. "To je to co mne baví Parkere." políbila ho na ucho a zasmála se, když její ruku dal dál od svého těla a propletl si s ní prsty. Kráčeli ke kanceláři kterou zamkl. Sundavala mu flanelku a kn ji rozepínal bílou košili, byli tak nedočkaví.

Všimla si, že ji opět tečou slzy, přišla si tak slabá a zranitelná, víc než kdy jindy, měla na sebe vztek, tohle s ní udělal Parker, změnil ji, nedokázala ho vyhnat z hlavy, ale udělal ji i slabší, byl to pro ni nezvyk, neměla kdo by ji chránil, musela zase ona samu sebe chránit a to šlo stěží. Znova nosem nasála drogy a na zrcadlo zavrčela, "Nediv se mi Parkere! Tohle je tvá chyba!" Nebyla, možná byla její, nebo osudu, ale když si uvědomovala svou slaboat, vinila za to Petere. Měla by přeci, nebo snad ne? On ji změnil, nebo to byla kna, kdo se chtěl kvůli němu změnit? Myšlenky a vzpomínky ji běhali v hlavě, šílela z toho. Vyběhla ven na střechu, studený vítr foukal, vlasy ji vlály a ji pohltila mírná zima, vzpomínala jak ji na střechy brával Peter, nebo na ně občas smaa po požárním schodišti vylezla, cítila se samou sebou, víc svobodná a volná. Zavřela oči a držela láhev vodky, kterou cestou popadla. Napila se a sedla si na římsu. "Pamatuji si... Jak jsi mluvil o tom, jak mne požádáš o ruku a já pak, no našla jsem ten snubní prsten, byl jsi zaskočený a chtěl to udělat jenže do toho opět přišla mise," fňukla a zadívala se na hvězdy. "Dohlížíš na mne Pete? Vidíš co jsi se mnou provedl?" Uhodila pěstí do římsy a popotáhla. "Ach, kdyby jsi tu jen byl a mohl mne obejmout, uklidnit mne a říct, že to bude dobrý, k čertu s tebou Parkere! Ten den jak jsi se chtěl vyplížit, bolelo to a víc jak ten den skončil-" dál povídala, v hlavě si přehrávala minulost, jako kdyby zrovna koukala na nahranou kazetu.

Zrovna vyšla ven, nevšimla si ho na Betyně párty, když se otočila, narazila na něj, bílou košili měl zahalenou mikinou, vlasy pod kapucí, jeho výraz se změnil, byl vyděšený, rozhodně ho neměla nachytat. "P-Pete, kam jdeš?" Do očí se ji valily slzy. "Mám misi, promiň Em," zašeptal a sklopil pohled, ohlédl se přes rameno, "musím jít, promiň." MJ se sevřela hruď, pohlédla na bazén a zpět na něj, "Jdu s tebou a neodmlouvej, Pete prosím, takhle nemůžeš, vždyť," nadějně se mu zahleděla do očí, oporoval, nechtěl ji brát s sebou, ale její prosebný výraz, dostal ho do kolen a on pokýval. "Ale jestli se ti něco stane, neodpustím si to." Řekl a chytil si ji do náruče. "Stejně tak jako já, nedokážu se jen dívat jak se domů vracíš zraněný, skoro mrtvý, ničí mne to." "Omlouvám se MJ, vím že je to pro tebe těžký, ale znáš mne, nedokážu toho nechat, nedokážu přestat být, Spider-Manem," políbil ji na spánek. "Vždyť já vím, ani ti ho nechci brát, ale nerada tě vidím zraněného," políbila ho na rty. "Já vím," zašeptal do ticha noci, kdy se z domu linula tlumená hudba, houpal se s ní, až na to místo, pláž, pár mužů z gangu a Vulture, MJ polkla a nelíbilo se jí to. Měla v sobě vinu, cítila, že Peter si zasloužil žít víc než ona. Zachránil ji před jistou kulkou, aniž by ho trefila a ona nemohla ovlivnit Vultrovo rozhodnutí, ale pořád cítila kus viny na tom všem.

Ani si neuvědomila, jak rudé oči od pláče už má, jen sledovala výhled, nočního New Yorku a tu svobodu, co sdílela sama. Od slov, přešla k mlčení a snažila se, si nevzpomenout, ale marně, viděla ho pořád vedle sebe, stále u sebe.  Ticho přerušilo vyzvánění telefonu, smutně se usmála na telefon a ukončila hovor, když se na obrazovce objevili kontakty, první který měla nahoře, byl Peter. Srdce ji pukalo a ona se rozbrečela víc, nikdy nezvládla dát jeho věci pryč, ani vymazat jeho číslo, na jeho hrob chodila každý den, než se stala závislačkou na alkoholu a drogách, myslela si, že když, nebude vidět realitu, bude omámená, že zapomene, ale čím více zjišťovala, tím víc si uvědomovala, že jí to jeho DNA, kterou má záhadně v krvi, nedovolí. Povzdychla si a vstala. Možná potřebovala jen zjistit, co Petera dělalo svobodným a bez zátěže na situacích, byl to Spidey, skákal z budov a houpal se, ale ona by to neudělala, neměla to moc v lásce, ale chápala, že to musí být uklidňující.

Protloukala se lidmi v domě, až ke vchodu, rychle vyklouzla a seběhla schody, opět se nadechla čerstvého vzduchu a rozběhla se k jejímu. Když otevírala dveře, byla si čím dál víc jistější, v tom, co chtěla udělat. Vyhrabala Peterův oblek, vzala si metače a snažila se na ně zvyknout, ovládat je. Trénovala týdny, učila se bojovat, a každé ráno se při ranním běhu stavila u Peterova hrobu, posedlá,, zanechala jiřinu nebo růži, jemně políbila stranu náhrobníku a zašeptala, že jí chybí a miluje ho, pak opět běžela domů, kde cvičila, ušila si z jeho několik obleků, svůj vlastní a byla na sebe patřičně hrdá.

Bylo zrovna po dešti, ulice mokré a MJ se houpala jako nový Spider-Man městem, zvykala si na to víc a víc, ale dneska, chtěla svůj úkol dokončit. Našla si ten gang a než stihly zareagovat, MJ už polovinu vyřídila, mířila si to opět k jednomu z nich, zrovna šéfovi a výraz na tváři se ji zkřivil, pamatovala si Peterova slova a řídila se jimi "Spider-Man nikdy nezabije." Zhluboka se nadechla a vydechla, vystřelila pavučinu a přešla blíž. "Copak divíte se, jak to, že žiju? On si nezasloužil zemřít!" Dala mu pěstí a polkla slzy. "Chci aby jste skončili, ale ne tak jak to děláte vy," ozvalo se po deseti minutách houkání sirén a MJ se vypařila, stejně tak, jako se objevila, ze stínu na střeše pozorovala, jak gang zatýkají, měl být konec, cítila zodpovědnost za své schopnosti, stejně tak jako její milovaný Peter.

Rok uplynul rychle, MJ se vracela do normálního běhu života, přestávala chodit na hlučné party, drog se vyhýbala a alkoholu stejně tak. Každý den trávila u hrobu Petera, usmívala se a vyprávěla mu své příběhy ze dne, našla si obstojnou práci a také zjistila kdo najal ten gang. Předala své informace na policii a další den sledovala ve zprávách, jak zatýkají Harryho Osborna s jeho otcem Normanem a připravují soud. Byla nadšená, že bude líp, že si svou minulost vyřešila. Ale ta ztráta stále bolelo, možná vypadala opět silně, ale nebyla, chyběl ji Peter a bolelo jí to, ale pro něj žila a bude žít i za něj. Věci nechce vyhodit, trička a mikiny nosí, víc jí to připomíná jako kdyby nikdy neodešel.

Na obloze se objevilo slunce a MJ se usmála, stála u hrobu a pokládala k náhrobníku jiřiny, když v tom se blísklo, zvedl se vítr a MJ ozářila žlutá záře, mlhavě viděla portál, žluto-oranžový, z něhož někdo vystoupil. "MJ?!" Ozval se hlas, co ji promluvil až do duše, zachvěla se a po páteři ji přejel mráz, "P-Petere?!" Pohlédla na chlapce před sebou a rozbrečela se. "J-jak? Co tady děláš, vždyť... J-jsi mrtvý," vyhrkla a setkala se s jeho nechápavým výrazem. "Ne, ne, to ty jsi mrtvá," objal ji, s ubrečenýma očima. Chvíli ho objímala, než ji docházelo, že to nemusí být Peter, vytrhla se mu a přilepila ho pavučinou ke stromu. "Kdo jsi?! Peter je mrtvý!" Strach se ji z očí vymanil a ona zaháněla slzy. "A-ale já jsem Peter, Peter Parker," říkal a vymanil se z pavučin, "navíc, kde jsi to vzala?" Oba na sebe koukali a vyčkávali na reakci toho druhého. "Prostě jsem jen po Peterovi převzala odkaz, to co chtěl, kdyby jsi byl pravý Peter Parker, měl bys Spider oblek," zavrčela, ale brzy přestala a povolila svaly, když si všimla pro jeho trikem obleku. "A-ale jak?" Zašeptala a pohlédla mu do očí, "Pete? Jsi to vážně ty?" Polkla a nejistě k němu pomalu šla. "Ano jsem, ale jak to víš kdo jsem, já ti to nikdy neřekl," pak se zarazil zamrkal "paralerní světy?" Vydechl a sledoval ji. "Tak moc jsi mi chyběla, j-já, vyčítal jsem si, že se mi tě nepodařilo zachránit. "I mne, dávala jsem si to za vinu, to, že jsi mi umřel před očima, že jsem tě nemohla zachránit, tak jako ty, on před kulkou." Poukázala na náhrobek se jménem "Peter Benjamin Parker" silně ji objal a ona zas cítila tu lásku, staré city a bezpečí, jemně se usmála. Možná přišla o Petera, ale teď s ním mohla být, nebyli sice ze stejného světa, ale ztratili se navzájem a teď se našli!

- Navždy tě budu Milovat Petere Parkere, jsi můj život, mé srdce, moje všecičko, bez tebe ztrácím směr •Michelle Jones -

_ Heya Guys, doufám, že se jednodílovka líbila. Dělala jsem ji podle svého editu, který sem dám *wink* nic méně, je i v angličtině na Tmblru a Archive of Our Own .... Jmenuju se tam Silencienin XD _