Do Německa jsme dorazili kolem desáté ráno. Tedy u nás by bylo deset, ale taky bylo něco kolem čtvrté odpoledne.
Na dalším opuštěném letišti na nás čekala stará dodávka, která nevzbuzovala pozornost.

Nasedli jsme do ní a vyrazili na smluvené místo.
Clint se posadil na místo řidiče a já vedle něj, zatímco Wanda a Lang museli dozadu.

Lang téměř hned usnul kvůli časovému posunu.

Celou cestu jsme mlčeli. Nikdo neměl nic, čím by to ticho obohatil.

Dojeli jsme na další letiště, tentokrát však plně v provozu, a zastavili na parkovišti. Steve tu ještě nebyli.

,,Co když se nám nepodaří dosvědčit, že má Steve pravdu?" zeptala jsem, přestože jsem odpověď znala. Věděla jsem to už před tím, když jsme odjížděli od našeho domu.

,,To nevím," povzdechl si Clint a podíval se na mě. V tu chvíli kolem projel malý brouk a zastavil o dvě místa dál. Přes okénko jsem viděla za volantem Steva.

Clint vystoupil a obešel auto. Taky jsem otevřela dveře a vystoupila.

,,Nevolal bych, kdybych neměl na výběr," řekl Steve a potřásl si s Clintem rukou.

,,Je fajn vás znovu vidět," řekla jsem a upoutala na sebe pozornost.

,,Lexi?" vydechl překvapeně Kapitán, ale pousmál se. ,,Co tu děláš?"

,,Pomáhám," odpověděla jsem a krátce ho objala. Mezitím vystoupila i Wanda. ,,A splácíme dluhy."

,,Děkuji za pomoc," řekl Steve směrem k Wandě.

,,Bylo načase hejbnout zadkem," uznala.

,,A náš další rekrut?"

,,Musel si dát kafé, ale už se nemůže dočkat," přitakala jsem a odsunula dveře dodávky ještě dál. Lang ležel na sedadlech a zřejmě ještě dospával.

Jakmile slyšel trhnutí dveří, otevřel oči a zvedl se do sedu. Poté vystoupil ven a zamžoural do světla.

,,Kapitán Amerika," řekl a přešel ke Stevovi, kterému začal třást rukou. Byl z toho tak u vytržení, že se začal chovat pomalu jako ten největší fanoušek.

Překvapeně jsem zvedla pohled, když se rozhlasem začal ozývat mužský hlas. Jenže jsem mu nerozuměla.

,,Vyklízejí letiště," oznámil nám Barnes a přestal se opírat o auto.

,,Stark," konstatoval Wilson. Povzdechla jsem si. Opravdu jsem doufala, že k tomuhle nedojde.

,,Obléct," zavelel Steve. Přikývla jsem a vlezla do kufru auta.
Z tašky jsem vytáhla svůj a Clintův oblek, který jsem mu podala.

Wanda se pak zavřela do auta se mnou, abychom měly soukromí.

Jakmile jsem byla navlečená do své staré kombinézy, vylezla jsem ven a pokynula ostatním, aby přišli blíž.

,,Vzala jsem sebou i vysílačky, jen pro případ nouze," řekla jsem a každému jednu podala. Sama jsem si jednu dala do ucha. ,,Když něco budete chtít říct, prostě to řeknete. Ostatní to uslyší."

,,Nevzala sis kluzák?" zeptal se Steve.

,,Ne," zavrtěla jsem hlavou a dala si na zápěstí náramky. ,,Jen by mi zavazel."

Nemusela jsi jezdit.

,,Já vím," přitakala jsem.

Děkuji.
Přikývla jsem a zavřela dveře dodávky. Všechno potřebné jsme si už vzali, takže jsme mohli vyrazit.

,,Vy dva půjdete do haly, aby vás neviděli," začal rozdávat rozkazy Steve a podíval se na Barnese a Wilsona. ,,Vy dva zkusíte najít jejich quinjet, abychom se odtud co nejrychleji dostali. Lexi, půjdeš se mnou, ale tak, abys zůstala skryta. Budeš mi krýt záda."

,,Tak jdeme na to," vydechla jsem a rozloučila se s Clintem.