Uběhlo několik dní od doby, co k nám Nat došla skrz tu smlouvu.
Stále jsme stáli za názorem, že podepisovat nebudeme a nepodepsali bychom ani kdybychom ve službě byli.

Seděla jsem v trávě a s úsměvem sledovala, jak se Skylar a Tim pokouší prasknout kuličky z vody, které jsem nechala kolem nás poletovat.

Běhali za nimi a snažili se je polapit, ale marně. Vždy jsem je odvála jinam.
Jenže jejich schopnosti se už začaly projevovat, takže si je dokázali, aniž by si to nejspíš uvědomovali, přitáhnout blíž k sobě.

Rozhodně nějaké schopnosti budou mít po mně, ale upřímně jsem doufala, že i po Clintovi. Jeho schopnost trefit jakýkoliv cíl z jakékoliv vzdálenosti a úhlu byla jedinečná.

Sice jsem zrovna nechtěla, aby z nich byli vojáci a bojovníci proti jiným světům, protože jsem sama zažila, jak nebezpečné jsou tyhle mise a celkově život, ale i tak tu byla možnost, že nás nahradí.

Pokud by Avengers vydrželi tak dlouho, rozhodně by byli mezi prvními, kdo by se k nové generaci Avengers přidali. A jestli budou mít i všechny naše vlastnosti, není o tom pochyb.

Zatímco já byla tady, Clint předělával jídelnu. Samozřejmě ignoroval moje protesty a trval na tom, že to tak bude rozhodně lepší. A když začal s prací, bylo pozdě na další protesty. Opravdu jsem doufala, že to bude mít konečně hotové, protože zatím to rozhodně lepší nebylo.

Otočila jsem hlavu, když jsem zaznamenala otevření dveří od domu. Clint mířil k nám, ale rozhodně se netvářil nijak radostně.

,,Co se děje?" zeptala jsem se a stoupla si.

,,Volal Kapitán," odpověděl. ,,Žádá mě o pomoc."

,,S čím?"

,,Tvrdí, že Bucky nestojí za tím výbuchem, ale ví, kdo ano," vysvětlil. ,,Ví, kam ten člověk teď míří a potřebuje pomoc s jeho chycením. Údajně totiž existuje několik dalších, jako je Bucky."

,,Chceš jet?" zeptala jsem se a očkem sledovala dvojčata.

,,No, nezapadá to sice do rodičovského plánu, ale měl bych jet," přitakal. ,,Všichni ostatní stojí proti němu."

,,Takže je rozhodnuto," povzdechla jsem si. ,,Zavolám mámě."

,,Nechceš doufám udělat to, co si myslím, že chceš udělat."

,,Přesně to chci udělat," přikývla jsem. ,,Pojedu taky. A nedonutíš mě zůstat doma, když nás Steve potřebuje."

Clint si povzdechl, ale nic nenamítal. Věděl, že by to bylo zbytečné.

,,Jdu zavolat mámě a nachystat všechno, co budeme potřebovat," rozhodla jsem a zamířila do domu.

-----------------------

,,Jsi si jistá?"

Museli jsme sice čekat několik hodin, než k nám máma přijela, ale alespoň jsem měla dostatek času pohledat všechny zbraně, které jsme měli po domě schované.

Nebylo toho nijak moc, jen pro případ nouze. Taky jsem po třech letech konečně vytáhla i svoji uniformu, kterou pro mě navrhl speciálně Tony.

Už jsem nepotřebovala kluzák, abych mohla létat. Bohatě vystačila kombinéza, která mě dokázala udržet ve vzduchu, pokud jsem rozpažila.

Měla jsem ještě jednu, úplně stejnou jako měla Nataša a kterou na sobě měl Clint, akorát trochu upravenou. Jenže s tou jsem nemohla létat, alespoň ne bez kluzáku.

,,Jsem," přikývla jsem. ,,Jídlo by vám mělo vystačit na týden, do té doby se snad vrátíme."

Máma si povzdechla, ale nekomentovala to.

,,Dávejte na sebe pozor," řekla a dala mi pusu na tvář. Sehnula jsem se a klekla si k dvojčatům.

,,Teď vás bude hlídat babička, ale rodiče se brzy vrátí," řekla jsem a dala jim pusu na čelo. ,,Máme vás moc rádi."

Ještě se s nimi rozloučil Clint, načež jsme vyšli ven. Nasedli jsme do auta, které jsme od poražení Ultrona použili jen párkrát, protože tady trochu vzbuzovalo pozornost. Přece jen jsme chtěli zapadnout a s luxusním autem by to nešlo snadno.

Rozjeli jsme se po prašné cestě a nechali poklidný život za sebou.