,,Žádná akce." Ta dvě slova pro mě byla jako bodnutí dýkou. Chození do akcí jsem milovala a teď mi to bylo odepřeno.

,,Ale to není fér," zaprotestovala jsem a založila si ruce na prsou.

,,Ale je," řekl Clint a zapl si poslední zip na uniformě. ,,A nebudu se o tom s tebou dál dohadovat. Do té akce nejdeš a tečka."

Chtěla jsem znovu něco namítnout, když cinkl zvonek ode dveří. Clint byl rychlejší a otevřel. Za dveřmi stála Nataša ve stejné uniformě, jakou měl na sobě Clint.

,,Nat, řekni mu něco," postěžovala jsem si a prosebně se na ni podívala. ,,Nechce mě pustit do akce."

,,Děláš si srandu, že ano?"

,,Jsem jen těhotná," namítla jsem. ,,Ne smrtelně nemocná."

,,Ale jsi v osmém měsíci," připomněla mi Nataša. ,,Bylo by nebezpečné čekat jen v tryskáči."

,,Fajn, ale hodíte mě na základnu," navrhla jsem. Clint se podíval na Nat. Nejspíš se mu tento nápad taky moc nelíbil.

,,Tam jí nebezpečí hrozit nebude," podpořila můj nápad. Vítězně jsem se usmála.

,,Stejně bych se do té kombinézy už nevešla," uznala jsem a pohladila si bříško.

,,Tak jdeme," zavelela Nataša a vyšla ven před dům. Ten se nacházel, podobně jako Tonyho dům, na skále u moře. Přestěhovali jsme se sem před rokem a oběma nám to vyhovovalo. Tony nám samozřejmě pomáhal s plány, takže pod domem byl malý hangár s tryskáčem, který měl sloužit v případě nouze.

Ten hlavní tryskáč nám stál před domem, do kterého jsme teď šli.

,,Ahoj lidi," pozdravila jsem ostatní členy. Všichni se na mě zděšeně podívali ,,Ne, nejdu s váma," dodala jsem rychle.

,,Tak co tu děláš?" zajímal se Tony.

,,S Clintem jsme se dohodli, že když nemůžu do akce, aspoň budu na základně," vysvětlila jsem. Všichni střelili pohled na jmenovaného. Ten jen pokrčil rameny.

,,Neměl jsem na výběr."

,,Navíc by tam měla být Maria, ne? Aspoň nebudu sama."

,,Tak jo," souhlasil Tony. ,,Příští zastávka na základně, potom už ale musíme vyrazit."

Potěšeně jsem se posadila a sledovala, jak se za Natašou zavřela zadní část tryskáče. Netrvalo dlouho a vzlétli jsme.

,,Už se ví, co teda budou?" Na sedadlo vedle mě usedl Tony. Byl oblečený v civilu a jeho oblek Iron Mana vysel nedaleko od nás.

,,Podle doktorky kluk a holka," odpověděla jsem a pousmála se.

,,Máte jména?" zajímal se.

,,Bavili jsme se o tom, ale zatím není nic jisté. Pro holčičku Skyler Joy nebo
Sarah Evelyn a pro kluky Matthew Tyler nebo Timothy James."

,,Chcete i druhé jméno?"

,,Navrhla jsem to a Clint souhlasil," přitakala jsem.

,,Dal bych Skyler Joy a Matthew Tyler," zamyslel se. Musela jsem se nad tím zasmát. Zrovna tyto vymyslel i Clint.

,,Tak to si s Clintem můžete podat ruku. Ta jména vymyslel on." I Tonymu se na tváři objevil úsměv.
  Tryskáč začal zpomalovat a za okýnkem byl vidět mrakodrap, který sloužil jako základna. Po přistání se zadní část znovu otevřela a umožnila mi vystoupit.

U rampy čekala Maria Hillová. Když se rozpadl S.H.I.E.L.D. , rozhodla se zůstat a být taková asistentka. V podstatě dělala to samé, co tehdy na základně.

,,Ty ses nám nějak zakulatila," usmála se a opatrně mě objala.

,,Taky tě ráda vidím," zasmála jsem se.

,,Neměla bys být doma a odpočívat?"

,,Můžu odpočívat i tady," namítla jsem. ,,Když nemůžu do akce, tak budu aspoň na základně. Ubíjí mě čekat doma, když ani nevím, jak na tom jsou."

,,Opatruj se." Vedle mě se objevil Clint. Otočila jsem se na něj a objala ho.

,,Vy taky," zašeptala jsem. ,,A hlavně se mi vrať celý."

,,Ale pojď, Bartone! Nemáme na to věčnost," zahulákal Tony. Clint se na mě smutně podíval, otočil se a odešel zpět do tryskáče. Dívala jsem se, jak se zadní část zavřela a letadlo zamířilo pryč.

,,Tak pojď dovnitř, ať nenastydneš," promluvila Maria. Musela jsem nad tím protočit oči. Všichni byli tak přehnaně starostliví.

Beze slova jsem se otočila a zamířila do mrakodrapu. Ihned jsem zamířila do výtahu a nechala se vyvést o patro výš. Ono to spíše bylo několik pater dohromady propojených schody. Výtah mě vysadil v druhém nejnižším, kde byly sedačky, bar a kuchyně. O patro níž byla další místa na sezení, ale tohle byl takový střed.

O něco výš pak byly po stěnách chodby se skleněným zábradlím, kde taky bylo pár křesel na sezení a ze kterých vedly schody do dalšího patra. Tam se pak nacházely laborky.

,,Jarvisi?" řekla jsem a čekala, jestli se ozve odpověď.

,,Ano, paní Bartonová?" Místností se rozlehl hlas Jarvise, programu, který vytvořil Tony. Byl to super program. Uměl v podstatě sám myslet a dalo se s ním i povídat.

,,Několikrát jsem ti říkala, ať mi říkáš tak jak ostatní," napomenula jsem ho, stejně jako několikrát před tím.

,,Dobře, Lexi. Co si přejete?" Kdybych mohla, tak bych po něm něco hodila.

,,A tykej mi," připomenula jsem mu a sedla si na sedačku. ,,To jsem ti taky říkala."

,,Ale pan Stark-"

,,Mě je jedno, co ti řekl Tony. Já ti říkám, abys mi tykal. Na vykání jsem moc mladá," přerušila jsem ho.

,,Tak dobře. Co si teda přeješ, Lexi?" Sama pro sebe jsem se usmála.

,,Objednej mi, prosím, něco z někama," řekla jsem a pohladila si bříško. ,,Je mi to jedno. Dostala jsem na něco hroznou chuť."

,,Jak si přeješ." Natáhla jsem se a zmáčkla tlačítko pod stolkem. Jeho deska se potom rozevřela a odhalila obrazovku. Byla o něco větší, než normální počítač, asi jako ty obrazovky v Tonyho laboratoři.

Vyndala jsem speciální ovladač ve tvaru malého tabletu. Až na to, že byl celý ze skla, kromě okrajů, aby se dobře držel. Jakmile jsem se dotkla plochy, objevila se klávesnice a políčko pro vyhledávání.

Chvíli jsem přemýšlela, než jsem naklikala jméno seriálu. Když ho konečně našel, objevil se i se všemi díly. Překlikla jsem na kurzor a hledala díl, který bych si pustila.

,,Do třiceti minut by měli dovést objednávku," ozval se znovu Jarvis.

,,Díky," poděkovala jsem a upřela zrak na obrazovku.

-------------------------

,,..tobě už odpustit dokážu." Tohle byla jedna z mých oblíbených částí. Katara a Zuko jsou spolu prostě úžasní a je škoda, že je nedali k sobě. Ještě že existují úžasní lidé, kteří dokáží upravit fotky.

,,Jarvisi?"

,,Ano?"

,,Už jsou tam?" zeptala jsem.

,,Ještě ne," odpověděl. ,,Momentálně jsou nad Atlantikem."

,,Děkuji," řekla jsem a pustila si další díl.

,,Lexi?" Ozvala se kousek ode mě Maria. ,,Ty sis něco objednávala?"

,,Jo," zeptala jsem se nadějně. Z chuti se to přehouplo na hlad. ,,Už to dorazilo?"

,,Ano. Poslíček stojí na recepci," potvrdila moji domněnku. ,,Tak ho pusťte a pošlete do padesátého třetího patra," řekla Maria do sluchátka a podívala se na mě.

,,Máš nějaké hlášení?"

,,Za půl hodiny by tam měli být," odpověděla a ťukala něco na tabletu.

,,A nic dalšího?" Maria jen zavrtěla hlavou. V tu chvíli zazvonil zvonek od výtahu, jehož dveře se otevřely a dovnitř vstoupil mladý kluk s kabelou přes rameno a boxem v rukách. Zasněně se rozhlížel po místnosti.

,,Super!" vypískla jsem a pokusila se co nejrychleji vstát. ,,Jarvisi? Co jsi objednal?"

,,Tvou oblíbenou pizzu," odpověděl a já se usmála.

,,A peníze?"

,,Na účet restaurace jsem již poslal peníze a uvědomil o tom jejich majitele."

,,Vy-vy jste Elementa," vydechl poslíček, zatímco si mě prohlížel.

,,Bohužel teď mimo provoz," potvrdila jsem jeho domněnku a pohladila si, dnes již po několikáté, mé vypouklé bříško.

Poslíček vytáhl z boxu krabici s pizzou a podal mi ji.

,,Děkuji," usmála jsem se. ,,Co si myslíte o Avengers?"

,,Tak jo. Jestli už pro nás nic nemáte, můžete odejít," promluvila Maria, když se ten kluk nadechoval k odpovědi. ,,Jak jistě vidíte, tak tady Elementa musí odpočívat a fanoušci nejsou forma relaxu. Děkujeme, že jste nám doručil objednávku. Na shledanou." Zatímco Maria mluvila, postrkovala poslíčka blíž a blíž k výtahu. Pak mu zmáčkla tlačítko, kterým se dostane až do přízemí.

,,Nashle!" křikla jsem, než se dveře výtahu zavřely a poslíček odjel dolů. Posadila jsem se zpět na sedačku a pustila se do jídla.

-------------------------------

,,Přišly mi soubory ze Sokovie," ozvala se Maria a ťukala do tabletu.

,,Co se tam píše?" zajímala jsem se.

,,No, moc toho není," odpověděla. ,,Nejspíš se jim podařilo ty hlavní plány zničit, abychom se k nim nedostali."

,,Něco zajímavého?"

,,Experimenty na lidech," odvětila zamyšleně. ,,Většina jich nepřežila."

,,Hydra prováděla pokusy na lidech?" ujišťovala jsem se. ,,Proč?"

,,Chtěli vytvořil vylepšeného," vysvětlila. ,,Přežili ale jen dva."

,,Kdo?"

,,Wanda a Pietro Maximovovi," odpověděla. ,,Jsou to dvojčata. A podle toho, co se tu píše, tak se přihlásili dobrovolně."

,,Něco dalšího?" ptala jsem se dál.

,,Zatím ne," zavrtěla hlavou. ,,Musím ty složky roztřídit, aby v tom nebyl takový guláš."

,,Chceš pomoc?" zeptala jsem se nadějně. ,,Mohla bych dělat alespoň něco užitečného."

,,Tak jo," souhlasila. Pousmála jsem se a zamířila do Tonyho laborky, kde byl počítač.

Postavila jsem se k jedné z obrazovek a klikla na ni. Na ploše se začaly objevovat různé soubory a složky.

Přelétla jsem je pohledem a pustila se do práce. Byla jsem asi v polovině, když se v laborce objevila Maria.

,,Za deset minut tu bude doktorka Cho," oznámila mi.

,,Proč sem jede doktorka Cho?"

,,Někdo je zraněný a Banner jí zpřístupnil svoji laboratoř," vysvětlila.

,,A ostatní?" zeptala jsem se. ,,Kdy dorazí?"

,,Přibližně za půl hodiny," odpověděla a zase se vytratila. Otočila jsem se zpět k obrazovce a pokračovala v práci.

Jenže to nešlo tak snadno, jako před tím. Někdo je zraněný, ale já nevím kdo. Může to být kdokoliv z nich. Ani nevím, jak vážné to je.

Povzdechla jsem si a nutila se na to nemyslet. Určitě to není nic vážného a všechno bude v pořádku.

---------------------------------

,,Už jsou skoro tady," oznámila mi Maria a vydala se k výtahu .Byla jsem jí hned v patách. Sjely jsme zase o patro níž, kde se nacházela rampa pro tryskáč.  Tam také čekala doktorka Cho a její asistentky.

Jakmile tryskáč  přistál a zadní část se začala otevírat, ošetřovatelky okamžitě vyrazily. Neviděla jsem, koho nakládaly, dokud nevyjely ven.

,,Clinte!"

*****

Oficiálně vás tedy vítám u pokračování. Staří čtenáři na něj čekali hodně dlouho, tak doufám, že to bude stát za to.

Zase bude osm kapitol, které budu vydávat jednou týdně, což znamená, že příběh bude vycházet dva měsíce.

Snad se vám všem tedy bude líbit, jako ten předchozí.

Btw. Nahoře máte anglickou znělku toho seriálu, který si Lexi pustila a podle kterého se taky učila ovládat živly.

Nikky