Drahý Frede,

mamka navrhla, abych napsal tento dopis. Řekla mi, že se ti bude líbit. Nevím, jak to může vědět, ale nemám co ztratit, takže jsme tady.

Je to už pár let, co jsi zemřel. Všechno se změnilo, ale všechno je zároveň stejné. Docela zvláštní, že? Náš obchod stále prosperuje. Ron mi s ním pomáhá. Není to ale stejné jako s tebou. On neocení mé vtipy stejně jako ty.

Moc mi chybíš. Neustále přemýšlím o tom, že jsem se s tebou nerozloučil a neřekl ti, jak moc tě mám rád. Doufám, že jsi to věděl, přestože jsme si to moc neříkali.

Mám potíže, Frede. Nebudu lhát. Předstírám, že jsem v pořádku, vyprávím vtipy, směju se, ale bolest mi ubližuje. Chci tě obejmout, chci tě znovu slyšet se smát. Neustále se modlím, ať jsi tam nahoře  šťastný, že se bavíš s Tonksovou a povzbuzuješ Lupina, aby se odvázal. A samozřejmě jsi s Brumbálem. Je to vždycky zábava, když je poblíž, že?

Chybím ti? Myslíš někdy na mě? Přeješ si, aby jsi byl ještě se mnou? Vzpomínáš si na staré dobré časy, které jsme spolu prožívali? Já ano. Každý den.

Teď přestanu psát. Jen jsem ti chtěl dát vědět, že tě mám moc rád.

Moc mi chybíš a vždy budeš v mém srdci

George