„Mám si vzít i brejle, mami?" řekla jsem, když jsem si zabalovala kufr.

„ Jasně, že jo," odpověděla mamka a něco hledala.

„Mami, co hledáš?" zeptala jsem se zvědavě a podívala se na ni.

„Hledám opalovák, Lauro," odpověděla mamka a podívala se do tašky.

„NE! NE! NE!" zakřičela jsem a šla k mamce. „ Opalovák ne... NE.." pokračovala jsem. Víte, já NESNÁŠÍM opalovák. Vždy, když se namažu, vypadám jak idiot a taky je to, podle mě, na kůži nepříjemné.

„Kdybych tak měla AK-47 a mohla doslova prostřelit opalovák," zamumlala jsem, ale mamka mě neslyšela.

„To se chceš spálit?" řekla mamka zvědavě.

„No... budu ve vodě. A ve vodě se budu skoro pořád potápět. Když budu pod vodou, nemůžu se spálit," řekla jsem jako kdyby tahle odpověď byla chytrá.

„Lauro, nebudeš pořád pod vodou. Budeme taky v různých restauracích a taky se budeš opalovat. Podívej, jak si celá bílá a bledá!" řekla a otočila se na mě.

Já se modlila, aby ten slavnej opalovák nenašla. Bože, kdo opalovák vytvořil?

Chtěla jsem jít ven, abych nemusela vidět jak mamka vytahuje z tašky opalovák.

Přerušili mě ale slova mamky.

„Konečně jsem ho našla!"

Nějak to na té dovolené musím s opalovákem přežít.

Můj mladší bratr vyběhl z kuchyně a v ruce držel lízátko. Bylo mu 8.

„Lauro, pomoc Igorovi s balením kufru," přikázala mamka.

„Ale mami," řekla jsem, v naději že to nebudu muset dělat.

„Lauro, je ti 16 let. Kufr si dobalíš později. Prosím," řekla mamka chytře.

„Lauro, prosím," poprosil malej Igor.

„Dobře," Řekla jsem a šla ke kufru pomoct Igorovi.

Když jsme měli hotovo, šla jsem k ledničce a vzala si jahody. V kapse mi zavibroval mobil.

Veronica mi napsala na Messengeru

Ver: Ahoj, kdy teda pojedete k tomu moři? My jedeme zítra v 7:30 h.

Já:My taky, ale v 6:45.

Ver: Náhoda?

Já: Asi ano.

Ver: Co děláš?

Já: Jím jahody, ty?

Ver: Nic

V tu chvíli mě mamka zavolala, ať si sbalím kufr.

„Dobře!" zakřičela jsem.

Když jsem si dobalila, šla jsem ven a myslela na nejhorší věc na světě.... Opalovák.