Zadání: Upíři bojují za rovnoprávnost s lidmi.
_______________________________________________

„Ještě tam napiš, aby byly volební místnosti otevřeny v noci.“

Tento návrh vyvolal další pozdvižené obočí.

„Samantho, vážně si myslíš, že někdo z upírů půjde volit?“ zeptal se pobaveně Lance, sedící v pohodlném křesle, a ušklíbl se na Steva, který byl pasován do role zapisovatele. Oni dva po účasti v lidských volbách ani trochu netoužili, ale taky netoužili přiznat to Samanthě a poslouchat další její přednášku.

„Určitě,“ prohlásila drobná upírka rezolutně a rozhodně pokrývala hlavou. „Pokud budou mít možnost, tak věřím tomu, že se zapojí do rozhodování o směřování naší společnosti.“

„Myslíš lidské společnosti,“ zabručel Lance a vycenil špičáky.

„Naší,“ vyštěkla Sam a chybělo jen málo, aby si dupla. „Musíme lidi donutit, aby nás začali brát jako sobě rovné a ne jako nějaké nebezpečí, které číhá ve stínech.“

„Ale my jsme nebezpečí, které číhá ve stínech,“ ohradil se opatrně Steve. Vážně nechtěl svoji kamarádku popudit, ale snažil se přijít na kloub tomu, čeho vlastně chce dosáhnout.

„Ale nemuseli bychom být, kdyby se nám podařilo s lidmi dohodnout. Mohli bychom žít normální život, chodit do práce, za zábavou, mít vlastní doklady, identitu, moci volit a založit si účet v bance, zařídit si paušál na telefon nebo si zřídit životní pojištění.“

„Proč by si proboha měl upír zřizoval životní pojištění?“ skočil jí do řeči Lance, který už se po světě potloukal přes 600 let a smrt se pro něj dávno stala něčím téměř nemožným. A i kdyby náhodou zemřel, komu by asi tak pojišťovna vyplatila pojistku, když upíři nemohou mít děti? Všechny tyhle myšlenky se mu prohnaly hlavou, zatímco čekal, co mu Samantha odpoví.

„Ježíši, já nevím, ale prostě by mohl, kdyby chtěl,“ vyhrkla Sam po chvíli přemýšlení a rozhodila rukama. Sice byla o pár století mladší než Lance, ale i ona musela uznat, že životní pojištění pro upíra nedávalo moc smysl.

„A jak by sis představovala tu dohodu, Sam?“ přerušil je Steve dřív, než se začali hádat. Opět. „To jako, že by nám lidé dávali dobrovolně krev a my je za to přestali lovit?“

„Přesně tak,“ přikývla rozhodně a usmála se. Potěšilo ji, že to někdo konečně pochopil.

„Nechci ti kazit iluze, Samantho,“ ozval se opět Lance ze svého křesla, „ale nebylo by pro lidi výhodnější nás prostě pozabíjet?“ Pozvedl obočí v otázce, ale hned pokračoval: „Víš, co myslím? Na jedné straně je tvůj návrh dohody, kdy nám lidé dají krev, práci a volební právo, a na druhé pár dřevěných kůlů do srdce. V obou případech je přestaneme ohrožovat.“

Samantha se zarazila. Tohle ji nenapadlo. Viděla to jen ze své strany, ale Lance měl asi pravdu. Pro lidi by bylo opravdu jednodušší, kdyby se jich prostě zbavili. Svěsila ramena a sklonila hlavu. Tohle byl konec.

„Ale Sam,“ vyhrkl Steve a zvedl se od stolu, u kterého sepisoval její plány, aby ji mohl obejmout na znamení podpory. A taky proto, že ji rád objímal.

Hodil vyčítavý pohled po Lanceovi, který se jen ušklíbl a pokrčil rameny. Narozdíl od Steva nedokázal Samanthu tak bezmezně podporovat, když vymýšlela šílenosti. Byla to hodná holka, ale taky byla příšerně naivní.

„Já si myslím, že to není vůbec špatný plán,“ snažil se ji povzbudit Steve a hladil ji u toho po zádech. „Sepíšeme to, pořádně to promyslíme a najdeme mezi lidmi někoho, kdo s tím bude souhlasit a podpoří nás. Jednou to dokážeme, času na to máme dost.“

Usmáli se na sebe a Lance se ušklíbl. Pokud budou tihle dva vymýšlet plány na zajištění rovnoprávnosti mezi upíry a lidmi, tak on bude mít konečně čas si v klidu číst.