Zadání: Romantický upír, který prohlásil: "Obyčejní lidé nemají ponětí, jak krásná je noc."
_______________________________________________

Sotva otevřel oči, vrhl se k počítači stojícímu na pracovním stolu v rohu místnosti. Poklepával prsty o dřevěnou desku a očima hypnotizoval obrazovku. Konečně! pomyslel si s úlevou, když se stroj definitivně probral k životu. Několika kliknutími se dostal do chatu seznamky a zklamaně si povzdechl. Zase, hlesl v duchu a odsunul se na židli, aby se mohl zadívat z okna.

Miloval svůj byt v nejvyšším patře nejvyššího mrakodrapu ve městě. Byt s jednou stěnou prosklenou, ze kterého byl úchvatný výhled.

Usmál se při pohledu na měsíc, již téměř v úplňku, visící vysoko na obloze, obklopený miliony hvězd, které by běžný smrtelník jen tak pouhým okem, bez speciálního vybavení, neviděl. A když sklouzl pohledem dolů, uviděl stejný třpyt jako nahoře. To lampy rozeseté po městě dělaly konkurenci hvězdné obloze. Ten pohled byl úchvatný.

Znovu stočil zrak k počítači a odfrkl si. Nikdo z nich to nechápal. Tu krásu, kterou jim nabízel. Sledovat hvězdy i lampy z toho nejvyššího místa ve městě.

Snažil se někoho najít už několik měsíců. Nechtěl být celý svůj nekonečný život sám. Chtěl si užívat společnost jiného člověka. Alespoň pár chvil se necítit jako nebezpečný predátor a vyvrhel. Zkusit, jestli je ještě schopen milovat.

Začal si podupávat nohou, jak usilovně přemýšlel. Vždycky to šlo dobře. Našel nějakou ženu, ne úplně ošklivou, ale ani ne přehnaně krásnou, prostě sympatickou osobu, které by mohl imponovat i on sám.

Ušklíbl se, když si vzpomněl, co se o upírech píše v knihách. O jejich nadpozemské kráse a schopnosti získat srdce každé krásné dámy, na kterou si jen vzpomenou. Nebyla to pravda, což mu potvrzoval odraz jeho tváře v okně a poslední odmítnutí, stále přetrvávající na monitoru počítače.

Ale zpět k problému. Našel ženu. Napsal první vzkaz. Odpověděla, to ne, že ne. Téměř každá mu odpověděla a chtěla si povídat dál. Někdy zjistil, že je příliš hloupá nebo povrchní a tak kontakt přerušil sám, ale jindy ho ta daná osoba začala čím dál víc zajímat. Několikrát už měl pocit, že je to ta pravá, že to je žena, se kterou by chtěl být, kterou by si chtěl pustit do svého života. Ale každý ten pokus ztroskotal dřív, než se vůbec mohlo něco stát. Vážně nechápal, co mají všechny ty ženy za problém.

Znovu přelétl pohledem text svého pozvání.

Drahá Sáro, rád bych tě poznal osobně a pokusil se s tebou navázat opravdový vztah. Přijď prosím do mého bytu v sobotu kolem půlnoci. Měla by být jasná obloha, abychom mohli společně sledovat hvězdy. Adresu zasílám níže.

Neviděl problém. Možná, že ty ženy děsil ten opravdový vztah. Možná si myslely, že to beru až příliš vážně. Nebo možná nakonec neměly až takový vztah ke hvězdám.

Každopádně by asi nebylo od věci ty ženy, které nemají rády noc, eliminovat hned na začátku, pomyslel si a znovu se přisunul ke stolu. Otevřel si okno pro editaci profilu a chvilku bubnoval prsty o desku stolu, načež zvedl dlaně nad klávesnici a s odhodlaným nádechem začal psát.

Obyčejní lidé nemají ponětí, jak krásná je noc. Jestli ty to víš, ozvi se. Sejdi se se mnou při sledování hvězd. Staň se mým osudem.
PS: Noc je mým domovem.