4 A
Hermiona dodržela své slovo a ráno se vzbudila pozdě, spala až do jedné hodiny. Zamířila do Velké síně na oběd a potěšeně se usmála, když spatřila dva havraspárské, tři zmijozelské, jednoho mrzimora a žádného nebelvíra vyjma ní. Bradavice byly prázdné, pokud se nepočítalo sedm studentů a několik profesorů. Hermioně se to líbilo. Ještě nikdy neviděla hrad tak poklidný. Bylo skoro smutné, že zbytek studentů, kteří se vrátili na svátky domů, se nikdy nedozví, jak fascinující jsou Bradavice o Vánocích. Přála si zůstávat tu na prázdniny častěji.
Jelikož nebyla moc šťastná při myšlence, že by měla jíst sama, zvedla se tedy ze svého místa a šla si sednout k opuštěné studentce u mrzimorského stolu. Její jméno bylo Lacey Beamanová, sedmačka; dělala si zrovna úkol, když k ní Hermiona přišla. Hermioně se Lacey zalíbila; na malou chvíli se jí zdálo, že je trochu plachá, ale později se ukázalo, že je velmi upovídaná a byla také neuvěřitelně chytrá a zábavná.
,,Jsem moc ráda, že jsi tu byla se mnou, každopádně už ale musím do knihovny, abych dokončila úkol."
,,Není zač, Lacey, určitě se tam někdy během prázdnin uvidíme," Hermiona Lacey zamávala, když odcházela z Velké síně.
Po obědě odešla Hermiona do učebny lektvarů profesora Křiklana, aby mohla umíchat pár lektvarů a dodělala několik zpráv. Věděla, že lektvary teď na ošetřovně nebudou potřeba, když tu zůstalo tak málo studentů, a v duchu si poznamenala, že kdyby jich během několika dnů vytvořila dost, nemusela by další pololetí mít tak hektické a určitě by rychleji stíhala úkoly. Sklonila se a napsala si na papír, kolik lektvarů bude potřeba udělat. Bude je míchat tak dlouho, dokud bude potřeba, protože koneckonců nevěděli, kdy se profesor Snape vrátí.
Začala nad profesorem přemýšlet, jak musí být asi vděčný, že je přes Vánoce zpět ve svých komnatách. V komnatách, které byly hned za rohem. V komnatách, od kterých Hermiona znala heslo. Zavrtěla hlavou. Nemohla se jen tak vplížit profesorovi do komnat, protože byla zvědavá. Co by na to pak řekl? Znovu zavrtěla hlavou, byla směšná, kromě toho, co by asi Snape udělal, kdyby ji chytil? Na to nemohla ani pomyslet. A řekl vůbec profesor Brumbál madame Pomfreyové, že by mu mohla pokaždé v půl desáté večer nosit bezesný spánek? Přála si, aby měla nějaký důvod, proč se tam dostat...
Uslyšela kroky přede dveřmi a rychle se otočila, načež spatřila stín madame Pomfreyové.
,,Madame Pomfreyová?" zavolala. ,,Co děláte tady dole?"
,,No ahoj, Hermiono, jak tak koukám, tak učebnu lektvarů plně využíváš. Zrovna jsem šla zkontrolovat profesora Snapea."
,,Myslela jsem, že je profesor Snape na ošetřovně," předstírala Hermiona své překvapení. Madame Pomfreyová jí důvěřovala a ona se toho rozhodla využít.
,,Byl, ale je už zpátky u sebe."
,,Ach, to jsem ráda. Jak je na tom?" madame Pomfreyová vypadala ohromeně, že se student stará o blaho profesora Snapea a rychle si odkašlala, aby své překvapení zamaskovala.
,,No, abych řekla pravdu, nejde to tak hladce, jak jsem si myslela. Není to ani horší, ani lepší," madame Pomfreyová vypadala vyčerpaně a podrážděně a Hermiona cítila impuls v hrudi, který jasně svědčil o tom, že o sobě dává vědět její touha pomáhat lidem.
,,Madame Pomfreyová, co se vlastně profesoru Snapeovi stalo?" jakmile to řekla, pochopila, že chce vědět příliš mnoho a že to nebyl dobrý nápad se na tohle ptát.
,,Ach, to vám bohužel říct nemohu. Je mi líto, Hermiono," otočila se a odešla, odcházela od Hermiony, jejíž zvědavost dosáhla vrcholu vyššího než jindy.
Po celou dobu, co vařila v učebně lektvar, přesvědčovala sama sebe, že vkrást se do komnat profesora Snapea není v žádném případě dobrý nápad. Bylo to směšné. Co kdyby ji chytili? Co kdyby se probudil? Ale vždyť je tu jen sedm studentů a profesoři by pak určitě byli ve svých komnatách... Jak ale mohla přemýšlet nad takovou hloupostí, ona, Hermiona Grangerová, nejchytřejší čarodějka v ročníku? A madame Pomfreyová mu určitě dala bezesný spánek, třeba by se neprobudil... Zarazila se. Opravdu se toho bála? Vždyť přeci patří do Nebelvíru a, pro Merlina, zná i heslo! Rozhodla se.
Ne moc bravurně zvládla zastírací kouzlo, ale asi za deset minut věděla, že je tak nějak neviditelná. Kolem jejího těla se třpytila aura a někdo by ji mohl vidět jen kdyby se podíval zblízka a pořádně. Když přistoupila k jeho dveřím, srdce jí vyskočilo až do krku. ,,Facta, non Verba," zašeptala a dveře se otevřely. Rychle vstoupila dovnitř.
•••
Ano, ano, usekla jsem to zrovna v tomhle momentě😂co myslíte, vzbudí se Snape? A jak by podle vás reagoval?😅
-Milka💞
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro