,,Zatracená práce!" vykřikla Hermiona a hlasitě zaklapla knihu. Severus se na ni překvapeně podíval; ještě nikdy ji neviděl takhle nad sebou ztratit kontrolu. Vypadala opravdu naštvaně a on netušil, co ji mohlo tak rozrušit.

,,Co se děje?" zeptal se jí pomalu a také svou knihu zaklapl. Odložil ji na stůl, dnes už bylo čtení dost. Byl unavený, bolelo ho předloktí a hlava a stejně měl pocit, že dnes už nic nezjistí. ,,Měla by sis odpočinout. Je pozdě, můžeme pokračovat zase zítra," navrhl a zarazil se, když ho dívka zpražila pohledem.

,,Jenže já ti chci pomoct! Chci, aby tohle všechno skončilo, aby byl Voldemort konečně mrtvý, přeji si, aby všichni byli v pořádku, ty abys byl v pořádku... musí přece existovat způsob, jak z toho ven, tohle není nějaký začarovaný kruh, a jestliže selže magie, může nám pomoct logika," přemýšlela nahlas a Severus si všiml nepohasínajícího odhodlání v jejích hnědých očích.

,,Tím, že budeš vzhůru dlouho do noci, mi nepomůžeš," zavrtěl hlavou a vstal. Přešel k ní a vzal jí knihu z rukou. ,,Pojď. Ráno moudřejší večera, není to jedno z mudlovských přísloví?"

Hermiona se slabě pousmála. ,,Já ti chci opravdu pomoct, Severusi. Já... potřebuju odpovědi. Kdybych alespoň věděla, že nějaká cesta existuje, nebyla bych tak vystrašená. Já... se o tebe bojím," přiznala mu a váhavě se mu podívala do očí. Ach. Severuse bodlo u srdce, když viděl, s jakou starostlivostí si ho prohlíží. Nevěděl, co jí na to říct, jak by měl reagovat; přál si ji nějak ujistit, že to všechno bude v pořádku, že se to určitě vyřeší, ale sám tomu nevěřil. Ne, Voldemort byl příliš chytrý a Severus se zamotal do spletité sítě událostí, ze kterých se nedokázal dostat ven.

,,Co ruka?" z přemýšlení ho vytrhl Hermionin tichý hlas, náhle stála naproti němu a vyhrnovala levý rukáv jeho košile. Trhaně se nadechla, když spatřila zarudlé Znamení zla, jež hyzdilo jeho bledé předloktí. Hebkými bříšky prstů něžně přejela po Znamení a on sledoval její ruku. ,,Bolí?"

,,Ne," zašeptal a pak Hermiona jeho ruku pustila a odtáhla se a teplý, ostýchavý dotyk byl náhle pryč. Jeho odpověď byla pravdivá jen zčásti; když se jeho Znamení Hermiona dotkla, skutečně ho to nebolelo; jakmile se ale zase odtáhla, štípavá bolest se vrátila a s ním i myšlenka na Temného pána.

,,Dobře. Půjdu si tedy lehnout," oznámila mu Hermiona a rychle vyšla z pracovny. Severus na ni chtěl zavolat, chtěl ji zastavit, ale něco uvnitř něj mu v tom bránilo.

S povzdechem klesl na židli, na níž ještě před chvilkou seděla ona, a vložil si obličej do dlaní. Ne, tohle byl hloupý nápad, opravdu hloupý - odtrhl ji od jejích přátel, dovolil jí, aby s ním trávila čas a připoutala se k němu ještě víc; ne, ne, ne, jak jen to mohl dopustit? Nechtěl ani myslet na to, jestli by byla zničená, kdyby se mu něco stalo, a kdyby ano, tak jak moc. Jen ta myšlenka, že by jí mohl ublížit, mu obavami svírala srdce.

Ne, i on se k ní připoutával - a to byla chyba. Voldemort přece jen měl v něčem pravdu; láska nás skutečně dělá slabými. Mnohem lépe se mu žilo, když byl sám, staral se jen o sebe a nemusel se zabývat nějakými hloupými pocity. Jenže to teď bylo pryč, protože té neodbytné nebelvírce dovolil, aby ho poznala. Aby se do něj zamilovala.

,,K čertu," zamumlal si pro sebe tiše a zvedl se. Knihy nechal ležet na stole, jedním mávnutím hůlky zhasl všechna světla a odešel do svého pokoje. Když se převlékal, pohrával si s myšlenkou, že ještě zajde za Hermionou a popřeje jí dobrou noc, ne, uvědomil si, nesmí se k ní ještě víc připoutat. Zítra se Hermiona vrátí do Bradavic. Tam jí bude lépe.

Hnědovlasá dívka mezitím přecházela ve svém - no, spíše v Severusově - pokoji sem a tam a její geniální mozek šlapal na plné obrátky. Musela na něco přijít, prostě musela. Vždyť je tu úplně k ničemu!

Zastavila se a zhluboka se nadechla. No tak, Hermiono, přemýšlej. Jak se dá zlomit neporušitelný slib? Jak dokáží určit polohu viteálů? A jak může Severuse zbavit té jistojistě příšerné bolesti?

Posadila se na postel a z nočního stolku si do dlaní vzala sklenici, v níž tančil modrý plamínek. Cítila teplo, které z něj sálalo, a na chvíli zavřela oči. Vzpomněla si na Harryho s Ronem a přemýšlela, jak se asi mají. Co se teď v Bradavicích asi děje? Ach, kéž by bylo všechno v pořádku...

Zase oči otevřela a sklenici odložila zpět na stolek. Pak se s povzdechem zachumlala pod peřinu a rozhodla se, že se pokusí usnout. Jenže ani o hodinu později spánek nepřicházel, protože její hlava byla plná neposedných myšlenek.

Řekla si, že poprosí Severuse o bezesný spánek, jestli teda ještě bude vzhůru, a tak vstala a tiše jako myška proklouzla ven. Přešla k vedlejším dveřím a zaváhala. Zvedla ruku, ale nezaklepala. Byla najednou nejistá. Proč?

V duchu se okřikla, že se chová hloupě, a donutila se zahnat všechny své stupidní obavy. Jemně zaklepala, protože kdyby spal, nechtěla ho vzbudit, a nakoukla dovnitř. ,,Severusi?" zašeptala do tmy a odpovědí jí bylo nejdříve zašustění peřiny.

,,Hermiono?" ozval se Severus a natáhl se pro hůlku, kterou rozsvítil. Jeho hlas nezněl ospale a ona tak alespoň necítila výčitky, že ho probudila. ,,Děje se něco?"

,,Já jen, nemohla bych dostat trochu bezesného spánku, prosím?" vešla konečně dovnitř a zadívala se na něj. Přikývl a vstal z postele; zatímco vyndaval ze skříňky lahvičku s lektvarem, Hermiona přešlapovala u dveří.

,,Děkuji," usmála se na něj, když jí lektvar podal. Jejich prsty se při předávání lahvičky letmo dotkly a Severus si v duchu nadával, proč se tím tak zabývá. Ještě před pár dny by mu to bylo skoro jedno... skoro...

,,Nemáš zač," ujistil ji a chvíli tam jen tak stáli a koukali na sebe, až se Hermiona vzpamatovala a popřála mu dobrou noc, což jí Severus trochu roztržitě oplatil. On se vydal ke své posteli a ona vzala za kliku u dveří, a on si najednou přál, aby si opravdu byli blíž, ačkoliv se k ní nechtěl připoutávat. Ale nechtěl nad tím tak moc přemýšlet, ne teď, protože věděl, že by si to zase rozmyslel, a tak se na ni otočil.

,,Hermiono?"

•••

Je to fakt zvláštní psát příběh od půlky:D a měli byste mě uctívat, protože jsem kapitolu A+B psala včera v noci a pak jsem nemohla usnout xdd jsem totiž absolutně neschopná co se týče rozvrhování věcí, takže včera večer mi došlo, že je vlastně úterý a já nemám kapitolu)) ten čas nějak rychle utíká:'D
Snad se vám kapitola líbila, budu moc ráda za vaše názory, protože tohle je prostě... divný:D
-Milka💞