Svým způsobem si čas v Tkalcovské ulici Hermiona užívala. Překvapivě se jí tu opravdu líbilo a rychle si zvykala. Snažila se dům uvést do lepšího stavu, zatímco Severus se potápěl do nekonečných hromad knih. Poté, co Hermiona dokončila úklid, to tu vypadalo skvěle. Byla nesmírně vděčná, že už jí bylo sedmnáct a neměla hlídáček. Trvalo jí to jen pár hodin; stoly se rozzářily, okna byla čistá, tapety vypadaly zbrusu nové a stoly a pracovní desky byly neporušené. Divila se, proč s tím Severus už dávno něco neudělal. Jistě, byl tu jen přes léto, ale pořád tu musel dva měsíce žít. Nejpravděpodobnější vysvětlení bylo, že Severus k tomuto domu neměl žádný vztah. Koneckonců to byl člověk s malými potřebami.

Začala si uvědomovat, že ji mrzí, že ještě nezažili svůj první polibek. Jistě, byli spolu jen pár dní, ale ona chtěla už od třetího ročníku cítit jeho rty na těch svých.

Občas měla pocit, jako by ji nechtěl, nepovažoval ji za dostatečně atraktivní a, nemohla si pomoci, byla rozrušená. Zamířila k jeho pracovně a cestou narovnala obrázek na zdi.

Zaklepala na dveře a nebyla si jistá, jestli nejde nevhod, ale jeho hlas nezněl zlostně, když zvolal: ,,Dále."

,,Jak to jde?" zeptala se a posadila se na židli před jeho stolem.

,,Nenašel jsem žádný důkaz, který by tvůj plán vyvracel."

,,To je skvělé," usmála se na něj. Zvědavě se na ni zadíval, jako by vycítil, že ji něco trápí.

,,O co jde?" zeptal se.

,,Cože?"

,,Něco tě znepokojuje, o co jde?" zeptal se znovu. Hermiona se podívala na své ruce. Už nebyla tak plachá v jeho přítomnosti jako kdysi, ale vztahy byly předmět, který Hermiona nemohla zvládnout díky knihám. Bylo to pro ni stejně cizí jako telefony pro Arthura Weasleyho a nenáviděla skutečnost, že jediný způsob, jak získat nějaké informace, je ten praktický. ,,Hermiono?" přiblížil se k ní.

,,Nevím, jak má takový vztah vypadat. Jak bychom se měli chovat nebo mluvit."

,,Skvělá Hermiona Grangerová něco neví?"

,,To není legrace, Severusi," její tvář byla nespokojená.

,,Hermiono, tady nejsou žádná očekávání. Nezapomeň, že je to pro mě stejně nové jako pro tebe. Najdeme spolu cestu a rutinu, která bude fungovat. Nemusíme dodržovat žádná pravidla."

,,Proč jsi mě nepolíbil?" vyhrkla najednou.

,,Cože?" zeptal se zmateně.

,,To je to, co se dělá, ne? Líbat se, objímat a... a jiné věci," cítila, jak se červená, ,,proč jsme to neudělali?"

,,Jak jsem ti řekl, máme vlastní tempo. Neexistují žádná pravidla o tom, jak by měl vztah vypadat a jak postupovat. Proč tě to trápí?"

,,Já nevím, jen jsem si myslela, že... že pro tebe nejsem dostatečně hezká." Snape se usmál a zvedl k ní oči.

,,Opravdu neznáš svou vlastní hodnotu? Dívala ses někdy do zrcadla? A... přitažlivost s tím nemá nic společného. Hermiono, nechtěl jsem, aby ses tak cítila."

,,Takže si myslíš, že jsem hezká?" Severus nechápal, kde se v ní vzaly všechny tyto pochybnosti. Jako by potřebovala ujištění, když se na něj zadívala velkýma hnědýma očima - konečně pochopil všechny ty roky, když se ve třídě neustále hlásila. Musela být chválena, chtěla být pochválená. Stejně jako on potřeboval být milován a oceněn.

,,Samozřejmě. Neberu si jen tak někoho domů, víš?" usmál se na ni a ona mu úsměv oplatila.

,,Děkuji," zašeptala. Vtom ale Severus hlasitě vydechl, stiskl si předloktí a vytřeštil oči. ,,Co? Co se děje?" ptala se Hermiona zoufale.

,,Zavolal mě."

,,Můj pane, nemyslím si, že přijde." Všichni smrtijedi seděli kolem velkého dřevěného stolu v Malfoy manor a pozorovali svého pána, s obavami, jako by byl bomba, která by mohla kdykoliv vybuchnout. Čekali patnáct minut - čekali na příchod Severuse. Voldemort obrátil svou pozornost na osobu, která mluvila, jeho červené oči se leskly nenávistí. Jen mávl hůlkou a dotyčný muž bez života spadl z křesla.

,,Musím říct, že jsem zklamaný. Znal jsem Severuse... a už je pozdě. Jaké zklamání..." zasyčel a všichni se se strachem zabořili ještě víc do svých křesel, výjimkou byla Bellatrix, která hladově hltala každé pánovo slovo. ,,Na tom nezáleží. Dnešní svolání proběhne bez něj. Nechci vidět žádný soucit. Teď běžte, pamatujte na své povinnosti a jestli někdo uvidí Severuse, zabijte ho." Všichni přítomní smrtijedi se přemístili na Obrtlou ulici a kráčeli k Borginovi & Burkesovi.

,,Je naštvaný," řekl Severus a držel se za ruku, kde měl vypálené Znamení zla. ,,Myslím, že se to stane dnes - chtějí se dostat na hrad. Vědí, že Draco nebude schopen Albuse zabít. Byl spoleh na mě, že to udělám."

,,Musíme jít, musíme jim pomoci!"

,,Hermiono, nemůžeme. Půjdeme-li tam, budeme hned zabiti. Já jako zrádce, ty jako mudlorozená. Nemůžeme tam jít. Důvěřuj mi, Albus dnes večer přežije a on bezhlavě věří svým studentům. Budou dobře chráněni, neboj se," Hermiona musela přiznat, že teď jsou v nebezpečí víc než kdy jindy. Smrtijedi by ho tam určitě hledali, protože zradil Temného pána.

,,Tak co budeme dělat?" zeptala se ho.

,,Teď nemůžeme dělat nic. Je příliš pozdě na to varovat ostatní, nejspíš už probíhá bitva. Jediné, co můžeme udělat, je jít do pracovny a hledat umístění zbývajících viteálů."

,,Dobře, pojďme tedy."

Severus měl pravdu o věrnosti, kterou Brumbál cítil vůči své škole a studentům. Kdyby ho pozorovali, že téměř bezhlavě bojoval s hromadou smrtijedů, nikdy by je nenapadlo, že tento zdánlivě křehký starý muž je schopný takové síly a dovednosti. On a Minerva stáli vedle sebe, občas zabili nějakého smrtijeda a zbývající profesoři evakuovali školu a vedli je Prasinkami k vlaku. Draco Malfoy stál naproti Harrymu a bojoval s ním, zatímco se Ron snažil zlikvidovat co nejvíc smrtijedů.

,,Dost!" zavolal Lucius Malfoy za svou maskou a všichni se zastavili. ,,Musíme se vrátit," řekl jim a všichni se rozptýlili na školní areál. Bellatrix způsobila tolik zkázy, kolik jen dokázala.

,,Albusi, co se to stalo, proč dnes večer?" zeptala se Minerva bez dechu.

,,Pochybuji, že to budu někdy vědět," odpověděl jí.

,,Je po všem," řekl Severus Hermioně a vzhlédl od knihy, kterou zoufale zkoumal. ,,Teď je ale ještě zuřivější," hlasitě zasténal bolestí. Tmavá značka nyní rudě svítila, jako by hořel. Podrážděně vykřikl a Severus své předloktí sevřel pevněji.

,,Neexistuje nějaký způsob, jak to odstranit?" zeptala se ho a ukázala na značku.

,,Ne, pokud nejsem ochotný si uříznout ruku," odvětil jí hladce.

,,Pak musíme doufat, že najdeme nějaké odpovědi - a to rychle," obavy a odhodlání v její tváři na něj zapůsobily, a tak se rozhodl, že jí neřekne o pulzující bolesti v hlavě, která se objevila, protože zanedbával neporušitelný slib.

•••

Autorka se stále neozývá:c takže nevím, jak to teď s příběhem bude. Někteří z vás mi navrhovali, abych se ho pokusila dokončit sama, ale nejsem si jistá. Přece jenom, můj příběh to není:/ tak uvidíme... napište mi vaše názory do komentářů:)
Zrovna teď, když je to tak napínavé!:D
-Milka❤