Hermiona se probudila celá zmatená. Došlo jí, že leží v posteli. Ve velké posteli. V mnohem větší než v její vlastní. Posadila se a opřela se o její čelo. Vzpomněla si, že ji Dobby přivedl za profesorem Snapem. Mluvili spolu a ona plakala. Šli do laboratoře, aby pracovali na nějakém lektvaru, ona usnula a... Bože. Byla v posteli profesora Snapea! Ale kde byl profesor Snape?

Nebyl v místnosti, za to děkovala Merlinovi. Podívala se na hodiny v místnosti - za deset minut půl šesté. Venku byla ještě tma a on určitě ještě pracoval v laboratoři.

Tiše vyklouzla z postele a po studených dlaždicích se vydala do laboratoře. ,,Profesore?" zašeptala a on se obrátil k ní.

,,Hermiono, jak to, že jsi vzhůru?"

,,Nemohla jsem spát," pokrčila rameny.

,,Měla bys odpočívat," řekl jí. Podle tónu jeho hlasu pochopila, že ji nejspíš nenechá spát ve své posteli.

,,Jak to jde s lektvarem?" zeptala se a přešla ke kotlíku.

,,Už je skoro připraven na další fázi." Hermiona na to nic neřekla. Jen sledovala, jak pracuje. Bylo to opravdu okouzlující. V laboratoři byl úplně jiný člověk; jemný, uvolněný. Úplný opak toho muže, kterého znala z vyučování. Při jeho práci ho obdivovala.

,,Pane?" podíval se na ni. ,,Proč jste mi řekl Hermiono?" musela se ho zeptat. Nikdy by si nepomyslela, že uslyší říct její jméno svým hladkým hlasem.

,,Upřímně řečeno, neuvědomil jsem si to."

,,Ach," to nebyla odpověď, ve kterou doufala, ale dobrá.

,,Chtěl bych, abys mě doprovodila na ošetřovnu, jakmile skončím s mícháním."

,,Cože? Proč?"

,,Protože chci, aby se na tebe madame Pomfreyová podívala."

,,Nic mi není."

,,Neptal jsem se tě, Hermiono," řekl přísně.

,,Jasně," ušklíbla se.

Jakmile Snape dokončil míchání, pokynul jí, aby ho následovala ven z laboratoře. Podal jí boty a přikrývku jí dal přes ramena. ,,Po ránu bývá na hradě chladněji."

Madame Pomfreyová byla překvapena, když je viděla vejít. ,,Severusi, co se děje, jsi zraněn?" spěchala k němu.

,,Jsem v pořádku, Poppy, ale Hermiona ne. Dělám si o ni starosti," ošetřovatelka pozvedla obočí, když řekl Hermionino křestní jméno, ale neřekla na to nic. ,,Mohla bys ji prosím prohlédnout?"

,,Samozřejmě, pojďte za mnou, slečno Grangerová."

Snape se posadil na nejbližší postel a sledoval, jak Hermiona odchází za ošetřovatelkou. Musel přiznat, že byl znepokojen. Nikdy neviděl člověka tak drasticky zhubnout. A to všechno kvůli němu. Vzpomněl si na sebe, jak vypadal poté, co se pohádal s Lily, a Hermiona projevovala stejné příznaky jako on před několika lety. Přemýšlel, jestli Hermiona kvůli němu udělá to, co on udělal kvůli Lily; přidá se k Voldemortovi, bude dvojitým agentem. Byla sice dostatečně inteligentní a statečná, ale na tohle nechtěl ani pomyslet. Nikdy by nenechal Hermionu poblíž toho monstra. Musí zemřít. Dokud bude naživu, nenechá ji, aby s ním trávila tolik času.

Hermiona a madame Pomfreyová vyšly z kanceláře. Hermiona se posadila na postel a Poppy si stoupla před Severuse.

,,Co myslíš, Poppy, je v pořádku?"

,,Nejsem si jistá, jestli je úplně v pořádku. Je zamilovaná, Severusi." Snape tomu nedokázal uvěřit. Doopravdy zamilovaná? Nemohla se do něj doopravdy zamilovat. Věděl, že k němu něco cítí, byla dychtivá - ale láska?

,,Jsi si jistá?"

,,Naprosto jistá. Nedokázala žít s myšlenkou ohledně odmítnutí, a proto se izolovala a v důsledku toho se stala podvyživená a extrémně unavená. Je fyzicky i psychicky unavená. Potřebuji, aby ses ujistil, že si odpočine, Severusi. Budeš také muset sledovat, co jí. Obávám se, že jsi jediná osoba, kterou poslechne."

,,Dobře," odpověděl, vypadal velmi vážně.

Opustili ošetřovnu a on ji znovu odvedl do své ložnice.

,,Prosím, spi, Hermiono, potřebuješ odpočívat."

,,Já vím," povzdechla si a přikryla se. ,,Pane? Mohl byste tu zůstat se mnou? Jenom než usnu. Prosím."

•••

Protože jsem pro vás krásně přeložila krásnou kapitolu, vy mi prosím krásně držte palce, ať se naučím fyziku a chemii xdd
Snad se vám kapitola líbila a děkuju za komentáře❤
-Milka🥀