Snape se vrátil k sobě do sklepení a procházel se po obývacím pokoji. Zatraceně, Albus měl pravdu, bude si s ní muset promluvit. Problém byl, že bylo půl dvanácté, bude už v nebelvírské věži. Opustila by ji jen v případě, že by ji Poppy potřebovala na ošetřovně... to je ono!

,,Dobby!" zavolal a domácí skřítek se okamžitě objevil v obývacím pokoji.

,,Volal jste mě, profesore Snape, pane?"

,,Dobby, prosím, přiveď mi slečnu Grangerovou. Řekni jí, že jsem se vrátil do Bradavic zraněný a potřebuji její pomoc."

,,Ano, pane." Byl pryč několik sekund, než se vrátil s Hermionou, která vypadala unaveně a zmateně.

,,Děkuji, Dobby, už můžeš jít," Dobby se uklonil, než zmizel. Zůstali osamotě.

,,Profesore, Dobby říkal, že jste zraněný, co se stalo?" Snape neodpověděl, jen se na ni díval. Měla na sobě svetr, který byl pro ni příliš velký - i když by jí před dvěma týdny padl dokonale - a šortky. Očividně se chystala do postele, když ji Dobby překvapil. Pozorně se na ni díval, její tělo bylo vidět v bledém měsíčním světle, které sem svítilo oknem. Nemohl tomu uvěřit. Vystupovaly jí lícní kosti, vlasy byly divočejší než jindy. Mnozí tvrdili, že Severus Snape nemá srdce, ale právě se mu sevřelo bolestí při pohledu na ni.

,,Posaďte se, prosím," poslušně se posadila na pohovku a on se posadil vedle ní.

,,Hermiono," začal a ona trochu zamrkala, ,,prosím, podívej se na mě." Zvedla hlavu a střetla se s jeho očima, hledala odpovědi a snažila se pochopit, co je špatně.

,,Co se ti stalo?" zeptal se tiše a ona začala plakat. Tiše tam seděl a čekal, až se dá dohromady.

,,Promiňte," zašeptala a otřela si oči.

,,Neomlouvej se."

,,Byla jsem tak hloupá," zašeptala a hlas se jí naplnil nenávistí. Nic neřekl. Tiše naléhal, aby pokračovala. ,,Upřímně, myslela jsem si..." zarazila se a zasmála se.

,,Ano?"

,,Úpěnlivě jsem si myslela, že mám šanci, byla jsem tak naivní, že jsem si myslela, že ve vás dokážu vzbudit nějaké city ke mně. Jsem tak hloupá," usmála se a několik slz se jí skutálelo po tvářích.

,,Hermiono, tohle není zdravé, podívej se na sebe. Tohle nejsi ty," sklopila pohled, trochu se styděla.

,,Já vím."

,,Kdy jsi naposledy jedla?"

,,Asi před třemi dny. Myslím..."

,,Cože?" zeptal se ohromeně a okamžitě mávnul hůlkou. Podal jí sendvič. ,,Jez, prosím." Zvedla sendvič a ušklíbla se, pak si trochu ukousla. Čekal, než ho celý sní. ,,Lepší?" zeptal se a ona kývla.

,,Děkuji," zašeptala.

,,Můžeš tu chvíli zůstat, pokud budeš chtít. Jdu do své laboratoře pracovat na jednom lektvaru. Nechtěla bys mi jít pomoct?" ona se na něj usmála.

,,Ano." Vstali z pohovky a Hermiona ho následovala do laboratoře. Podržel jí dveře a ona mu poděkovala, než vstoupili dovnitř.

,,Takže co je to za lektvar, který vytváříte?"

,,Je to něco jako uspávací lektvar, ale dotyčný se nebude moct vzbudit, pokud mu nedám protijed. Je to podobné, jako když mudlové upadnou do komatu. Jediný rozdíl je v tom, že lektvar je vařen od úplňku do úplňku a díky zaklínadlu čerpá z magické energie Měsíce."

,,Páni, to je skvělý." Snape vypadal mírně šokovaně, jako by byla první člověk, co takhle nadšeně pochválil jeho práci, než se trochu usmál a otočil se směrem ke kotlíku.

,,Mohla bys prosím rozkrájet kořínky baldriánu?" nadšeně přikývla.

Po několika hodinách krájení, sekání a míchání Snape vzhlédl a zjistil, že Hermiona spí s rukama složenýma na stole a hlavu má položenou na pažích. Při pohledu na hodiny si uvědomil, že je tři čtvrtě na čtyři, není divu, že usnula. Cítil se provinile, že ji nechal spát v tak nepohodlné pozici. Snažil se nepřemýšlet o tom, že toho ráno bude litovat, ale jemně ji vzal do náruče a odnesl ji do své ložnice. Položil ji na postel a přikryl ji. 

•••

U týhle části jsem se taaaak rozplývala😂no asi si to dovedete představit. Jste rádi, že se k sobě zase mají?:33
Děkuju moc za 10K přečtení!:3
-Milka💖