Uběhlo něco málo přes týden, kdy Severus naposledy spatřil Hermionu, ale vzpomínky z té noci byly stále čerstvé. Neustále se mu zdálo o tom, jak přichází do jeho pokojů, aby se na něj podívala, a jednou se probudil ve dvě ráno a ačkoliv by to nepřiznal, byl skutečně zklamaný, že tu doopravdy není. To bylo šílené. Proč on? ptal se stále sám sebe. Ze všech lidí v Bradavicích, studentů ze všech kolejí, proč si vybrala zrovna jeho, pravděpodobně toho nejméně přitažlivého? Začal si uvědomovat, že Hermioně Grangerové v tomhle opravdu neporozumí, a to ho nesmírně frustrovalo.

Byl první den velikonočních prázdnin a Harry, Ron a Hermiona seděli u stolu. Byli na Grimmauldově náměstí 12 a paní Weasleyová právě podávala snídani. Hermiona to tady milovala. Atmosféru, lidi; vždycky to tady bylo tak hlasité, zaneprázdněné. Chodilo se pořád po schodech nahoru a dolů. Bylo to tu úplně opačné, než jak to ona měla doma, když byla dítě. Vždy chodila sama po domě a zoufale hledala něco, čím by se zabavila. Absolutně zbožňovala to prostředí tady a strávila tu co nejvíce svátků.

Od Siriusovy smrti tu bylo znatelně hůř. Byla ráda, když Harry řekl Brumbálovi, že tohle místo může nadále používat jako hlavní štáb. Trochu se styděla, že se více obávala, že už nebude moci trávit čas v tomto domě, než že byla rozrušená ohledně Siriusovy smrti. Nikdy se k němu tak neupnula. Věděla, že je nevinný - nikdy o tom nepochybovala. Měla ráda Siriuse tím způsobem, jakým byste měli rádi divného strýce. Neřekla by proti němu špatné slovo, ale nemohla by s ním hodiny sedět sama v jednom pokoji a normálně si s ním povídat.

Seděla u stolu, jedla míchaná vejce a současně si dělala domácí úkoly, když se na ni Ron pohrdavě podíval: ,,Ty si děláš domácí úkoly? Vždyť jsou prázdniny! Na, tady máš velikonoční vajíčko," Ron k ní přisunul polovinu svého velikonočního vajíčka, ale ona ho otráveně přisunula zpátky k němu.

,,Ano, dělám domácí úkoly, Rone, a ty bys měl taky, jelikož zkoušky a konec roku se rychle blíží."

,,Ach, nedělej kvůli tomu takový rozruch. Jsou to jen formality. Jsou jen-"

,,-neuvěřitelně důležité, pane Weasley, nebo se nezajímáte o to, abyste si zajistil místo v sedmém ročníku? Musím říct, že někteří z profesorů budou zklamáni - to ovšem nemohu říct o sobě - a co by Harry Potter dělal bez svého kumpána?" všichni se podívali ke dveřím, kde stál Snape. Ruce měl založené na hrudi, opíral se o rám dveří a nasadil svou typickou kamennou masku. Hermiona se ušklíbla a Snape se na ni díval, aniž by dal najevo nějaké emoce, dokud do kuchyně nevstoupil ředitel.

,,Ach, Severusi, jsem rád, že jste tady, mohli bychom si promluvit v knihovně? Musíme toho hodně prodiskutovat." Hermiona doufala,že se na ni znovu podívá. Potřebovala s ním mluvit; vysvětlit vše, co viděl v jejích vzpomínkách. Problém byl, že netušila, jak to vysvětlit. Určitě se musí zlobit, viděl a cítil všechno, co viděla a cítila ona. Dozvěděl se, že k němu něco cítí, něco, co si teprve před nedávnem uvědomila. Jediný důvod, proč si to neuvědomila dřív, bylo to, že ignorovala své pocity, potlačovala je a doufala, že přestanou existovat. Neměla ponětí, jak se k tomuto tématu dostat. Nemyslela si, že by ho přinutila ji poslouchat. I kdyby ano, co by řekla? Malá část v ní si přála, aby ho už nikdy nemusela vidět.

Brumbál otevřel dveře od knihovny a pokynul Severusovi, aby vstoupil jako první. Severus prošel dovnitř a když se zastavil, zhluboka se nadechl a přejel místnost pohledem. Knihovna byla jeho oblíbená místnost v tomto ubohém domě, kterým bylo Grimmauldovo náměstí. Nikdo by doopravdy neocenil tuto krásnou knihovnu, ani členové řádu. Kromě Hermiony, pomyslel si. Grangerové, opravil se, jmenuje se Grangerová. A ani by o ní neměl přemýšlet!

,,Posaďte se, Severusi."

,,Ne, děkuji, radši budu stát."

,,Dobrá. Co jste mi tedy chtěl říct?"

,,Jak víte, velikonoční svátky jsou nejběžnějším obdobím, kdy smrtijedi vraždí mudly. Předpokládám, že mě zavolá, velká pravděpodobnost je dnešní večer, protože se několik týdnů nic nedělo."

,,Nevíte něco o konkrétních plánech?"

,,Ne, jak jsem říkal. Vím jen to, že velikonoční svátky jsou nejčastější, kdy smrtijedi vraždí mudly. Měli bychom očekávat, že budu svolán brzy."

,,Děkuji za varování, Severusi, jako vždy dělejte to, co je nezbytné k udržení vaší pozice špeha, ale nezapomínejte na svou lidskost. Vy nejste vrah. A po setkání se sem prosím vraťte zpět."

,,Proč bych se měl vrátit do tohohle deprimujícího domu poté, co jsem sledoval vraždění nevinných mudlů?"

,,Protože se nemůžete vrátit do Bradavic. Madame Pomfreyová pracuje během prázdnin u sv. Munga a slečna Grangerová je tady."

,,A co vás vede k tomu, že budu potřebovat léčitele?"

,,Opatrnosti není nikdy nazbyt," Severus chtěl něco říct, ale Brumbál řekl: ,,Nebudu o tom s vámi polemizovat, Severusi. Buď jste s námi, nebo jste proti nám."

,,Dobře!" vyštěkl Snape a rozčileně odešel z místnosti.

Hermiona sledovala, jak její profesor odchází, zklamaná, že s ním nemohla mluvit. Ještě ale ani nepřemýšlela, co by měla říct. No tak, Grangerová, přemýšlej! okřikla se v duchu. Povzdechla si a protočila očima.

Později toho dne se nakonec ocitla v tiché knihovně. Nechala ticho, aby ji obklopilo jako přikrývku, když si prohlížela knihy. Jedna jí padla do oka: Nitrobrana, uzavřete svoji mysl. Posadila se do křesla u krbu a zvědavě nalistovala první stránku.

Bylo okolo sedmé hodiny, když byl Snape zavolán. Ačkoliv to čekal, malá část v něm doufala, že k tomu nedojde. Když vyprázdnil svou mysl, vzal si plášť a masku a přemístil se do Malfoyovic panství. Odmítl pomoc domácího skřítka a vydal se k místnosti, kde se konaly smrtijedské schůze. Byl jeden z posledních, kteří přišli. Poslušně sledoval svého pána a čekal, až promluví.

,,Vítám vás, přátelé. Dnes večer mám pro vás speciální dárek. Vím, že se už všichni nemůžete dočkat, až vyrazíte a způsobíte nějakou zkázu," souhlasně se usmál, ,,dosud jsem to zakázal. Ale dnes večer svůj zákaz ruším, a vy se, řekněme, můžete uvolnit." Smrtijedi zajásali a začali se každý přemisťovat do různých koutů Anglie.

•••

S další středou další kapitola. V té příští si asi vyrvete vlasy - tak jsem to aspoň měla já😂
Držte mi palce, abych se zvládla našprtat psychologii, vůbec mi neleze do hlavy... no a taky jsem místo toho dvě hodiny překládala 16.kapitolu😀jak se máte vy? Snad se vám kapitola líbila❣
-Milka💞