Stejně jako obvykle, Snape odešel z večeře brzy, (Hermiona si minulý týden všimla, že moc nejí) a ona sama měla ještě polovinu porce na talíři. Čekala přibližně patnáct minut, než se zvedla k odchodu a omluvila se oběma chlapcům, že ještě musí dokončit práci v knihovně, a slíbila Harrymu, že se příští týden přijde podívat do toho jeho soubojového klubu, pokud se nic nezmění.

Dole ve sklepení se cítila trochu neklidně. Nebyla si jistá, jestli to byl chlad nebo to bylo atmosférou, ale jakmile dorazila ke Snapeově kabinetu, rychle zaklepala, než by stihla změnit svůj názor.

,,Dále," zvolal. Hermiona otevřela těžké dveře a zavřela za sebou.

,,Slečno Grangerová," pozvedl obočí a bylo na něm vidět, že je překvapen, že ji vidí.

,,Dobrý večer, pane."

,,Co tady děláte?"

,,Přišla jsem dokončit svou práci, nebo jste na to už zapomněl?"

,,Vy jste opravdu tvrdohlavá malá čarodějka, že? Tak dobrá, sedněte si," Hermiona si sedla na židli před jeho stolem a on jí podal spisy.

Půl hodiny pracovali v tichosti a Hermionu to neskutečně frustrovalo. Normálně se jí líbilo pracovat v tichosti, ale přišla sem, aby s ním mluvila, ne pracovala. Přemýšlela o tom, co jí Lacey řekla. Bude to chvíli trvat - byla ochotná pracovat několik dní v tichu, jestli to tak bude potřeba.

Snape se na ni díval, vždycky jen lehce zvedl hlavu, nechtěl být příliš nápadný. Byla opravdu tvrdohlavá. Zdálo se, že je trochu nespokojená, ale neuvěřitelně odhodlaná - opravdu ji musel obdivovat. Neexistoval žádný student, jehož v několika letech učil, který by s ním dobrovolně trávil čas. Muselo to být kvůli tomu, že ji o to požádal Brumbál, pomyslel si. Ta nebelvírská loajalita. Přemýšlel, jak daleko je schopná zajít, kolik jeho krutosti snese. Rozhodl se to otestovat.

,,Slečno Grangerová, pospěšte si s tou prací. Přidělil jsem vám tenhle úkol, protože jsem prohlásil, že jste pro to dostatečně kompetentní. Nepřinuťte mě, abych litoval svého rozhodnutí," vypadala trochu šokovaně a ublíženě, ale pak se zase pustila do práce s tichým a lhostejným: ,,Ano, pane." Stáhl rty do úzké linky; miloval výzvy.

Během zbytku večera komentoval její práci, její inteligenci a příležitostně i její vzhled, ale ona pokaždé pokrčila rameny. Když se jeho urážky zhoršily, zdálo se mu, že mu čím dál méně věnuje pozornost... Poprvé v životě ztratil Severus Snape řeč - a mohla za to tahle nebelvírská šprtka. Hermiona Grangerová už z něj neměla strach; nějak se mu podařilo otevřít se jí natolik, aby pohlédla skrz jeho masku.

,,Zatracená holko! Co je to s vámi?" zavrčel.

,,Pane?"

,,Ještě před měsícem jste v slzách utíkala z učebny jen proto, že jsem urazil vaši práci! Kam se poděla ta vznešená hloupost?" vypadal opravdu rozčileně.

,,Já bych to sotva nazývala vznešenou hloupostí, profesore - nazvala bych to slušnou lidskostí. Jak jsem vám včera řekla, takový život byste neměl žít sám. Vím, proč tohle děláte... proč mě urážíte. Myslíte si, že mě odeženete pryč. Ale já vím, že to neděláte z rozhořčení nebo jen kvůli tomu, že jste krutý. Spíš jste nucen takovým mužem být."

,,Víte, slečno Grangerová, vaše tvrdohlavá statečnost a naprostá hloupost vás jednoho dne zabije."

,,Možná, pane, ale stejně tak to může být i u vás. Ve skutečnosti se zdá, že u vás je to pravděpodobnější, a vy byste nechtěl mít někoho, kdo by vás oplakal?" Hermiona vypadala tak upřímně, že Snape okamžitě ztratil řeč. Představil si Hermionu, jak se sklání nad náhrobkem nesoucím jméno Severus Snape a pláče nad ním; jak by si přála, aby byl ještě naživu. Cítil, jak jeho srdce zlehka poskočilo. Myšlenka na někoho, komu by skutečně chyběl, kdyby odešel, nebylo to, co věděl, že by potřeboval, až do teď.

Hermiona moc dobře věděla, co říkala, věděla, že ho to zasáhlo a poznala to díky tomu dlouhému tichu a náznaku bolesti v jeho očích. Nebyla hloupá, věděla, že je velmi pravděpodobné, že za války zemře. Upřímně řečeno ji překvapovalo, že si tak dlouho udržel svou pozici u Voldemorta. Byla to jen otázka času, kdy zjistí, že je zrádce, a zabijí ho za jeho zradu, ale Hermioně by doopravdy chyběl. Řekla by všem, jak odvážný člověk to je, jak moc toho udělal pro válku a jak jsou mu všichni dlužni.

,,Opravdu byste mě oplakávala?" zeptal se najednou, a ona měla pocit, jako kdyby byl najednou nejistý a měl strach.

,,Samozřejmě, pokud byste mě nechal," řekla mu. Snapeovy oči byly na okamžik prázdné. Přemýšlel, než se přinutil vrátit se zpět do reality a zvedl se.

,,No, sotva mohu ovládat to, co můžete a nemůžete udělat, až budu mrtvý, že? Nechte mě teď v klidu pracovat samotného, jinak to nikdy nedokončím, pokud mě budete stále přerušovat svými bezvýznamnými řečmi. Vezměte si tu práci na kolej a zítra mi ji doneste. Dobrou noc," otevřel jí dveře a nechal ji projít.

,,Dobrou noc, pane," řekla, než odešla. Zavřel za ní dveře a posadil se zpět ke svému stolu, aniž by se pustil do práce. Jaká to zvláštní žena, pomyslel si. I když myšlenka, jak ho Hermiona Grangerová oplakává, byla neobvyklá, ale překvapivě, nebyla nepříjemná.

•••

Tuhle kapitolu - a i ty dvě další - jsem prožívala neskutečně😂prostě...omfg😂💕
👇ehm😂

Jak se vám líbila?😄💕
-Milka💕