,,Immobilus! Impedimenta!" vykřikl Severus, namířil hůlku na medailonek. Na chvíli ztuhnul, jako by byl kus kamene, smyčka se pomalu uvolňovala; Severus mávnul hůlkou, řetízek trochu povolil, vzal ho mezi prsty, škubnul; a pak spadl z Hermionina krku.

Vytáhl jí z úst roubík, rozkašlala se; ale nic nebylo slyšet. ,,Finite," vydechl, mávnul hůlkou - Luciusovo Silencio bylo zrušeno. Hermiona už kašlala nahlas, kouzelná pouta se uvolnila, byla volná. Chytla se za hrdlo, slzy jí tekly po tvářích, mocně lapala po dechu a třásla se po celém těle.

,,Pššt, už je dobře, jsem tady, je to v pořádku," šeptal Severus, přitáhl si ji k sobě do náruče; nepustím tě. Hermiona se vyčerpaně opřela o jeho hruď, nechala jeho paže, aby se kolem ní ovinuly, skryly ji před celým světem. Byl tady. A byl v pořádku.

Až teď si Severus dovolil zabloudit pohledem k Dracovi. Chlapec klečel u svého otce, prováděl jednoduchá diagnostická kouzla. Hermiona v jeho náruči se chvěla, jemně ji kolébal; jsem tady.

Medailonek před nimi náhle začal poskakovat. A nejen on, i truhla, nedaleko od Draca a Luciuse, se začala hýbat, jako by uvnitř ní bylo něco, co se chtělo dostat ven.

,,Co se to děje?" ptal se vyděšeně Draco, mířil na truhlu hůlkou.

,,Viteál," zašeptala slabě Hermiona, ,,v té truhle je další viteál."

,,Co je viteál?" ptal se nechápavě blonďatý mladík, ale nikdo mu neodpověděl. Severus se podíval na Hermionu, opatrně se vyvlékla z jeho objetí.

,,Může se stát cokoliv," zašeptala Severusovi, ,,máš s sebou baziliškův zub?" Severus přikývl a podal jí ho. ,,Cítí ho. Bojí se. Ví, že je tím chceme zničit. Já zničím jeden, ty ten druhý, souhlasíš?" Souhlasil. Hermiona vstala, uvědomila si, že nemá hůlku a kousla se do rtu. ,,Nemám hůlku," vydechla, snažila se nehysterčit, ,,proboha, já nemám hůlku. Já... potřebuji, abys otevřel tu truhlu, Severusi."

,,Dobře," přikývl, vstal a vzal svou hůlku. Hermiona pevně svírala baziliškův zub, ve tváři výraz odhodlání. Zhluboka se nadechl, hůlku namířil na zamčenou chvějící se truhlu. ,,Alohomora!" otevřela se - a nic se nestalo. Hermiona pozvedla obočí, udělala váhavé kroky vpřed; a pak rychle hmátla do truhly, popadla malý zlatý pohárek, mrštila jím na zem, jako by ji jeho dotek pálil. Poklekla před viteál, Severus ji sledoval - a pak do něj zabodla baziliškův zub, z pohárku vytryskla černá tekutina a sklepení naplnil ohlušující řev. Voldemortův řev.

,,Co to bylo?" zeptal se rozechvělým hlasem Draco, třeštil oči na pohárek před sebou.

,,To ti raději vyprávět nebudeme, Draco," zamumlala Hermiona, oddechla si a posmutněle hleděla na zničený pohárek, ,,takhle ho znesvětit. Tak... tak odporným způsobem..."

,,Podej mi ten zub," poprosil ji Severus tiše, poklekl před medailonek. Hermiona si klekla vedle něj, podala mu ho, a sevřela mu paži. Teď už bude zbývat jenom Nagini, pomyslel si v duchu, pocítil naději. Mohou ho zničit, určitě to dokáží, Harry to dokáže, teď už ano. A on to musí zvládnout, musí, kvůli Hermioně...

Napřáhl se, že do medailonku zabodne jedovatý zub; ale v tu chvíli se Zmijozelova relikvie otevřela, vyvalil se z ní černý kouř a jeho tvář se zformovala do Voldemortovy tváře. Severus hleděl do těch rudých zorniček, do jeho obličeje, který se šklebil. ,,Severusi," protáhl chladným hlasem, ,,vrátil ses zpátky za mnou? Už sis uvědomil, že ta malá mudlovská šmejdka za to nestojí? Láska oslabuje, to už jsi přece sám zjistil... kdyby ses na poslední chvíli nerozhodl Brumbála zabít, zabil by tě neporušitelný slib, který jsi uzavřel s Narcissou. Chceš vědět, co se děje v Bradavicích, můj milý Severusi? Oni prohrávají... tvoje strana prohrává. Opravdu chceš zůstat mezi nimi? Mám tě zabít, Severusi, tohle chceš, opravdu? Ach, jak jsi mne zklamal... byl jsi můj nejvěrnější služebník... ale co. Harry Potter je mrtvý a až tebe a tu mudlovskou šmejdku najdu, oba dva vás zabiju. Budeš přihlížet její smrti a litovat, že ses nevrátil ke mně. Bude mě prosit o rychlou smrt, až ji budu mučit... a ty se budeš dívat."

,,Lžeš, Harry není mrtvý," zasyčel Severus, pevně třímal baziliškův zub, ,,my tě porazíme. Zbývá už jen jeden viteál. A pak budeš mrtvý." Napřáhl se, s bušícím srdcem zub zabodl do medailonku; a sklepením se už podruhé rozlehl Voldemortův bolestný výkřik. Hermiona padla Severusovi kolem krku, pevně ho objala a úlevně vydechla. Obtočil své paže kolem jejího trupu a zabořil svou tvář do jejích hustých vlasů.

,,Prosím," ozval se slabě Malfoy, ,,kolik těchhle věcí se ještě chystáte zničit? Mám pocit, že mi prasknou ušní bubínky."

•••

Tak Hermiona je v pořádku... zatím:D
Snad se vám kapitola líbila, v té další už se zase vrátíme do Bradavic:)
A všem, kdo zítra píšete přijímačky, držím palce a budu na vás myslet!!❤
-Mil🐢