,,Pokročili, pane?"

,,Ano, slečno Grangerová, pokročili. Věřím, že jste udělala to, o co jsem vás požádal, a spřátelila se s profesorem Snapem. Nebo se o to alespoň pokusila." Hermiona si povzdechla.

,,Snažím se, ale je to tvrdohlavý muž. Strávila jsem s ním nějakou dobu v noci po mé směně. Mluvili jsme spolu o té věci ohledně přátelství. Vím, že se mu ten nápad nelíbí, ale zdá se, že o tom přemýšlí."

,,To je skvělá zpráva, slečno Grangerová, vkládám do vás plnou důvěru. Tak, už je dost pozdě a já vás nechci okrádat o čas, měla byste jít. Věřím, že si zase brzy popovídáme." Hermiona vstala, jenže než stihla odejít, otevřely se dveře a vešel Snape. Na chvilku spolu navázali oční kontakt a když pak Hermiona odešla, Snape zaujal svůj obvyklý postoj před Brumbálovým krbem.

,,Albusi, domnívám se, že dnes budu zavolán. Musíme prodiskutovat to, co mám říct Temnému pánovi."

,,Co chce vědět, Severusi?"

,,Nemyslím si, že chce nějakou konkrétní informaci, prostě nic, co by mohlo být užitečné. Chce vědět všechno, co se týče plánů. Myslím, že on se teď bude soustředit hlavně na Dracovy plány a na to, jak vás hodlá zabít. Ale nakonec se také zeptá mě a já mu nemám co nabídnout. Merlin ví, v jakém stavu se zase vrátím."

,,Můžete mu říct, že Harry uspěl v získání vzpomínky, kterou jsem potřeboval od Horacia. Řekněte mu, že já i Harry si myslíme, že jsme zase o krok blíže k vítězství ve válce. A pokud jde o Draca Malfoye, vy i já víme, že mě nebude schopen zabít. Lord Voldemort si přeje, abyste mne zabil vy, když Draco neuspěje?"

,,Věřím, že to je jeho plán, ano."

,,Pak to tedy musíte udělat."

,,Albusi..."

,,Severusi, nebudu se s vámi o tom dohadovat. Myslím, že už jsem udělal vše, co bylo potřeba, abych Harrymu dopomohl k vítězství, a kromě toho, můj čas se krátí," zvedl svou černou seschlou ruku, ,,když mě zabijete, teprve potom si plně získáte Voldemortovu důvěru. A pokud půjde vše podle plánu, jmenuje vás ředitelem Bradavic. Slibte mi, že se pokusíte studenty ochránit. Mám vaše slovo?"

,,Jak si přejete," zavrčel Severus a rychle odešel. Zkontroloval čas, půl osmé - obvykle byl svoláván kolem osmé - musel udělat ještě jednu věc, než se přemístí na Malfoy manor.

Vstoupil na ošetřovnu a první věc, kterou spatřil, byla Hermiona, která  otírala Harryho krvácející hlavu, po boku mu stál bledý ale hrdý Ron.

,,-tenhle soubojový klub byl špatný nápad. Dobré, Rone-"

,,Měl štěstí," zašklebil se Harry. Snape si odkašlal a všichni tři se otočili a překvapeně se na něj podívali.

,,Slečno Grangerová, mohla byste na slovíčko?" vstoupil do kanceláře ošetřovatelky. Hermiona ho následovala a zavřela za sebou dveře. Oba chlapci se na sebe podívali, a celí zmatení se rozeběhli ke kanceláři a přitiskli uši na dveře, aby toho slyšeli co nejvíce.

,,Slečno Grangerová, obávám se, že budu muset odložit dnešní plány."

,,Cože, proč?" znělo to zklamaně, čehož si všimli i Harry s Ronem.

,,Mám jiné... nepředvídatelné plány," lehce si stiskl předloktí a Hermiona okamžitě pochopila. Snažila se nevypadat zklamaně, ale neuspěla; Snape si mírně naštvaně povzdechl. ,,Očekávám, že vás uvidím zítra večer, až skončíte. Nesnáším nedokončenou práci." Hermiona se na něj usmála.

,,Ano, pane, samozřejmě, a pane, prosím, dávejte pozor," na chvíli se na ni podíval, než se vydal ke dveřím. Harry a Ron rychle zmizeli a snažili se tvářit se co nejvíc normálně. Snape se na něj ani nepodíval, když odcházel. Hermiona se k nim vrátila a pokračovala v práci na Harryho hlavě, aniž by se jen zmínila o svém rozhovoru s profesorem, a chlapci zdráhali. Ve skutečnosti neřekli jiné slovo než "děkuji", když opouštěli ošetřovnu.

,,Co to zatraceně bylo?" zeptal se Harryho Ron, jakmile vyšli ven.

,,Nemám tušení, ale bylo to divné."

Snape už dlouho na Malfoy manor nebyl. Jak předpověděl, Voldemort se nejvíce zajímal o Dracovy plány. Seděl na svém obvyklém místě při setkání smrtijedů a poté, co považoval Snapeovy informace za přijatelné, byl propuštěn. Vrátil se do Bradavic kolem desáté hodiny a na cestě do svých pokojů se setkal s Hermionou jdoucí z ošetřovny. Samozřejmě, tomu se říká štěstí, pomyslel si.

,,Zdravím, profesore."

,,Slečno Grangeorvá, nemám dnes v noci náladu na papírování."

,,Ne, ne. Tak jsem to nemyslela. Byla jsem jen... přátelská," pousmál se nad tím slovem.

,,Ano, slyšel jsem, že jste se dnes na obědě o mně přátelsky zmiňovala," ušklíbl se. Tohle byl Snape. Znervózňoval lidi a zraňoval jejich emoce, dokud prostě nezmizeli. Byl to jeho jistý způsob, jak si od sebe držet lidi daleko.

,,O čem to mluvíte?" zeptala se, ačkoliv se její hlas třásl a tepová frekvence se zvyšovala. Jeho rty se roztáhly v úsměšku.

,,Měla byste se naučit mluvit tišeji, když mluvíte takhle důvěrně s panem Weasleym. V mých hodinách se o tomhle mluvilo celé odpoledne. Jak že to bylo? 'Profesor Snape dokáže připravit lektvar i ve spánku!'" imitoval ji a Hermiona se začervenala.

,,Já... měla bych jít na svou kolej."

,,Ano, dobrou noc, slečno Grangerová," téměř před ním utekla, a jakmile si lehla do své postele, nechala už slzy volně téct. Nikdy se necítila tak ponížená. Sotva jí vadilo, co si o tom mysleli její spolužáci, ale z neznámého důvodu ji vadilo, že to věděl profesor Snape a posmíval se jí. Nedovedla si představit, že by se s ním zítra měla vědět; jenže do jeho kabinetu musela. 

Bránila profesora Snapea.

Ta myšlenka ji trochu rozrušila. Byl to naprostý bastard. Vzpomněla si na svůj projekt, ale pak zavrtěla hlavou. Už na tom nezáleželo. Pokud profesor Snape nechtěl, aby mu pomohla, nebo nechtěl přijmout její nabídku na přátelství, už nebylo nic, co by mohla udělat.

•••

Upřímně doufám, že nejsem jediná, kdo to tak prožívá. Zrovna jsem dopřeložila celou 11.kapitolu (skoro 1800 slov, takže budou podobně dlouhé jako tahle) myslela jsem, že prostě umřu, ne nad tou délkou kapitoly, ale nad tím obsahem😂
Snad se vám líbila a děkuju moc za komentáře❤
-Milka❤