Changkyun
Nemůžu smést ten úsměv, co mám ve tváři, pokaždé, když jsem s Kihyun-hyungem, tak se potom usmívám ještě několik hodin. Všechno se obrací k lepšímu, všichni jsou na mě hrozně hodní. Jooheon už přestal se všemi těmi narážkami, hádám, že ho to přestalo bavit, troufl bych si říct, že si uvědomil, že se choval jako blb, ale zas tak bujnou fantazii nemám.
Ale moje pozornost se přesunula na jiného Hyunga. Kihyun-hyung...je s určitostí někdo, o kom můžu říct, že ho obdivuju, jeho krásu a roztomilost, jeho hlas a jeho hřejivou a pečující povahu. To, jak vždycky lehce našpulí rty, když se na něco soustředí, nebo to, jak se pro sebe usměje, když se Hyungwonovi nebo Minhyukovi něco stane, aby pak přispěchal s lékárničkou.
Je jedno, jak moc je škodolibý, i tak převažuje jeho pečující stránka a on se o všechny postará. Zezačátku jsem si myslel, že mě prostě jen lituje, proto se o mě stará, ale teď vím, že to tak není. Kolik máme za sebou bezesných nocí, kdy spolu jen sedíme v obýváku nebo na balkóně a povídáme si, ty pohledy mezi námi, které řeknou tisíc slov. Kolikrát stačí, aby jsme se na sebe jen podívali a začali se smát.
"Hyuuung, vždyť říkali, že nebudeme předvádět White Love." zapláču a chytím ho za ruku.
"Museli to změnit, protože manažer omylem přinesl nedokončenou verzi a jedinou píseň, kterou u sebe měl bylo White love." pohladí mě po rameni.
"Hyung, vždyť víš, že neumím zpívat." zaškubu sebou a sklopím hlavu.
"YA!" vyjekne a dá mi pohlavek. Ohrnu spodní ret přes horní, další z jeho radostí života, kterou moc neobdivuji je, že kdykoliv řeknu něco, co se mu nelíbí, tak mě mlátí.... "Říkal jsem ti to už před tím, ale umíš zpívat, jen si musíš věřit, Kyunnie...máš krásný sexy hluboký hlas." Povzdechnu si... hluboký hlas mám, nevím, jestli sexy,....ale stal se ze mě raper hlavně proto, že i když mě baví hudba už od mala, tak jsem na zpívání neměl vlohy, zpívám si jen doma ve sprše a poslední dobou s Kihyunem, když jsme jen my dva ve studiu.
"To zvládneš, neboj, kdyby se cokoliv stalo, tak tě v tom nenecháme, neboj." usměje se na mě a to už všichni sedíme na podiu a před námi fanynky drží poutače s našimi jmény. Když přijde moje část, tak se otřepu a začnu zpívat, když můj hlas nezní tak, jak bych chtěl a vidím, jak Kihyun ohrnul nos, tak se otočím zády a nějak to dozpívám.
"Kyunnie, nezpívá dobře, protože je nervózní." zasměje se Minyhuk a podá to jako vtip a všichni se zasmějou a nechaj to být.
Když vše skončí, tak nemůžu setřást ten pocit jako bych Kihyun-hyunga zklamal, proto se mu po vystoupení snažím vyhýbat.
"Nic si z toho nedělej, Kyun, mě se tvůj hlas moc líbí." vytřeštím oči, když to vyjde z úst člověku, od kterého bych to nejmíň očekával.
"D-Děkuju, Jooheon-hyung." zašeptám.
"Jaký Jooheon-hyung...snad Heony, ne?" zasměje se "Přece jenom jsme spolu chodili, tak nemusíš být tak zdvořilý." zasměje se a obejme mě kolem ramen. Zamrkám na něj a usměju se, a když se podívám po ostatních, všimnu si Kihyunova vražedného pohledu a mám pocit, že mě zabije, když mi Jooheon prohrábne vlasy. Do čeho jsem se to dostal??