Changkyun
Ráno se probudím s krásným pocitem, od té doby, co jsem byl tu, jsem se moc nevyspal. Když se podívám kolem sebe, tak všichni ještě spí, teda kromě Kiyhun-hyunga, protože místo vedle mě je prázdné, pomalu vstanu a vylezu z pokoje, nasaju hned vůni dobrého jídla a dojdu do kuchyně.
"Dobré ráno, hyung." usměju se, když ho vidím pobíhat v kuchyni v zástěře, jak míchá něco, co nádherně voní.
"Ah, Kyunnie, dobré ráno, vyspal jsi se dobře?" usměje se na mě a já přikývnu.
"Chceš pomoct?" usměju se a on po chvíli přemýšlení přikývne, vezmu si druhou zástěru a začnu mu pomáhat. V kuchyni nejsem zrovna zručný, ale dokážu mu aspoň pomoct s krájením a tak.
"Dojdi prosím všechny vzbudit....řekni Minhyukovi, ať vzbudí Jooheona." dodá po chvíli a usměje se. Začnu tedy s Minhyukem. Nejdřív mě pevně obejme a stáhne do postele a do toho mumlá něco o koťátkách a štěňátkách a jiných mláďatech. Když se vzbudí, tak s úsměvem souhlasí, že vzbudí jooheona. Vedlejsí pokoj bude jednoduchý.
Můžu si dát facku za to, co jsem teď řekl? Je pravda, že Shownu a Wonho byli vzhůru docela rychle....ale Hyungwon?...Kdyby nedýchal a po mém volání se vždy nepřetočil na bok, tak bych si myslel, že je mrtvý. Nakonec musí přijít Kihyun a vzbudit ho, vyhnali mě z pokoje, tak nevím jak, ale slyším křik...
"Tak, můžeme jít konečně jíst." vyleze z pokoje usměvavý Kihyun a táhne za límec polomrtvého Hyungwona.
Když si všichni posedají, tak si mě Kihyun stáhne k sobě a pohladí mě po vlasech, nandá mi víc rýže a masa než všem ostatním a usměje se na mě. Poděkuju a pustím se do jídla, jenže Jooheon se rozhodl, že si sedne naproti nám, takže pokaždé, když zvednu oči, tak vidím, jak se na mě nenávistně dívá. Po pár soustech a pohledů mě přejde chuť k jídlu.
"Žádný nemám chuť, JEZ." zadívá se na mě Kihyun a zavrčí. Celý se napnu a myslím, že přestanu mrkat a jako robot začnu zase jíst.
"Kkukkungie?"zavolá na mě šeptem Wonho, zadívám se na něj, aby věděl, že poslouchám.
"Dýchej." mrkne na mě a já si uvědomím, že jsem do teď zkrouhnul potřebu kyslíku na jeden nádech za minutu.
"Ubožák," uchechtne se Jooheon "nemám chuť jíst u jednoho stolu jako on." poznamená, a když odchází, tak na mě vrhne znechucený vyraz.