Changkyun
Přijde mi to nějaké moc rychlé, jako bych tu byl jen pár hodin, ale je to realita. Začnu si to uvědomovat, když se oblékám do nějakého slavnostního obleku a všechny nás postaví do řady, před námi je 7 malých pódii, i když mi Kihyun-hyung pořád říkal, že se nemám čeho bát, tak to nezabírá. Já...vlastně ani nevím, jestli chci, abych debutoval. Chci jim ukázat, že se ve mě pletou, ale zase chci, aby to bylo už za mnou, abych šel domů, dal si sprchu, v klidu se najedl a pak šel spát. Chtěl bych se pak probudit a zapomenout na to, jak na nějaký sen. Promnu si rameno, když jsem tohle řekl Kihyun-hyungovi, tak mi dal ránu do ramene, na někoho tak malého, nic na tom, že je jen o trošku menší než já, má sílu. Když jsem se trochu sblížil s Minhyukem a Hyungwonem....byla mi řečena jen jedna věc....nikdy nenaštvi Kihyuna, jinak umřeš...popravdě nemusím mít žádný důkaz a věřím tomu, už když jsem sem přišel, tak jsem z něj měl strach nejvíc, vtipné v porovnaní, že vedle něj stál Wonho a Shownu, kteří se svými těly, jak bohové by měli budit větší hrůzu, ale...Kihyun má v tomhle něco do sebe.
"Země volá Changkyuna." dlobne do mě Hyungwon. Zrychleně zamrkám a to si uvědomím, co se děje, už začali vyhlašovat a já se úplně ztratil v přemýšlení, Wonho, Jooheon a Kihyun už jsou na podiu, teď jde Shownu. Vidím na Hyungwonovi, že začíná být trochu nervózní, ha, vítej v klubu, já tu asi umřu, když zazní Hyungwonovo jméno, tak se usměju, když se dramaticky chytne za srdce, ale jeden pohled dopředu, kde se mi do zorného pole dostane Jooheon mi úsměv opadne.
"A posledním členem do nové skupiny je....," tak a je to tady, budˇmě čeká utrpení s Jooheonem, poznání nových věcí a pocit, že jsem si něco dokázal...nebo mě čeká zklamání jako vždy a pohodlí domova. "I.M." zvolá a mě ztuhne krev....já? Jako fakt? Pomalu se rozejdu a vyjdu na podium. Kupodivu mě tu čeká víc úsměvů než jsem doufal. Hyungwon s Minhyukem se na mě culí, Wonho se jen tak lehce usmívá, ale i to mě hřeje u srdce, Shownu se tváří neutrálně, ale co jsem za ten týden zjistil je, že on nedává moc znát svoje emoce skrz výrazy nebo slova, ale spíš pomoci gest, takže když mě poplácá po zádech, tak se musím pro sebe usmát. Ale nejkrásnější z nich je Kihyunův úsměv, jakoby opravdu chtěl, abych to vyhrál já. Radši se pohledem vyhýbám Jooheonovi a Gunheemu... momentálně jsem šťastný, krutá realita může přijít až za chvíli, stejně nikam neuteče.
"Gratuluju." dojde za mnou Kihyun a pohladí mě po rameni.
"Děkuju, hyung." usměju se na něj. Všichni zalezou do pokojů a začnou si balit věci, já jich teda moc nemám, takže jsem hotov hned. Jooheon ke mě dojde, ale než stačí něco říct, tak je vedle mě Hyungwon.
"Changkyunnieeee, musíš mě odnést do dodávky, já to tam nezvládnu." opře se o mě tahle chodící špageta a dramaticky vydechne.
"Podívejte, jak se kouká...jako štěně!" zasměje se Minhyuk.
"Budu mu říkat Kkukkungie!!" vyjekne Wonho úplně nadšeně, sleduju tuhle slovní výměnu jako by se mě to vůbec netýkalo.
"Hyungwon, bež si zabalit." zavrčí Kihyun a pak spolu všichni směřujeem k dodávce. Jsem rád, že jsem se vyhnul konverzaci s Jooheonem.
"KKUKKUNGIEEE," volá za mnou Wonho "stůj." E-Ehm?
Překvapeně se zastavím.
"Hyung, on tě poslouchááá, to je sladkýý, hodnej pejsek, dáš pac?" skočí po mě Minhyuk a nastaví dlaň. Zrudnu studem a položím dlaň na tu jeho.
Celou cestu si ze mě ty dva dělaj srandu, dokud je Kihyun-hyung nesejme a já mám konečně klid.
Všichni se v novém bytě začneme ubytovávat. Já mám pokoj s Jooheonem, Minhyukem a Kihyunem. Díky bohu a panebože za co najednou.
Procházím se po bytě, je větší a modernější, má balkón. Neodolám a vylezu na balkón a zadívám se na západ slunce. Ale vyruší mě prásknutí dveří. Když se otočím, tak ztuhnu a hned se zadívám na zem.
"Tak, Kyun, jsi spokojený?!? Zničil jsi mi sen debutovat s Guheem, myslel jsem, že někdo jako ty se nedostane tak daleko. Nechápu, co na tobě všichni vidí, to seš taková kurva a vyspal si se se všema, aby se k tobě chovali tak hezky? Nebo si to zatáhl ještě dál a vyspal si se s těma nahoře, aby ti slíbili, že debutuješ? Protože já jiný vysvětlení nemám, než že jsi ho někomu dobře vykouřil...možná i něco víc, hm? Věděl jsem, že ses lacinej člověk, ale ne tak moc...tak si spokojený? Jsi tady...ale nemysli si, že i když tě maj všichni teď rádi, že se to neotočí, jakmile zjistí, co jsi zač...a že jim můžeš všechno zničit, tak tě odvrhnou, to se vsaď, rovnou můžeš všem ušetřit trápení a skočit ...né jakoby to někoho trápilo." vyřve se na mě a pak odejde. Nebyl jsem schopný slova, ani jedno slovo na obranu....svezu se na zem a propuknu v pláč, nechci mu to potvrzovat tím, že nad jeho slovy budu brečet...ale když já se pořád nepřenesl nad tím, že ho miluju...a slyšet tohle od někoho, koho milujete, není hezky....nevím, jak dlouho tu sedím, všichni jsou u sebe v pokoji, vybalují a smějí se...chtěl bych tam být taky.