Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

4

Kihyun

„Hej neslyšels, co jsme říkali?" nevzdají to, i když jsme na chodbě a zase nás zastaví. „Někdo jako ty, Kihyun, by se neměl zaobírat s takovýma lidma jako je Changkyun." Založí si Gun ruce a pozvedne obočí. Už mě nasral.

„Tak hele ty zamindrákovanej kreténe, to, co si vy dva myslíte je mi úplně u prdele, ale evidentně ani jeden nemáte mozek a neumíte soutěžit a s takovýma lidma, co dělaj ostatním naschvály nechci mít nic společnýho." Odfrknu si. „A dejte nám konečně pokoj, běžte si najít někoho, koho zase můžete ztrapňovat a zvyšovat si ego, evidentně to je to jediný, co vám dvěma jde. Nazdar." Vystrčím na ně prostředníček a pokračuju s Changkyunem chodbou. „Nic si z nich nedělej." mrknu na něj a on přikývne. „Bolí to moc?" zadívám se na jeho bok. Bolestně si skousne ret.

„Kihyun," Doběhne k nám Minhyuk, když už jsme venku. „teď vokalíze společnosti, že místo až zítra budou dneska vyhlašovat členy Monsta X. Prej abychom se pořád nestěhovali sem a tam, že členy vyhlásí dneska a pak je rovnou odvezou do společného domu." Přiběhne k nám. „Jsi v pořádku?" zamrká na Changkyuna, který jakž takž přikývne a vyjukaně se na mě zadívá.

„Dobře, díky, Minhyuk." Přikývnu. „Běž k oknu, mh?" popoženu ho, když nasedáme do dodávky, která nás má vzít na slavnostní vyhlašování. „Nemusíš být nervózní, určitě nad ním vyhraješ." Šeptnu směrem k němu.

Ne zrovna s nadějí na mě zamrká, ale jeho koutky se posunou do mírného úsměvu. Pohladím ho po vlasech, abych ho trošku uklidnil a on po chvíli přestane být tak napjatý, ačkoliv neustálé poznámky těch dvou, co seděj za náma, mu moc nepomáhají.

„Hm? Kolikrát se s ním asi musel vyspat, aby v něm získal takovýho ochránce?" slyším Guna jak se zasměje. „Myslel jsem, že má Kihyun na víc, než na tu trosku." Slyším další záchvat jejich chorého smíchu a zatnu ruce v pěst.

„Biane...že to musíš poslouchat." Šeptne Changkyun, když vystupujeme z dodávky a oni jsou dost daleko na to, aby to slyšeli.

„Ty se přece nemáš za co omlouvat." Usměju se a zakroutím hlavou.

Převlékli jsme se všichni do slavnostního a čekáme na vyhlašování. Pohladím Changkyuna po rameni abych ho uklidnil a usměju se.


Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro