Changkyun

Vylezeme s Minhyukem z autobusu a začne mě táhnout do hračkářství. Usměju se a nechám se jím táhnout, ani jsem si nevšiml, kde je Kihyun-hyung, ale určitě se šel podívat na nějaké kuchyňské potřeby, tak jako tak se potkáme při srazu, co máme ve 2 hodiny. Na jednu stranu mě to mrzí, protože jsem si myslel, že budeme spolu, ale na druhou stranu, aspoň dokážeme manažerovi, že to bez sebe chvíli zvládneme.

"Changkyunnie." usměje se Yugyeom a doběhne ke mně a Minhyukovi, nikdy jsem neviděl Minhyukkieho, aby se na někoho zadíval vražedně.

"Changkyunnie mu říkáme my!!" vyplázne jazyk a všimnu si, jak Yugyeom zatne ruce v pěst. Zakroutím hlavou a obejmu Minhyuka kolem ramen.

"Hele!!" vyjekne a dotáhne mě ke stojanu s plyšáky, chvíli přemýšlím, co mi ukazuje, ale pak se natáhne a vytáhne plyšáka Křečka. "To je jako Kikihyunnie, ne?" zasměje se, přikývnu a vezmu ho do náruče.

"Bude mít radost, až mu ho ukážu." usměju se a plyšáka, který je velký tak, že ho musím táhnou oběma rukama, zaplatím. Yugyeom něco zabrblá, a když si sedneme v cukrárně, tak si sedne vedle mě a natáhne se ke mě s lžičkou zmrzliny.

"Řekni áá, CHANGKYUNNIE." usměje se a skousne si ret. Minhyuk se natáhne a pleskne ho přes ruku.

"YA! Poslouchej, ty...ty! "vypadá to, že, ehm, Minyhuk nemůže vymyslet nadávku, zamáchám rukama, abych ho zastavil, ale nepomůže to. "nevím, o co se snažíš, ale KYUNNIE!! chodí s Kihyunem! Nikdy nebude s tebou chápeš?! Uvědom si to!" vyjekne a Yugyeom si jen odfrkne a nabere další lžičku a nasměruje jí k mým ústům, odevzdaně to sním a nechám to být. Minyhuk vypadá, že za chvíli vybouchne.

"Tak jsme tu všichni?" ozve se manažer, po chvíli rozhlížení se zamračím.

"Není tu Kiki-hyung." zvednu ruku.

"A Jooheon." zadívá se na nás Wonho a pak se pohledem vrátí na manažera.

Ten si prohrábne zničeně vlasy a rozhodne se, že počkáme ještě chvíli než začneme panikařit. Po dvou hodinách už panikařím....panikařím teda dlouho, ale nedám to na sobě znát. Manažer vezme telefon a zavolá do hotelu.

"AHA! Jasně, chápu, ale pořád, Jooheon je pryč!!" vyjekne a povzdechne si. Zmateně se na něj podívám. "Kihyun je prý v hotelu." zadívá se na mě, vytřeštím na něj oči.

"COŽE?! Proč? Vždyť se tak těšil!" vyjeknu. "To tam je teď sám?!" prudce se zvednu z lavičky a sevřu plyšáka.

"Jooheon!!" vyjekne Jackson, když u nás smykem zastaví s dodávkou a vyběhne z ní. Chvíli přemýšlím nad tím, jak rychle musel jet.

"Dej mi klíče, Jackson." vyjeknu na oplátku já a on mi je bez otázek dá, vypadá docela ztraceně.

"K-kam jedeš?" zamrká na mě vyděšeně Yugyeom.

"Zpět do hotelu za Kihyunem!" vytrhnu se mu ze sevření a nadsednu do auta.

Jak jsem si mohl nevšimnout, že se mnou Kihyunnie není? Jak si nikdo z nás nemohl nevšimnout! Co se to se mnou děje! Zapomněl jsem na člověka, který je pro mě to nejdůležitější na světě a já si ho nevšiml?! Stydím se, stydím se za to, co jsem udělal, nebo spíš neudělal, měl jsem si toho všimnout, zastavit autobus a vrátit se pro něj. Jak mu asi musí být, hádám, že strašně, těšil se, že od se dostane z hotelu. Už když jsme sem jeli a Manažer nám říkal, že pojedeme do města, jsme si naplánovali, jak si uděláme fotky všude možně, hlavně spolu. Že když budeme ve městě plném neznámých lidí, kteří nemají páru, kdo jsme, tak si uděláme takové menší rande. Mělo mi to dojít ve chvíli, kdy mě byl schopný Minhyuk odtáhnout. Kdyby tam byl s námi Kihyun, tak to nedovolí, nehledě na situaci....a já jak hlupák jsem zapomněl na naše dlouho plánované rande a na Kihyuna....jak hrozné to ještě může být?!

Po chvíli jízdy vyskočím z auta a s plyšákem doběhnu do hotelu. Manažer Got7 ukáže na dveře do Kikiho pokoje a já tam bez přemýšlení vtrhnu. Najdu ho sedět na posteli, a když se na mě zadívá, tak vidím na jeho očích, že plakal, položím plyšáka na zem, když se ke mě rozeběhne a skočí mi do náruče.

"Kyunnie." vzlykne a pevně mě obejme kolem krku. Obmotám ruce kolem jeho pasu a vydechnu, pevně ho na sebe natisknu a vtisknu mu do vlasů pusu.

"Promiň, hyung, že jsem si nevšiml, že s námi nejdeš." odtáhnu se od něj a vpiju se do jeho rtů.

"Miluju tě, hyung, strašně moc." zašeptám do jeho rtů a ani nečekám na odpověď, než se do jeho rtů vpiju znovu.

...

Jooheon

Nevím, kde to jsem, pamatuju si, jak jsem šel s Wonhem a Hyungwonem, po chvíli chůze jsem, ale zjistil, že jsem sám, byl jsem ztracený v myšlenkách, takže jsem si ani nezapamatoval, kudy jsme šli, bloudil jsem po městě takovou dobu, že jsem vyšel až na jeho samotný konec a dostal se někam k parku. Sednu si na lavičku a vzlyknu. Co se to se mnou děje, tohle by se mi nikdy nestalo. Složím hlavu do dlaní a povzdechnu si. Zadívám se na kolem sebe a všimnu si, že odtud vede cesta a u ní je šipka vyhlídka. Nemyslím si, že by mě Jackson hledal, ale i tak...chvíli být ztracený tam, kde mě on už jednou našel. Kde našel moje srdce a vytáhl ho z propasti mých zmatených pocitů a přitom jdu na úplně jinou vyhlídku, ale moje pocity jsou zmatené ještě víc než kdysi. Vylezu nahoru a nemůžu si nevzpomenout na to, jak mě po jiných schodech nesl...a já tu teď kráčím sám a snažím se nevzlykat.

Když se usadím na jedné z laviček tak se zadívám na město, začíná se stmívat a můj výhled naplní směs oranžovobílých světel z pouličních lamp a bytů šťastných lidí, kteří se mají kam vrátit. Sakra, já se mám kam vrátit, ale nevím jak!! Zaúpím a povzdechnu si. Kéž by to bylo všechno jako dřív, je jedno jak...ale chci, aby to tak bylo, abych si byl jistý svými pocity. Já...já vím, že Jacksona miluju...byl bych úplně hloupý, kdybych si to neuvědomil, miluju ho tak moc....jako od země k měsíci a nazpět plus třikrát kolem slunce...ale i tak...to neznamená, že on musí milovat mě stejně, možná si uvědomil moje pocity a zhnusil jsem se mu. Možná mě jen utěšoval a bylo mu líto, že já si to vyložil jako něco jiného a tak zvolil tuhle metodu...metodu zlomím ti srdce pro tvoje dobro. Zajímalo by mě, jestli někdo z těch lidí opravdu došlo k názoru, že to bylo pro jejich dobro, ale to nejspíš brzo zjistím, přece jenom. Už jsem ve fázi lámání srdce, teď stačí jen vyčkat, dokud se úplně nezlomí.