Changkyun

Ošetřím Yugyeomovi ruku a po snídani a náročném programu dojdu za Kihyunem.

"Kihyunnie, nemusel jsi-" chvíli neví o čem mluvím, ale pak se jeho pohled začerní a on na mě vrhne vražedný pohled.

"S kým chodíš s ním nebo se mnou." zavrčí.

"S nikým- s tebou." chtěl jsem mu říct, že nemáme ještě náš vztah uzavřený a nechtěl jsem říkat něco, co není úplně pravda, ale jeden pohled stačil. Ten pohled byl jako rozmysli si, Lim Chagkyun, co mi teď řekneš, závisí na tom tvůj rozmnožovací orgán, buď skončí nedotčený nebo budeš mít zítra něco navíc v polévce. Musím polknout.

"Tak vidíš, tak se od něj nenech tak osahávat...vadí mi to." uhne pohledem.

"Ale Minhyuk mě taky osahává a ještě víc než Yug§kfgvúoa," zrychleně zkomolím jeho jméno, když se na mě podívá ještě vražedněji. "ch-chápu," odkašlu si on si nadšeně povzdychne. Když pokračujeme v tréninku, tak si všimnu, že je Jooheonny nějaký přešlý. "děje se něco, Heonny-hyung?" usměju se na něj a sednu si vedle něj udýchaně na zem.

"Ne...to nic, Kyunnie,...jen jsem asi něco pochopil špatně," vidím na něm, jak zadržuje slzy. Lehce ho obejmu a on jen po chvíli zakroutí hlavou a odtáhne se. "musím se z toho dostat sám, ale děkuju, Kyunnie." usměje seč na mě a je na něm vidět, že ten úsměv má od opravdového úsměvu na míle daleko. Když skončí náš náročný program, tak se všichni rozejdeme na pokoje. Zalezu do koupelny se převléknout, když ehm nemáme dveře a pak nenápadně vylezu na chodbu, bože, připadám si jako na škole v přírodě, kdy jsme o poledním klidu tajně přebíhali z pokoje na pokoj, aby jsme si mohli povídat.

"Hyung?" zaklepu na dveře a vlezu dovnitř. Zacuká mi koutek, když na posteli leží Hyungwon, hlavou dolů a stylem, že tam sotva došel, protože má na posteli jen půlku těla, nohy má na zemi, ehm. Kihyun si čte, a když mě uvidí tak se usměje. Dojdu k posteli a opatrně se snažím narvat Hyungwonovi nohy aspoň trochu na postel. Když se mi to povede, tak si sednu ke Kihyunovi a usměju se.

"Měl jsi ho nechat být," zakroutí hlavou, odloží knížku a přitulí se ke mě."chyběl jsi mi." zavrní a donutí mě si s ním lehnout. Já se teda moc nebráním, uložím se s ním, přehodím přes nás deku a uvelebím se, prohrábnu mu vlásky a neubráním se mu do nich dát pusu. Zavrní a pevně mě obejme.

...

Jooheon

Jedinej v pokoji je Wonho, kterej poslouchá hudbu, chápu ho nemá cenu se plížit k Hyungwonovi do pokoje, když je jasné, že spí, a že ho nevzbudí ani výbuch, taky on jedinej byl překvapený, že Kyunnie nemá dveře do pokoje, a když jsme mu řekli, co se stalo, tak nemohl uvěřit, že to prospal, ne proto, že by byl tak tvrdý spáč, ale proto, že si nemohl dělat z Kihyuna moc srandu, taky mu to 'vynahradil' při tréninku.

Chybí mi Jackson, od té doby, co si šel promluvit s Yugyeomem a pak na chvíli odešel, tak se na mě ani nepodíval, vyhýbá se mi, nemluví na mě. Když jsem k němu přišel, tak mě s ním nenechali mluvit a ani on nevypadal, že by to chtěl jinak. Otočím se ke zdi a vzlyknu, co jsem udělal špatně, myslel jsem si, že se mezi námi něco děje, ale to byla asi jenom moje domněnka. Zahrabu se pod peřinu a snažím se moc nevzlykat, jsem hlupák, že jsem si myslel, že by ke mě mohl něco cítit,...že by mu se mnou mohlo být hezky jako mě s ním.

Po chvíli pláče se zvednu a opláchnu si obličej, vyjdu na chodbu a tajně se proplížím k pokoji Jacksona, pootevřu dveře, JB v pokoji není a Jackson se dívá na videa.

"J-Jackson?" strčím hlavu do pokoje, překvapeně se na mě podívá a položí tablet.

"Heonny, neměl by jsi tu být, musíš jít pryč-" chce něco doříct, ale to se mi nahrnou slzy do očí.

"D-d-de, promiň, že jsem tě otravoval." vzlyknu a uteču pryč, když se ohlédnu, tak si všimnu, že za mnou ani neběží...proč taky....zalezu zpět do pokoje a už se neudržím a začnu vzlykat. Po chvíli si toho všimne Wonho a prudce se zvedne, obejme mě a utěšuje mě, snaží se ze mě dostat, co se děje ale nejsem schopný mluvit. Pomůže mi se dostat do postele a přikryje mě se slovy, že to bude dobré...ale já vím, že nebude.