Kihyun
Zavrním, když se ztratíme v líbání. Otočí mě k sobě čelem a já rukou vjedu do jeho vlasů, nasrat, že tu nejsou dveře. Ale pokud se Kyunniemu ta barva vlasů líbí...tak se možná na Minhyuka až tak nezlobím, ale...stejně ho zabiju, jsou s ním jenom potíže. Zrovna, když chce Kyunnie naše líbání ještě víc rozvášnit, tak nás vyruší otravný hlásek ve dveřích."Changkyunnie, žiješ?!" objeví se Yugyeom ve dveřích. Odtáhneme se od sebe a Kyunnie se na mě omluvně usměje, když mě pouští z náruče a odtahuje se ode mně. "Pojď, půjdeme na snídani." odstrčí mě a chytí ho za ruku, aby ho následně vytáhl z postele. Zavrčím na něj a on na mě vyplázne jazyk. Moje vražedná nálada a chuť vraždit se mi postupně vrací a já si prokřupnu klouby. Na snídani se mi podaří se narvat na místo vedle Kyunnieho, ačkoliv Yugyeom si sedne z druhé strany. Když obejme Kyunnieho kolem pasu, tak mu do ruky zabodnu vidličku. "A-Au, Changkyunnie, on do mě zabodl vidličku!" vyjekne Yugyeom a začne Kyunnieho objímat. Začínám se natahovat pro nůž na pečivo, než ho Shownu vezme a dá ho pryč, abych na něj nedosáhl. Ušklíbnu se a málo chybí, abych se nezačal psychopaticky smát a nezavraždil úplně všechny. "Kihyun," dojde do jídelny manažer. "po snídani přijď za mnou, musíme něco vyřešit." vážně se na mě zadívá, pokrčím rameny a přikývnu. To mám jako nechat Kyunnieho samotnýho? S tím bastardem?!"Ano, dále." ozve se manažer chvíli po tom, co jsem zaklepal na jeho dveře. "Posaď se." ukáže na židli, když vejdu do jeho pokoje. "Tak co se děje?" zeptám se, když si sednu. "Kihyun, já vím, že s Minhyukem je to těžké...že dělá hodně věcí, které by vytočili úplně každého," začne lehce. "ale zničit celé dveře a půl stěny v tak drahém hotelu, ve kterém jsme právě teď...kvůli tomu, že ti obarvil vlasy mi přijde trošku," odkašle si. "až moc." dokončí větu. A tak si vyslechnu, že bych se měl víc krotit a klidnit, přikyvuju hlavou a v hlavě přemýšlím, že asi Yugyeoma a Minhyuka zabiju zároveň, abych měl už navždycky klid.
...

Jackson
Povzdechnu si, ale usměju se na Heonyho a podám mu pečivo, když sedíme na snídani. "Děkuju." usměje se na mě svým roztomilým úsměvem a já mám sto chutí ho políbit, když vidím ty jeho roztomilé ďolíčky. Dlouho si ještě povídáme a já se pak pohledem zastavím na Yugyeomovi, který pořád objímá Changkyuna. Povzdechnu si."Dej mi chvilku, mh?" pohladím Heonyho po vlasech. "Yugyeom, můžeš na chvíli." ukážu mu, aby se mnou šel pryč od ostatních, když nechápavě přikývne, tak společně vyjdeme ven. "Yugyeom, nevím, co tím sleduješ, ale přestaň s tím." vážně se na něj zadívám."Nevím, co tím myslíš, Jackson." nechápavě zavrtí hlavou."Moc dobře víš, o čem mluvím." povzdechnu si. "Ty víš, že spolu Changkyun a Kihyun chodí, tak proč jim nedáš pokoj." sjedu ho pohledem."Tsch, proč nedáš pokoj ty mě? Co je ti vlastně po tom?" odfrkne si a odejde, povzdechnu si, měl jsem za to, že když si s ním v klidu promluvím, tak to pochopí, ale...teď vím, že to dělá naschvál. Dojdu zpátky za Heonym a sladce se na něj usměju. "Co jste řešili?" zamrká na mě zvědavě, sednu si k němu a vysvětlím mu to. "Holt se s tím Kyunnie a Kihyun budou muset nějak poprat." zasměje se a já přikývnu. "Jackson, volá tě manažer." dojde k nám se zvláštně spokojeným výrazem Yugyeom zrovna, když se ztratím v Heonyho očích. "Přijdu pak." usměju se a prohrábnu mu vlásky, přikývne a usměje se na mě. Dojdu za manažerem. "Jackson, víš, co jsem vám všem říkal o tomhle soustředění." vážně se na mě zadívá. "Vím, proč?" povytáhnu obočí, o co mu zase jde?"Takže, když víš, tak je ti jasné, že tím, co děláš naprosto porušuješ všechno to, co jsem řekl.""Myslím, že nerozumím." zakroutím hlavou. "Tady nejsme kvůli nějakým románkům, nejeli jsme sem, abys tu mohl cukrovat s Jooheonem z MX.""Aha, takže o tohle jde?" bráním se zasmání. "Yugyeom si přišel ztěžovat?" povytáhnu obočí."Co dělá Yugyeom tě nemusí vůbec zajímat," zakroutí hlavou. "odteď máš zakázáno se s Jooheonem bavit a stýkat, budete všichni tvrdě pracovat a žádné rozptylování. Pokud porušíš i tohle, tak se rozluč se členy Got7, protože tě nechám vyhodit," vážně se na mě zadívá a já vytřeštím oči. "doufám, že teď už si rozumíme. Telefon sebou stejně nemáš a Jackson, já nejsem idiot, nemysli si, že pokud se s ním budeš chtít sejít tajně, že na to přijdu." "R-Rozumím." vydám ze sebe roztřeštěně a na chodbě se zády opřu o zeď a zakloním hlavu. Zasranej Yugyeom...