Changkyun
Pořád musím myslet na to, co se stalo před vystoupením. Nečekal jsem, že se ke mě bude někdo chovat hezky, ale Kihyun,...i když to neříká, tak na něm vidím, že má o mě starost a já ani nevím proč,...ale i tak jsem hrozně vděčný, díky němu, nějak zvládám ty Jooheonovi naschvály a výbuchy. Pokud jsme všichni, tak se mě občas zastanou i ostatní, ale nejhorší....nejhorší to je, když mám jít s nimi rapovat, protože to tam jsem jen já, Jooheon a Gunhee... a to je zrovna teď. Stojím před dveřmi do studia a hraju si nervózně s trikem, snažím se moc nepřešlapovat a zklidnit dech, ale...nejde to. S třepotavým dechem vezmu za kliku. I přes to, že by to mělo být zvukotěsné studio, jsem slyšel, jak se nadšeně baví s Gunheem a přes okno ve dveřích jsem viděl, jak je nadšený, ale jakmile jsem vstoupil dovnitř, tak vše utichlo.
Po pár chvílích rapovaní mě přeruší.
"Proboha, nemůžeš se snažit víc??? Pokud jsi sem přišel s tímhle, tak si akorát uřízneš ostudu, to jsi mohl zůstat doma a rapovat před zrcadlem v koupelně." zasměje se Jooheon. Sklopím hlavu a pevně sevřu lem trika, abych se uklidnil. Moc dobře ví, že mám problém....ví, že jsem stydlivý, a když mám pocit, že lidi očekávají můj neúspěch, tak to vždycky jen potvrdím. Ví to, ale i tak dělá vše proto, abych to měl horší, moc....moc dobře ví, že se pak začnu bát a nevydám ze sebe ani jedno slovo.
"A zkus při tom nemáchat tak divně rukama...ach, Jooheon, myslel jsem, že když je to tvůj kamarád, tak bude aspoň něco umět." povzdechne si Gunhee.
Když přijde Hyungwon s tím, že se budeme vracet domů, tak si oddechnu a začnu si balit věci, zvednu se, že odejdu, ale v tu chvíli se zvedl i Jooheon a srazili jsme se, Jooheon spadl zpátky na sedačku, ale já spadl na zem.
"Nemůžeš sakra dávat pozor??" vykřikne a lehce do mě kopne, ne tolik, aby to vyloženě bolelo, ale i tak budu mít na boku modřinu. Nevím, co to s ním je, nikdy se takhle nechoval. Vzlyknu.
"Prosím, ještě začni brečet, uteč za maminkou a řekni jí, jaký jsi chudáček, prosím." zasměje se sborově s Gunheem.
"Drž hubu, Jooheon." vyjekne hlas, a když zvednu uslzeně oči, tak vidím, jak Kihyun stojí naštvaně ve dveřích, dřepne si ke mě a pomůže mi se zvednout.
"Co jsi mu udělal, Changkyun, že se o tebe tak stará?" zasměje se Gunhee, zatímco Jooheon má zatnuté pěsti. "Asi se s ním vyspal." poznamená trpce.
"'Kihyun, uvědom si, s kým se chceš kamarádit...myslím, že až s ním strávíš trochu času, tak se rád přidáš na naší stranu, až zjistíš, co je to za ufňukanou divnou trosku." projde kolem Jooheon a strčí do mě.
"D-Děkuju, Hyung." zamrkám na něj, a když jsem říkal, že to kopnutí nebolelo...tak teď už bolí. Obejmu si bok a dokolíbám se na chodbu.
"Ukaž." vezme mi tašku a obejme mě kolem ramen, aby mi pomohl....už dlouho jsem neviděl, aby se na mě díval někdo tak starostlivě jako Kihyun-hyung...a je to hezky pocit, i když nevím, na jak dlouho.