Changkyun

"Nemusíš se omlouvat, Hyung, já se o tebe rád postaral, proto mě mrzí, že mě ignoruješ." nafouknu tváře, slyším, jak zalapal po dechu a skočil mi kolem krku.

"Biane, Kyun,....opravdu moc mě to mrzí, všechno." trošku se ode mě odtáhl a smutně se na mě usmál, nevydržel jsem to a vtiskl mu lehkou pusu.

"To nic, hyung." usmál jsem se na něj, aby věděl, že to myslím vážně. Nadechl se, že něco řekne, ale pak jakoby si to rozmyslel a já si všiml, jak pohledem sjel na moje rty, musel jsem se pro sebe usmát a sklonil se k němu.

"Changkyunnieee?" ozval se hlas z chodby, Kihyun se odtáhl probodl pohledem místo, odkud přišel ten zvuk.

"Ano?" odkašlal jsem si, když jsem se od Kihyuna odtáhl.

"Ah, tady jsi," usmál se na mě Yugyeom a Kihyuna jen tak sjel pohledem a došel ke mě. "projdeme se spolu?" usmál se na mě a objal mě kolem ruky. Nevěděl jsem, co říct, ale po chvilce mě Kihyun-hyung objal kolem druhé ruky a zadíval se na Yugyeoma.

"Sorry, ale KYUNNIE a JÁ máme nějaké plány!" zavrčel Hyung. Plány? Jaký plány? Já zase nic nechápu a nevím, co mám dělat. Kihyun do mě lehce dloubne a zadívá se na mě jako na co čekáš, řekni mu něco.

"U-Um, jasně...plány." zazubím se na Yugyeoma.

"A to je má s tebou celej den? Určitě nebude vadit, když si ho na chvíli vypůjčím." vyplázne jazyk a trhnutím mě vyhákne z Kihyunovi ze sevření a odvádí mě pryč. Všimnu si, že za Kihyunem jakoby vybuchla sopka, ozval se zvuk hromu a jeho oči žhnuli plameny. Buď zabije jeho, nebo mě, nebo nás oba těžko říct. Rozejde se k nám.

"YA!" vyjekne a napřáhne se, že dá Yugyeomovi ránu, ale skončí to tak, že dostanu tu ránu já.

"KYUNNIEEE" vyjekne a klekne si ke mě. Naštěstí jsem to neschytal do obličeje, ale do ramene.

"To nic, Hyung, po tvém každodenním mlácení mám už výdrž-au!" vyjekl jsem, když mi dal ránu znova tentokrát úmyslně. "Za co to bylo, hyuuung." zaúpím.

"Nedělej ze mě násilníka." vražedně se na mě zadívá.

"Tsk, chudáčku, Kyunnie, je na tebe takhle zlý," sedne si ke mě Yugyeom na zem a pohladí mě po rameni. "ukaž," zajede rukou pod moje triko a pohladí mě po rameni. "začínáš tu mít trochu bouli, chceš to pofoukat?" usměje se na mě, ale ne...už znovu slyším hromy....

...

Jooheon

Když dojdeme domů nebo teda k hlavním dveřím do hotelu, tak se oklepu, nemám rád tmu a nic strašidelného a tohle byla hrozná i skvělá zkušenost najednou. Křečovitě se držím Jacksona za ruku a vydýchávám ten adrenalin.

"Měli jsme o vááás stráááách." doběhne k nám uslzený Bambam s Minhyukem a začnou nás objímat. Shownu opodál asi...spí, řekl bych.

"Jen jsme se šli projít." usměju se.

"Ale co kdyby vás někdo zabil!!! Prý se tady nějaký vrah potuluje!!!!" vyjekne Minyhuk a Bambam kývá zuřivě na vše hlavou. Otřepu se a natisknu se na Jacksona.

"To jsou jenom pomluvy, nenech se tím vystrašit, Jooheonny." usměje se na mě Jackson, ale obejme mě rukou kolem pasu.

"Jak to můžeš vědět! Co když budeme spát a on nás v noci podřízne jako prasata!!!!!! A co třeba, když to udělá špatně a ty u toho vzbudíš a nebudeš moct nic dělat jen sledovat, jak ostatní krvácí!!!!" vyjeknu s hrůzou a to vyjekne i Minhyuk a Bambam, zakřičí, že nechtěj umřít jako prase a skočí po Shownu, který dostane infarkt.

"Skvělý, Jooheon." povzdechne si Shownu, který má z jedné strany plačícího Minhyuka a z druhé strany řvoucího Bambama.

"Opravdu se není čeho bát, ale jestli chceš....můžeme dneska spát zase spolu, aby jsi se nebál, mh?" usměje se na mě a já zuřivě přikývnu, já nechci spát sááám!!