Kihyun
Tohle snad nemyslí vážně!! Panebože, asi nikdy nikdo nechtěl nikoho zabít tak, jako právě teď já Minhyuka. Honím ho po celém patře a celým patrem se taky line křik a vlna mých nadávek. "Kihyun! Changkyun!" Ozve se najednou chodbou, zblednu, když si uvědomím, že je to manažer. Přestanu honit Minhyuka, protože ten zbledne tak, že mám chvíli pocit, že omdlí. "Viděl jsem to video a ty fotky." Dojde až k nám a sjede nás pohledem. Nasucho polknu, ale napřímím se, přece nám nemůže bránit v tom, že se milujeme. A pokud nám v tom chce bránit...tak...HO ZABIJU."Skvělá práce! A skvělý nápad, jak na MX přitáhnout pozornost! Fanynky jsou z toho nadšené, shlédnutí vašich videoklipů se zvedá rychlostí světla. Minhyuk, jsi třida!" Nadšeně začne tleskat a mám takovej pocit, že si právě představuje, jak plave v bazénu plným prachů. Oddychnu si a usměju se na Ch, který mi taky úsměv oplatí. Dá se říct, že nám oběma spadl kamen ze srdce. "Jooheon má to sezeni, že?" Podrbe se manažer na bradě a podívá se na hodiny, všichni přikývneme. "Tak si dejte dneska oddych, za tu pozornost, kterou jste na sebe teď strhli si zasloužíte volno." Mrkne na nás. No, možná bych Minhyuka nemusel úplně zabíjet. Ale řeknu alespoň Shownu, ať mu zabaví telefon nebo přístup k internetu. Nachystáme se k zadnímu vchodu, abychom mohli jít k dodávce, ale manažer nás ještě zdrží, ukáže nám na řady fanynek, co venku čekají, a tak ještě chvíli čekáme, než přijdou dolů bodyguardi, aby nám zaručili, ze v pořádku nasedneme do dodávky, aniž by nás dav fanynek rozškubal na kousíčky. Stoupnu si vedle Kyunnieho a opřu si hlavu o jeho rameno. Slyším, jak se usmál a pohladí mě po ruce, sevřu ve své dlani jeho ukazováček a nosem se otřu o jeho rameno. Vím, že mu musím dát čas. Vím, že ho potřebuje. Ale je tak těžký se k němu netisknout, nedotýkat se ho a nedívat se na něj tak roztouženě, když každá buňka mého těla touží po jeho pohlazení. "Hele, nezahrajeme si doma flašku?" Natěšeně se na nás zepředu Minhyuk otočí zrovna, když se nosem otírám o Kyunnieho rameno a nasávám jeho nádhernou vůni, zatímco on pomalu položí ruku na moje koleno a palcem mě po něm začne lehce hladit. "Jo, jasně." Prohodí Kyunnie, zatímco máme zase svoji chvilku a já se zase ztrácím v jeho očích a nedokážu přestat, nedokážu uhnout svýma očima jinam, nechci. Ani jeden ho neposloucháme, vlastně pochybuju, že si uvědomujeme, na co se ten malej čert ptal. "Krásně voníš." Zašeptám tak, aby to slyšel jen on a nosem se otřu o jeho krk. "Hyung~" řekne dlouze, když ani nevím jak, ale moje ruka se dostala na jeho stehno a pevně ho svírá. V naší komunikaci nás přeruší jen to, když dojedeme před dům a musíme vystoupit. Ačkoliv nevím, jestli se mi to zdali nebo mě opravdu Kyunnie plácl přes zadek, když jsem vystupoval z dodávky před ním?
...

Jackson
"Jo, asi máš pravdu, u nás se to ještě nestalo." Zasměju se. "Co, že by se někdo s někým líbal?" Zasměje se a prohrábne si vlásky. "To nemyslím, JR a JB na sobě visí prakticky od rána do večera a někdy je jim úplně jedno, jestli je někdo vidí," vzpomenu si na to, když mělo Got7 kvůli nim skandál, protože si to malém rozdali v autobusu. "spíš se ještě nikomu z těch blbů nepodařilo něco natočit a dát to omylem na net." Začneme se oba dva smát a tak nějak se zasekneme na tohle téma. Heonny přirovná k JR a JB, Shownu a Minhyuka. "Naa, Jackson," začne po chvíli ticha, které bylo ale příjemné. "jak to, že zrovna ty nikoho nemáš?" Zamrká na mě tak roztomile, že než odpovím, tak se na něj dlouze pohledem zaseknu, protože odtrhnout oči od jeho ďolíčků prostě nejde. "Zatím jsem nepoznal nikoho, kdo by mě k sobe přitáhl. Navíc jsem spíš," odkašlu si. "ochranářský typ, dá se říct, že potřebuju někoho, o koho bych mohl pečovat a rozmazlovat." Zasměju se, chvilku na mě mrká. "Já bych zase chtěl, aby mě někdo rozmazloval." Protáhne se na lavičce a po chvíli se začervená, když si uvědomí, jak to vyznělo. Ačkoliv zrovna on je tím, koho bych si přál rozmazlovat. "Je zima, měl bych tě vzít domů." Usměju si a skousnu si ret. Mám pocit, že se v jeho přítomnosti nedokážu ovládat. Nejradši bych mu byl blíž, tisknul ho k sobe a nepustil ho dál než na metr od sebe. Pomalou loudavou cestou se vydáme k parkovišti, kde na nás čeká auto. "Dneska se mi to moc líbilo." Zamumlá s pohledem zabořeným do země a vůbec se nedívá před sebe, že jde do silnice, kde ho malém srazí auto. "Pozor!" Zařvu a chytím ho za ruku, stihnu si ho za ni stáhnout k sobě, než ho auto srazí a on nakonec skončí v mé náruči. "Odteď se mě už nepustíš." Chytím ho za ruku a ignoruju lidi, co se na nás dívají a pak se s ním opatrně a pomalu rozejdu, když není v okolí auto, co by nás mohlo ohrozit.