Kihyun

„De." Přikývnu a trošku při vstávání ze sedačky zavrávorám, ale Kyunnie mě chytí a pohladí po zádech. Nesměle se na něj usměju.

Než se Kyunnie vysprchuje, tak trošku uklidím obývák a dám se do umývání nádobí. Ztratím se u toho v myšlenkách a vyruší mě, až když cítím, že si opřel hlavu o moje rameno.

„Koupelna je volná." Zašeptá do mého ramene, tentokrát se zavrnění neubráním.

„De, dobře." Odložím poslední talíř a otočím se k němu čelem, chvíli se zase oba ztratíme v očích toho druhého. Nemůžu od něj svoje oči odtrhnout, nejde to, ani kdybych chtěl.

Trošku víc mě natiskne na kuchyňskou linku a já ho rukou pohladím po hrudi.

„Nechci tě do ničeho tlačit, Kyunnie," šeptnu po chvíli a zakroutím hlavou. „půjdu se osprchovat, hm?" usměju se a pohladím ho po rameni.

Opře se rukama u mých boků, abych nemohl odejít a já se nedokážu ovládat natolik, abych nezčervenal. Nahne se ke mně a dá mi další pusu.

„Nezlob se, Hyung, potřebuju trochu času." Šeptne a čelem se opře o moje rameno.

„Hlupáčku, vypadám, že se zlobím?" pohladím ho po zádech, usměje se na mě a já se skočím vysprchovat, když dojdu zpátky do pokoje, tak vidím, že už vyčerpáním usnul.

Chvíli stojím u jeho postele a sleduju, jak krásně spí a klidně oddychuje. Jak někdo může být tak roztomilý a sexy zároveň?

Nahnu se k němu a s malou pusou do vlasů ho pořádně přikryju.

...

Jackson

Vyslechl jsem ho, a když se skoro až nezastavitelně rozpláče, tak ho obejmu a hladím po zádech. Nejdřív se trošku napne, ale nakonec se se vzlykem uvolní.

„To bude dobrý, mh? Když se mu upřímně omluvíš, tak ti odpustí a třeba se přes to časem přenesete." Řeknu po chvíli, když jeho vzlyky ustanou a vypadá to, že se trošku uklidnil.

„A co když ne?" zadívá se na mě svýma uslzenýma očima.

„Určitě ti odpustí...možná ne hned, ale jednou určitě jo." Mrknu na něj sklopí hlavu a po chvíli odevzdaně přikývne.

Ještě chvíli si povídáme, než se víc uklidní.

„To už je tolik? Měl bych tě odvést zpátky, ať se vyspíš." Skoro se až zděsím při pohledu na hodinky.

„D-De, nějak to uteklo." Trošku plaše se usměje, vezmu ho do auta a dojedu s ním až před dům.

„Ještě počkej." Zastavím ho, než vystoupí. „Dám si svoje číslo..kdyby se něco stalo nebo by sis chtěl popovídat, tak zavolej, mh? A uvidíme se zítra v zasedačce." Usměju se na něj, přikývne a vyměníme si čísla, od vchodu mi ještě zamává, než odjedu a on zajde dovnitř.

Po cestě se přistihnu, jak se culím. Jsem blázen? Asi trpím nedostatkem spánku.

Když se vysprchuju a lehnu si, tak se zadívám na telefon. Asi jsem vážně blázen.

Bude to dobré, ano? Hezky se vyspi, uvidíme se zítra. J Kliknu na odeslat SMS a ještě chvíli nad ním přemýšlím.