Kihyun

Pořád se snažím Minhyuka chytit."Hele, Kihyun, to, že mi za to chceš dát pohlavek jen potvrzuje to, že TO po Changkyunniem chceš." vyplázne na mě Minhyuk jazyk a to už nevydržím a zrudnu."Pojď sem, ty blonďatá bestie!" přidám do běhu, abych ho chytil. "Proč o TO prostě Kyunnieho nepoprosíš?" nekončí s tím rejpáním a já vidím, jak se Kyunnie celej schoval pod deku. Proč to blonďatý stvoření musí dostávat zrovna nás do rozpaků?!"Shownuu-hyuung pomoooc." schová se nakonec za Shownu. Povzdechnu si a udýchaně se opřu o stůl."Odveď si ho, než ho uškrtím." ukážu vážně na Shownu a ten se smíchem táhne Minhyuka do pokoje.Wonho s Hyungwoonem se mezitím taky někam ztratí a tak zůstaneme v obýváku sami. "Konečně si můžeme pustit ten film." usměju se a sundám z Kyunnieho deku. "De, pravda." usměje se, a když vstane tak u sebe stojíme až moc blízko na to, abych dokázal přestat myslet na to, co říkal Minhyuk. Což mě opět donutí, abych se začervenal. Ale zase se nemůžu odtrhnout od jeho očí a ať se snažím, jak se snažím stejně očima sjedu na jeho rty a to mě donutí zrudnout ještě víc, když se očima vrátím zpátky k těm jeho a zjistím, že i on očima sjel na moje rty. "Klidně vám půjčíme kondomy." ozve se tichej Minhyukův hlas z kraje obýváku."Já tě zabiju!" švihnu po něm polštář. Zase zkazil naši krásnou tichou chvilku! Dojdu nachystat něco na jídlo k filmu, Kyunnie mezitím nachystá film a já pak zhasnu světla a nechám jen pár rozsvícených, aby nebyla v obýváku úplná tma. "Jnfjhsdhfsjd KYUNNIE ŘÍKAL JSI ŽE TO NENÍ DĚSIVÝ." zapištím, když ten film začne a až po chvíli si uvědomím, že jsem se mu strachy nacpal na klín a pevně ho držím. Zasměje se a pohladí mě po zádech. "Říkal jsem ti to, hyung, a tys říkal, že ti to nevadí, že máš horory rád." zasměje se a já se zarazím, no, ehm, vlastně asi bych nepřiznal, že se bojím. "Mám to vypnout?" zeptá se, ale zakroutím hlavou. Kyunnie víc rozkročí nohy, abych si mezi ně sedl, opřu se zády o jeho hruď, zabalíme se společně do deky a já cítím, jak na mém břiše spojil svoje ruce. A tak tak se držím, abych nezavrněl a dává mi to docela zabrat.



Jackson
Různě se probíráme papírama od manažera a pak luštíme jeho prezentaci, která absolutně nedává smysl. "Někdo mu měl říct, že když neumí dělat prezentace, tak to nemá dělat." plácnu se do čela."Je to divný, nerozumím jedinýmu slovu." podrbe se Jooheon na bradě. Tak nějak chvilkama nevypadá, tak naštvaně a nepřístupně, jako by to jen dělal, aby od sebe odehnal lidi. Jakoby...když na to nemyslí a je sám sebou, tak vypadá, že je fajn."Asi bych toho pro dnešek nechal, pokusím se to doma nějak zpravit a proberem se tím zítra znovu, hm?" usměju se na Jooheona. Úsměv mi sice neoplatí, ale přikývne, zvedne se a začne se oblékat. "Tak ahoj." zamávám mu, když odchází ze zasedačky, jen máchne rukou, povzdechnu si a zajdu si ještě pro věci do tělocvičny, hledám klíče od auta, které mi zase ti idioti schovali. Když je najdu, tak si povzdechnu. Debilové.Vylezu ven a musím si zapnout bundu jaká je zima. Namířím si to k autu, ale ještě se zastavím, když na rohu uvidím Jooheona, jak si dýchá na ruce a rozhlíží se s telefonem v ruce kolem sebe. Vypadal zmrzle. "Nechceš odvést domů?" dojdu k němu, trošku nadskočí, jak se lekne, ale když se na mě podívá, tak zase nahodí ten nepřátelskej výraz a zakroutí hlavou."To je dobrý, pošlou pro mě dodávku." "Ale sem je to docela dálka, pojď vezmu tě," usměju se a tak nějak se nenechám odbít. "alespoň budeš v teple a dřív doma." mrknu na něj, povzdechne si, ale nakonec přikývne. Schová hned telefon, myslel jsem si to, že se nikam nedovolal a přemýšlel, jak se dostane domů. Pobídnu ho, aby se posadil do auta a pak se pomalu rozjedu. "Vážně si nechceš promluvit?" zadívám se na něj.