Changkyun
Přemýšlím, jak jsem se do téhle situace dostal, sedím na dvousedačce ve třech...jednu mojí ruku drží Jooheon a pevně jí tiskne na tu svojí a druhou mi jemně drží Kihyun a hladí mě palcem po hřbetě. Vůbec nevím, co mám dělat. Najednu stranu jsem zvyklý na Jooheonovi doteky, tak proto je to asi příjemné, na druhou stranu jsou mi příjemnější doteky od Kihyuna...a já se sám sebe ptám...teď když sedím mezi nima a obě moje ruce jsou okupované, kvůli komu mi tak zběsile buší srdce?
Když vyjdeme z kina, tak si nemůžu nevšimnout Kihyunova pohledu.

"Hyuung," snažím se jeho vražedný pohled vynulovat svými pokusy být roztomilý. Zadívá se na mě a trošku se usměje. "nebuď smutný, prosííím." vymaním svojí druhou ruku z Jooheonova sevření a chytím Kihyuna za ramena.
"Nejsem smutný, Kyunnie, jen mi NĚKDO zkazil náladu a šel bych nejradši domů." povzdechne si.
"Tak běž, nikdo ti nebrání." pronese zatrpkle Jooheon. Otřepu se, když Kihyun nasadí jeden ze svých zabijáckých pohledů.
"Tak půjdeme domů spolu, co ty na to, Hyung?" sladce se na něj usměju a on mi úsměv opětuje.
"Hele, Kyunnie, tady je mají toho plyšáka, co jsi tolik chtěl." obejme mě kolem ramen a dovede mě ke hračkářství, kde je obří plyšák lachtánka.
"JOOOOOOO." nadšeně vykulím oči a začnu si ho prohlížet.
"Biane, lásko, že jsem ti ho před tím nekoupil...necháš Hyunga, aby ti ho teď koupil?" usměje se na mě a pohladí mě po vlasech. Ztuhnu....lásko?....Co? Tak moment.
"B-Biane, hyung, ale já myslím, že ho teď...nepotřebuju." odkašlu si a snažím se nemyslet na to, jak mě oslovil.
Kihyun vypadá, že za chvíli něco rozbije a já nevím, jestli chci vidět krvavou scénu v hračkářství. Projdeme kolem dětského koutku, kde je skákací hrad, ale nikdo na něm není, ehm, všichni stojí venku a rodiče utíkají pryč s dětmi.
"A-Ah, Shownu." ozve se vzdychnutí a my všichni ztuhneme...ne, to se mi jen zdálo. Odkašlu si, když mě Jooheon vezme za ruku a odvádí mě rychlými kroky pryč, když zastavíme všimnu si, že jsme po cestě ztratili Kihyuna.
"Jooheon-Hyung?" zamrkám na něj a on si prohrábne vlasy.
"Biane, Kyun, že jsem tě tak odtáhl, ale už jsem toho skrčka nemohl vystát," povzdechne si. "co kdyby jsme si zašli na jídlo? Jen ty a já." chytí mě za boky a přitáhne si mě k sobě. Celý se napnu a teď moc dobře vím, že moje srdce nebije kvůli Jooheonnymu.
"Hyung, já...nevím, co se s tebou děje...ale dal jsi mi jasně najevo, že je mezi námi konec-"
"No tak, Kyunnie, co kdyby jsme na to zapomněli?" nosem se otře o ten můj a vtiskne mi pusu, odtáhnu se od něj na dva kroky.
"Nech mě domluvit, prosím," otřu si rukávem pusu. "dal jsi mi jasně najevo pár měsíců zpátky, že to, co bylo mezi námi, nebylo to pravé a já si...myslím, že jsem teď našel to, co je pravé pro mě...nechci být nějaká hračka, kterou máš rád týden po tom, co si jí koupíš...pak jí občas vyndáš z krabice, aby jsi jí zahodil, když už jí dojdou baterky......aby...aby potom když ji...mě! najde někdo u popelnic a ty baterky mi vymění....aby jsi se o mě zase začal zajímat...hyung, takhle to nejde...biane, ale musím najít Kihyuna."vytrhnu se z jeho sevření a začnu pobíhat po obchoďáku, ale když ho nikde nevidím, tak vyběhnu ven, kde napadl už první sníh, stromky a lampy byly ozdobené světýlky, obdivoval bych to dýl, kdyby pod nimi nespatřil Kihyuna, jak si stírá slzy.
"HYUNG!" vyjeknu a doběhnu k němu. Když mě uvidí, tak na nic nečeká a skočí mi do náruče. Pevně ho obejmu a já teď už s určitostí vím, že ten, kvůli komu mi tak zběsile buší srdce, je Kihyun-hyung.