Pondělí, 2. květen

„Mám to!"

Oliver měl co dělat, aby leknutím nevyjekl. Zamračil se a podíval se na udýchaného Kita, který se s bouchnutím dveří zjevil v obýváku a se zvednutýma rukama předvedl něco, co nejspíš měl být oslavný taneček. Bílé tričko měl celé špinavé a po tváři se mu táhl tmavý flek.

„Hoří?" zeptal se a blok s tužkou odhodil na stolek před gaučem. Poslední hodinu zkoušel psát nové texty, ale hlavu jako by měl vygumovanou, takže místo nové písně nyní stránku zdobily černé květiny nejrůznějších velikostí, protože to byla jediná věc, kterou dokázal nakreslit.

Kit si odhrnul vlasy z čela a jeho prsty za sebou zanechaly další tmavé šmouhy. „Kde jsou všichni?"

Oliver pokrčil rameny.

„To je jedno," řekl a poté roztáhl rty do širokého úsměvu. „Hádej co? Opravil jsem dodávku!"

„Nekecej!" Oliver byl okamžitě na nohou a vesele se zasmál.

Když jim Kit řekl, že dodávku koupil, byl samozřejmě štěstím bez sebe, ale tehdy jako by se jednalo o něco vzdáleného a nepředstavitelného a přestože doufal, že se mu auto podaří zprovoznit, snažil se neradovat předčasně. Teď ale byli zase o krok blíž, a i když jejich plán hrát na festivalech po celém světě možná byl trochu šílený a nereálný, Oliver si byl jistý, že by se dokázali dostat alespoň na ty malé v nějakém zapadákově někde na druhé straně Anglie. Nejspíš neměli šanci hrát na Glastonbury nebo snad Downloadu – i když by lhal, kdyby řekl, že to nebyl jeho velký sen – ale i ten nejmenší koncert považoval za úspěch.

Kit se k jeho smíchu připojil a už chtěl Olivera s nadšením obejmout.

„Ani na mě nesahej," varoval ho a ukázal na jeho špinavé dlaně.

Kit zakoulel očima a ruce zase svěsil podél těla. A poté se proti Oliverovi bez varování rozeběhl. Ten tentokrát opravdu vyjekl a málem se přerazil o vlastní nohy, jak se před ním snažil utéct. Dobrou minutu tak kolem sebe kroužili, dokud se ve dveřích nezjevil Max. „Co se tady kurva děje?" zeptal se, ale to už Oliver stál za ním a strčil ho před sebe, přímo Kitovi do cesty.

Max zanadával, když do něj Kit plnou rychlostí vrazil a sevřel ho ve svém medvědím objetí. Pod jeho váhou trochu zavrávoral, ale automaticky mu sevření oplatil. „Proč se objímáme?" zamumlal.

Kit se od něj odtáhl, ale Max neodstupoval, ani když zvedl své špinavé dlaně a položil mu je na tváře. „Spravil jsem dodávku."

Oliver z Maxova výrazu sice nedokázal nic vyčíst, ale byl si jistý, že cokoliv, co se v něm odráželo, bylo jakýmsi způsobem důležité. Poté zaklonil hlavu a hlasitě se zasmál, a ještě jednou Kita pevně objal. „Já ti to říkal."

Když se od sebe odlepili, Kit se pobaveně šklebil a jen co si Oliver všiml těch dvou tmavých šmouh ve tvaru dlaní, které Maxovi nyní zářily na tváři, už se také usmíval. Max se zmateně zamračil a očima přejel po Kitově rozcuchaných vlasech a špinavému čelu až k jeho podobně zuboženému tričku, a nakonec i flekům na jeho rukou. S dramatickým zalapáním po dechu se dotkl svého obličeje. „Ty hajzle."

Kit vyprskl smíchy a Max do něj strčil.

Oliver jejich pošťuchování pobaveně pozoroval a příjemné teplo se mu při tom rozlilo hrudí. Věděl, že Max s Kitem mezi sebou měli opravdu pevné pouto, které jako by se stále prohlubovalo, ale když na ně nyní hleděl, přišlo mu, že sílu jejich přátelství možná podcenil. Pokud by to vůbec přátelstvím mohl nazvat. Přemýšlel, jestli by neměl Maxe odtáhnout stranou a začít vyzvídat, ale potom se zarazil. Cokoliv, co se mezi nimi momentálně dělo, se zdálo být křehké a on se bál, že kdyby to vyslovil nahlas, to kouzlo by se rozpadlo.

„Víte, jak nejlépe oslavíme tenhle velký milník?" zeptal se Kit a vytrhl tak Olivera z myšlenek.

„Nech mě hádat," řekl Max. „Zahrnuje to alkohol."

Kit se zazubil. „Samozřejmě. Nejsem přece barbar, Maxi."

Max zakoulel očima. „Samozřejmě," zamumlal.

„Teď když ale máme dodávku, do které dokážeme nacpat tolik věcí... a lidí, a protože venku začíná být čím dál tím tepleji..." Zakmital obočím.

„Párty na pláži!" vyhrkl Oliver.

„Párty na pláži," souhlasil Kit.

....

Pátek, 6. květen

Plánování nebylo nijak složité. Jen co se Adrian tu novinku dozvěděla, s Kitem se dali do nadšených příprav a během několika dalších dní obstarali nejen alkohol a hudbu, ale také hosty. A než se nadáli, byl pátek a oni se smíchem nasedali do dodávky. Nikdo nic nenamítal, když se Max ujal řízení, vzhledem k tomu, že Adrian řídit neuměla a Oliver za volant sedal jen v nejvyšší nutnosti. Kit byl zase naprostý maniak a vzhledem k tomu, že se chtěli na pláž dostat živí, bylo lepší ho k řízení vůbec nepouštět. Navíc stihl během stěhování vykouřit už dvě brka.

Cesta na pláž trvala asi hodinu. Kit seděl na sedačce spolujezdce a Adrian s Oliverem se vzadu snažili ujistit, aby se jim žádná láhev nerozbila. Okénka byla otevřená a hudba hrála na plné pecky. Oliver si v jednu chvíli opřel hlavu o sklo za sebou – s Adrian seděli naproti sobě na starých dřevěných lavicích, protože ještě neměli čas vnitřek dodávky upravit podle svých představ – a zavřel oči.

Všechny myšlenky jako by se utišily a jediné, co existovalo, byl on, hudba, jeho přátelé a to příjemné teplo kolující mu tělem. Byl si jistý, že až bude za desítky let vzpomínat na svá mladá léta, přesně tento moment mu před očima vyvstane, jasnější než jakýkoliv jiný. A on si vzpomene na tu lásku, kterou tehdy cítil a bude vědět, že přes všechny klacky, které mu život házel pod nohy, si dokázal najít svou malou bublinu štěstí a nic by na tom neměnil.

Pláž, kterou pro svůj večírek vybrali, nebyla velká. Vlastně se nacházela pár kilometrů od malého přístavního městečka a vzhledem k tomu, že byla schovaná mezi vysokými skalami, nebyla mezi místními oblíbená. Přestože byl květen, vítr byl takhle blízko moře stále neúprosný a voda nejspíš ledová, takže se dolů nikdo neodvažoval.

Mezitímco si mezi sebou nadšeně povídali, Oliver s Kitem rozdělali táborák a Max s Adrian na dvou rozkládacích stolech rozložili pití a jídlo. Zadní dveře dodávky nechali otevřené a zapnuli jeden z velkých repráků. Slunce už zapadalo, když skončili, a barvilo hladinu vody do směsice oranžové, žluté a růžové. Less Than Zero se usadili do písku, popíjeli a s tichostí si tu krásu prohlíželi. Ve vzduchu jako by společně se slanou vůní moře bylo cítit i něco víc. Možná to byl příslib nové a lepší budoucnosti. Možná to byla ta dvě piva a několik panáků tequily, které se mu začínaly dostávat do hlavy.

A aniž by věděl jak, večírek byl brzy v plném proudu. Skupinky lidí se postupně trousily na pláž a než se nadál, obklopoval ho hlasitý smích a desítky konverzací. Lidé tancovali, zvali ho na panáky a chválili jejich hudbu a Oliver nebyl schopný dělat nic jiného než se široce usmívat. Většinu z nich neznal, ale odhadoval, že se jednalo buď o jejich fanoušky nebo jiné náhodné známé. Pro jednou mu to ale nevadilo. Také se objevili všichni členové Overdose a samozřejmě i Chris, která mu div neskočila do náruče, jak ho na přivítanou objala. Dokonce i Tori se ukázala a jen co ji Adrian spatřila, popadla Olivera za ruku a odvedla ho ke stolu s pitím, kde si s ní povinně musel dát dalšího panáka.

„Já si myslel, že už jste se usmířily," řekl. „Měla bys za ní jít."

Zamračila se. Pohledem si měřila kelímek v ruce a láhev vodky na stole, načež nakonec popadla celou láhev a lokla si z ní.

„Anebo se totálně ožer. Protože nedej Bože, aby tahle kapela dokázala řešit své problémy zdravým způsobem," zamumlal.

Zašklebila se a hřbetem ruky si otřela rty. „Říkal jsi něco?"

Zakoulel očima. „Vždyť sis s ní posledních několik dní nonstop psala."

„Možná bych měla jít za Kitem, určitě by se rád podělil o trávu," řekla a poté zalovila v kapse bundy – vlastně to byla jedna z Oliverových džínových bund a on si překvapivě ani nevšiml, že mu zmizela – a vytáhla cigarety. Jednu si zapálila a poté zapalovač i s krabičkou podala Oliverovi.

Nevěřícně zavrtěl hlavou, ale i on si jednu vložil mezi rty. Pohledem zalétl k ohništi. Na velké červené dece vedle sebe posedávali Max s Kitem a Kit hlasitě skandoval, mezitímco se Max snažil na ex vypít plechovku piva v ruce. Opodál postával Sam s Callumem a s pobavením se k nim přidali. Chris se nacházela stranou a povídala si s Tori.

„Čeho se bojíš?" zeptal se nakonec a znovu se na Adrian otočil. Dlouhé vlasy měla stažené v culíku, ale několik pramenů jí z něj vypadlo a teď jí různě vlálo kolem obličeje. „Neříkalas náhodou, že to jde dobře?"

Adrian se kousla do rtu a potom potáhla z cigarety. „Jo, všechno je skvělý... úžasný dokonce, a já jsem za to tak hrozně moc ráda. A shodli jsme se, že z nás nejdřív budou kamarádky, ale myslím, že to se nedávno trochu zvrhlo a teď spolu dost flirtujeme a–" Povzdechla si.

„Takže se bojíš, protože víš, že by to mohlo vyjít?"

Zoufale k němu zvedla své velké hnědé oči a jen ten jediný pohled stačil k tomu, aby ji vtáhl do svého objetí. Bylo to trochu složitější, protože se snažil, aby se mu cigareta nezamotala do jejích vlasů a Adrian v ruce stále držela láhev vodky, která mu bolestivě narazila do zad, jak se mu sevření snažila oplatit, ale nakonec to zvládli. „Jsem naprosto vyděšená," zašeptala.

Když se od ní odtáhl, provokativně ji štípl do tváře a ona ho plácla po ruce. „Nemáš se čeho bát," řekl. „Myslím, že se k sobě fakt hodíte. A teď běž."

Přikývla a zhluboka se nadechla. Poté rozhodně zvedla hlavu a ještě jednou si lokla vodky. Zašklebila se. „Fuj, to je hnus. Proč mě to necháváš pít?" Láhev mu následně vrazila do ruky společně s její napůl dokouřenou cigaretou. Měl co dělat, aby to všechno v náručí vybalancoval. „Jdu na to," řekla a než stihl cokoliv říct, rozešla se směrem, kde se Tori zrovna oddělila od Chris.

Odfrkl si. Sám upil z láhve a znechuceně zaprskal, když se mu ta chuť rozlila po jazyku a následně si propálila cestu jeho krkem. „Kurva," zanadával a zbytek zase odložil na stolek. S povzdechnutím dokouřil obě cigarety a poté se vydal k ohništi.

....

Adrian bylo špatně. Nebyla si jistá, jestli to bylo způsobené tím, jak se jí žaludek samou nervozitou nepříjemně svíral, anebo za to mohl fakt, že vypila tolik vodky najednou, ale ten pocit se jen zhoršoval, čím víc se přibližovala k Tori.

Stála stranou od ostatních a hleděla na táborák. Vypadala úžasně. Adrian sice nemohla být objektivní – ne, když se jí srdce rozbušilo o sto šest, kdykoliv se na Tori jen podívala – ale dokázala rozpoznat, kdy se jednalo o její obyčejnou krásu a kdy jako by svým vzhledem připomínala bohyni. Jako obvykle byla oblečená celá v černé. Potrhané kalhoty měla zastrčené ve vysokých botách a díky její rozepnuté kožené bundě měla Adrian jasný výhled na její tílko s docela velkým výstřihem. Na krku se jí lesklo několik stříbrných řetízků a tmavé vlasy jí splývaly po ramenou.

Upřímně? Adrian měla co dělat, aby cestou nezakopla.

Tori si jí ale brzy všimla a když se na ni otočila, k Adrianině překvapení se na ni usmála. „Ahoj," pozdravila ji. Její hlas byl tichý, jako by i ona sama byla nervózní.

„Ahoj," odpověděla Adrian. Ruce si strčila do kapes bundy a najednou litovala, že si s sebou nevzala i tu vodku.

„Můžeme–" začala, ve stejnou chvíli, co i Tori promluvila. Obě se zasmály a Adrian na ni kývla. „Ty první."

Tori k ní natáhla ruku. „Chceš se jít projít?"

A veškerá nervozita jako by z Adrian okamžitě vyprchala. „Jo, to zní skvěle," řekla a nabízené ruky se s nadšením chopila.

Nezačaly mluvit hned. V tichosti zamířily podél břehu k odlehlejší části pláže – daleko od veškeré hudby a hluku. Adrian si nemohla pomoct, ale po celou dobu se usmívala jako ten největší idiot a jen doufala, že byla dostatečná tma na to, aby ji Tori neviděla. Všechno bylo totiž naprosto perfektní. Noc byla krásná a šplouchání moře jen kousek od jejich nohou na ni mělo uklidňující účinek.

„Pamatuješ si, když jsme se potkaly poprvé?" zeptala se Tori o něco později.

Přestože takovou otázku nečekala, Adrian se musela pousmát. Bylo to asi před třemi roky. Less Than Zero spolu bydleli teprve pár měsíců a už nějakou dobu se snažili získat možnost vystoupit v malých barech po celém Draydale. Neúspěšně, samozřejmě. Vlastně se jim podařilo odehrát jen jeden koncert v té nejpochybnější hospodě, která ve městě existovala. Nebo spíš, zahráli jen jednu písničku předtím, než Adrian kolem hlavy proletěla sklenice piva a roztříštila se o zeď za ní, což bylo jasné znamení, že by měli vypadnout. A tak se sbalili jak nejrychleji mohli, a utekli. Ten večer byli naštvaní a vyčerpaní, a tak se vydali svůj smutek zapít. Obešli hned několik barů a svou cestu zakončili v tom, který patřil Tori – Black Moon. Jen co zasedli k jednomu ze stolů a Adrian zvedla hlavu, aby zjistila, jaké pivo točí, pohled jí dopadl asi na tu nejkrásnější barmanku, kterou kdy viděla.

Tehdy se na loktech zapřela o stůl a věnovala klukům spiklenecký úsměv. „O co, že dokážu získat její číslo?"

Max tiše zaúpěl a Oliver nevěřícně zavrtěl hlavou, ale Kit se k ní nadšeně naklonil. Často se vsázeli, kdo z nich bude úspěšnější ve flirtování. Kit samozřejmě nebyl špatný a nejedna dívka dokázala odolat jeho šarmu, ale Adrian byla lepší. Hlavně protože věděla, kterým detailům věnovat pozornost a vybírala ty dívky, u kterých si byla jistá, že budou preferovat její pohlaví. I tak se ale Kit nikdy nevzdal.

„Platí," řekl a ona na něj mrkla předtím, než se vydala k baru.

Jenže Tori k ní byla chladná. Vlastně ji ignorovala a věnovala jí jen krátký, nic neříkající pohled předtím, než připravila její drinky. Na Adrianiny otázky odpovídala znuděně a na všechny její pokusy o flirtování reagovala protočením očí. Adrian tak nakonec svou snahu musela vzdát a s plnýma rukama skleniček se poraženě vydala zpět ke stolu.

Max s Oliverem si její nezdar užívali a utahovali si z ní. Kit si dramaticky prohrábl vlasy předtím, než se sám vydal k baru. Za pět minut byl zpátky a s radostí kolem sebe mával mobilem, na kterém měl uložené barmančino číslo.

„No to si děláš prdel," zamumlala Adrian. „Jak jsi to sakra udělal?"

Kit pokrčil rameny. „O svá tajemství se se soupeři nedělím."

Otevřela pusu, aby začala protestovat, ale potom ji zase zavřela a radši se pořádně napila.

„Taky," pokračoval Kit důležitě, „jsem nám na příští týden zamluvil koncert."

Málem se na pivu zadusila.

„Cože?" zeptal se Max a Oliver vypadal, že neměl daleko k tomu, aby ze židle samým šokem nespadl.

Kit se usmál, spokojený, že si získal jejich pozornost. „Jo, prej už nějakou dobu přemýšlí, že by program obohatila o živou hudbu, aby nějak využila to pódium." Kývl za sebe. „Máme se jí předvést a ona se rozhodne."

A tak, o pár dní později, zahráli své úplně první vystoupení v Black Moonu. Přestože se na ně nepřišlo podívat moc lidí, zdálo se, že se Tori zalíbili natolik, aby s nimi začala spolupracovat.

Teď, když Adrian otočila hlavu, aby se mohla na dívku vedle sebe podívat – na tu krásnou barmanku, která ji tehdy odpálkovala a pokračovala v tom dalších několik let – přemýšlela, jak by se asi minulá Adrian tvářila, kdyby zjistila, že nakonec skončí tady. „Samozřejmě, že si to pamatuju," odpověděla. „Dalas Kitovi svoje číslo a naprosto mě ztrapnila."

Tori pohled sklonila ke svým botám, které se s každým krokem zabořovaly do mokrého písku. „Jen co jsi na mě promluvila, začala jsem vyšilovat."

Adrian šokovaně otevřela pusu a poté do Tori strčila bokem. „Tys vyšilovala? Byla jsi úplná mrcha!"

Zasmála se a Adrianinu ruku sevřela pevněji, aby tak neztratila rovnováhu. „Nevěděla jsem co dělat, dobře? Zpanikařila jsem!"

„Takže jsem se ti celou dobu líbila, ale znervózňovala jsem tě, a proto jsi mě odpálkovala?" Adrian nevěřícně zavrtěla hlavou.

„Proto jsem přijala Kitovu nabídku. Věděla jsem, že jsem to posrala a chtěla jsem tě vidět znovu."

„Nech mě hádat... doopravdy jsi žádnou kapelu nepotřebovala."

Kousla se do rtu. „Vlastně už jsem měla jednu domluvenou. Jenže vy jste byli fakt dobrý, a tak jsem jim musela oznámit, že se bohužel změnily plány a už je nebudu potřebovat. Moc nadšení nebyli."

„Nekecej," zamumlala. „Dobře, ale co ty další momenty? Tori, snažila jsem se tě dostat na rande roky a vždy jsi mě odmítla."

Tori se stále usmívala. „Bavilo mě sledovat, jak se snažíš a tvoje vymýšlení nových a nových komplimentů mi vždycky zlepšilo náladu. Ale nikdy jsem nečekala, že to dojde tak daleko. Nechtěla jsem si tě pouštět k tělu, ale potom se všechno zkomplikovalo a no..." Pokrčila rameny. „Zbytek znáš."

Odfrkla si. „Když jsi byla opilá, rozhodně sis mě k tělu pouštěla."

Tentokrát Tori zvážněla. Zastavila se a otočila se čelem k Adrian. Oči sklonila k jejich stále propleteným prstům. „Ani nevíš, kolikrát jsem si za to nadávala. Líbila ses mi, ale měla jsem hrozný strach. Jenže taky jsem byla slabá a trochu sobecká, takže jsem se tě nechtěla vzdát. A když jsem byla opilá... vůbec jsem se nedokázala ovládat." Povzdechla si a když se jejich oči opět setkaly, i přes to šero Adrian v těch jejích spatřila tolik upřímnosti, až se jí z toho sevřelo srdce. „Nelhala jsem, když jsem řekla, že jsi jako magnet, Adrian. Jakkoliv jsem se snažila, táhlo mě to k tobě."

Bylo na tom něco zvláštně ironického. Adrian Tori až moc rychle odsoudila a myslela si, že pro ni nic neznamenala. Že si musela kolem srdce vybudovat vysoké stěny, aby se tak ochránila. Jenže jak se nakonec ukázalo, jejich strach byl podobný. V zoufalé snaze utéct před tou zdánlivě nevyhnutelnou bolestí, která na ně čekala, pokud by se jen trochu sblížily, si srdce zlomily tak či tak.

Adrian se pousmála a palcem přejela po hřbetě její ruky. „Teď už se nemusíš ovládat, pokud nechceš," řekla. „Vlastně si myslím, že jsme to kamarádství zvládly mistrovsky a můžeme přejít na další level. I když já jsem jich nejspíš několik dávno přeskočila, protože jsem do tebe zamilovaná až po uši, ale ráda na tebe počkám. Vlastně budu tak hodná a spokojím se jen s jednou rychlou pusou." Mrkla na ni.

Tori nevěřícně zavrtěla hlavou. „Jsi šílená–" začala, ale krátce na to se zarazila. Její tmavé oči těkaly po Adrianině tváři, jako by se v ní snažily najít odpověď na všechny nevyřčené otázky. Rty překvapením pootevřela. Několikrát zamrkala. „Ty– zamilovala ses do mě?"

Adrian měla co dělat, aby nezaúpěla.

Zasraná vodka.

Kousla se do jazyka. „Já–" začala, ale nevěděla, co říct. Měla se vymluvit? Měla začít blábolit o tom, jak z ní mluvil alkohol a doopravdy to tak nemyslela? Nechtěla pokazit to, co se mezi nimi zrovna odehrávalo – ať už to bylo cokoliv – ale pokud by lhala, bála se, že by ji Tori dokázala prohlédnout skrz na skrz. Povzdechla si. „Promiň, asi jsem to na tebe neměla vychrlit tak rychle. Myslím, že jsem to s těmi panáky na posilněnou přehnala a–"

Tori se začala smát.

Adrian se zamračila. Čekala hodně reakcí, ale rozhodně si nemyslela, že až někomu poprvé vyzná lásku, vysměje se jí do obličeje.

Tori natáhla svou volnou ruku a opatrně přejela Adrian palcem po tváři, čímž jí okamžitě vyhnala veškeré pochyby z hlavy a dech z plic. „Jsi fakt roztomilá, víš to?"

A bylo to tu znovu. Za normálních okolností by jí Adrian vysvětlila, že s takovými slovy odmítala být spojovaná, ale vzhledem k tomu, že se jí mozek v hlavě přímo rozpustil, nedokázala dělat nic jiného než na ni vykuleně zírat.

„Myslím, že jsem se do tebe taky zamilovala," řekla Tori. A poté ji políbila.

Přestože Tori nelíbala poprvé, jen co se jejich rty setkaly, celý svět jako by Adrian vybuchl před očima. Polibek byl pomalý a lehký, ale zároveň s sebou nesl tíhu všech nevyřčených citů a nedorozumění. Tori ji chytila za boky a přitáhla ji k sobě tak blízko, až na sobě byly doslova nalepené a Adrian své ruce automaticky zvedla k jejímu krku. Líbaly se, jako by jim patřil celý čas světa, protože pro jednou, pro jednou to byla pravda. A Adrian měla co dělat, aby se při tom uvědomění nerozbrečela.

Tori se pod jejími rty začala usmívat, a to gesto Adrian jen motivovalo, aby polibek prohloubila. Přitiskla se k ní ještě blíž, jako by snad mohla jejich těla spojit v jedno a Tori při tom náhlém pohybu zavrávorala. A než si Adrian stihla uvědomit, co se dělo, už ležely na zemi – Tori rozpláclá na zádech a ona na ní.

První vteřinu bylo ticho, jak se obě snažily zpracovat, co se stalo. Hned na to ale Adrian cítila, jak se Tori pod ní třese smíchy. A netrvalo dlouho, než se k ní připojila. Tvář zabořila do jejího ramene mezitímco se zoufale snažila popadnout dech.

Takhle tam zůstaly ležet i po tom, co se konečně uklidnily. Tori své paže obmotala kolem ní a pevně ji sevřela. Adrian zase zavřela oči a zhluboka se nadechla. Voněla jako kouř a květiny a něco dalšího, co ale nedokázala popsat jinak než jako Tori. A Adrian věděla, že by v jejím objetí dokázala zůstat navždy. Protože jediné, co existovalo, byly ony dvě a nic je nemohlo rozdělit.

....

A když se vám minulá kapitola a momenty Adrian a Tori líbily.... tady máte přes 3K slov čirého štěstí! Woohoo!

Do poslední chvíle jsem absolutně vůbec netušila, do jaké země bych měla Less Than Zero zasadit. V jednu chvíli to byla Anglie, v tu druhou Amerika a potom jen random město v nějaké neurčité anglofonní zemi. Nakonec jsem se ale rozhodla pro Anglii, protože mi to do celého tónu příběhu sedělo. I když se to na ni nesoustředí silně, jak jste si nejspíš mohli všimnout. V mé hlavě se ale Draydale nachází někde na jihu Anglie a během hodiny jste schopní se dostat na pobřeží, což právě Less Than Zero často využívají, aby pořádali své párty. A kdykoliv nějaké místo popisuju, tak si docela často představuji Newcastle a třeba tahle pláž je dost inspirovaná tou v Tynemouth (až na to, že tam rozhodně nemáte šanci ji najít prázdnou, ale budeme dělat, že Briti na jihu nejsou tak odolní jako ti na severu, a tak se tam bojí... což není daleko od pravdy).

Dodávka je spravená! Tori a Adrian jsou spolu! Bože, já jsem na všechny tak moc pyšná. 

Jinak Tori je relatable, protože panikařím úplně stejným způsobem. Pokud jsem na někoho hnusná nebo vás ignoruju, tak se omlouvám, ale nejspíš mě jen znervózňujete xD  A Kit, kterej je pyšnej na to, že jednou konečně porazil Adrian a získal číslo nějaké holky, jen aby zjistil, že mu ho dala, protože měla zájem o Adrian. A Adrian "já žádnou sázku neprohrávám... i kdyby to mělo trvat tři roky".

Love you xx