CW: fight, fight, fight (a další nehezké věci)

Olivera pomalu začínaly bolet tváře z toho, jak moc se usmíval. Nemohl si ale pomoct. Ne, když snad nikdy nebyl tak moc uvolněný. Tělo měl lehké a hlavu příjemně zamlženou alkoholem. Ve vzduchu bylo cítit moře a hořící dřevo, z reproduktorů se linula hudba a všichni se smáli a vesele si povídali. Cestoval od jedné skupinky ke druhé a pro jednou se netoužil po prvních třech konverzacích schovat do nějakého tmavého rohu, aby mohl popadnout dech. Adrian byla zaneprázdněná Tori a z toho, jak se od sebe už dobrou hodinu neodlepily, odhadoval, že si všechno vyříkaly. Kit s Maxem se drželi blízko sebe a Oliver přemýšlel, jestli si vůbec uvědomovali, jak moc k sobě gravitovali. On sám se bavil s Chris, a také pozdravil Sama a zbytek Overdose. S Callumem navíc strávil asi hodinu povídáním si o kytarách a hudbě a slíbili si, že si vymění nějaké písně a třeba se sejdou, aby si spolu zahráli.

Čas přestal existovat. Všichni už byli dost opilí a někdo – Oliver měl za to, že to byl Theo, bubeník Overdose – si to ustlal v písku nedaleko ohniště. V ruce stále svíral pivo, mezitímco se zbytek jeho kapely střídal v malování mu fixou na obličej.

Když z reproduktorů začala vyhrávat Dancing Queen, bylo to, jako by každým prostoupila nová vlna energie. A přesně jak Oliver očekával, když Kitovi došlo, jaká píseň hraje, s hlasitým zavýskáním byl na nohou a už táhl mračícího se Maxe k ohništi. Jen co se mu ale Kit podtočil pod rukou, zasmál se a brzy se připojil k jeho tanečním kreacím a falešnému zpěvu. Netrvalo dlouho, než se vedle nich objevila i Adrian s Tori.

Oliver se pro tentokrát radši postavil stranou a s plechovkou piva v ruce a láskyplným úsměvem na tváři je sledoval.

„Vypadají jako by se snažili vyvolat démony," zamumlala Chris po jeho boku.

„Jenom to ne," odpověděl. „Démoni vyvolaní magickou silou ABBY jsou to poslední, co potřebujeme."

Usmála se. „To je další písnička, která vás nutí chovat se jako šílenci. Kolik jich proboha máte?"

Pokrčil rameny. „To ještě není to nejhorší. Ani nechtěj vědět, jak se támhleti dva chovají, když začne hrát My Chemical Romance." Ukázal na Kita s Maxem, kteří se zrovna v objetí pohupovali ze strany na stranu. Kit měl zakloněnou hlavu a předváděl extrémně procítěnou verzi refrénu. „Když se rozpadli, bylo to, jako by se zhroutil celý jejich svět. A když se dali dohromady, další dva dny strávili totálně nalitý, protože oslavovali."

„A ty?" zeptala se.

„Já?"

Přikývla a šťouchla do něj loktem. Krátké vlasy měla pocuchané a tváře červené. „Jasně, jakou písničku musíš za každou cenu zpívat, když začne hrát?"

„Žádnou nemám," řekl rozhodně.

„Je to něco hodně trapnýho, co? Justin Bieber! One Direction?" Zakmitala obočím. „Britney Spears?"

Šťouchnutí jí tentokrát oplatil. „Nedostaneš ze mě ani slovo."

„Neboj, já na to nakonec přijdu. Backstreet Boys? Taylor Swift?" Při tom posledním jméně se rozzářila a postavila se před něj. „Panebože, je to Taylor Swift?"

„Chris, pokud nepřestaneš, přísahám, že tě hodím do moře."

Zalapala po dechu. „Country! Ó, ty určitě doma potají posloucháš country a stydíš se to přiznat."

S povzdechem plechovku odložil stranou a potom Chris popadl a jako pytel brambor si ji přehodil přes rameno. Překvapením zaječela a následně se mu s nadáváním snažila ze sevření vyprostit, ale on ji držel pevně a rozeběhl se s ní k moři. Jedna z vln mu narazila do nohou a ledová voda mu zmáčela boty i část nohavic.

„Olivere! Pusť mě, ty vysokej idiote! Už nic nebudu říkat, přísahám!"

Ještě nějakou dobu tam stál, nechávající Chris ať se pořádně vykřičí, ale nakonec se smíchem od vody opravdu odstoupil a položil ji na zem. Nohy ho studily, ale překvapivě mu to bylo úplně jedno.

Chris ho praštila do ramene.

„Au! Hele, já tě varoval."

„Dlužíš mi drink."

„Za co? Za to, že jsem tě zachránil před utopením?"

Znovu ho praštila. „Za psychickou újmu."

Odfrkl si, ale nakonec jen přikývl. „Fajn," zamumlal a předtím, než odešel, se natáhl a pocuchal jí vlasy.

Když se vrátil k táboráku, už bylo po tanečním představení. Tori s Adrian seděly na jedné z velkých klád blízko ohně a tulily se k sobě. Oliver z nich měl neskutečnou radost a když si ho obě všimly a usmály se na něj, poslal jejich směrem jedno mrknutí a zdvižený palec. Kit s Maxem se zase někam vypařili a on je rozhodně neplánoval hledat.

Radši se přemístil ke stolu s alkoholem, aby Chris i sobě namíchal drink. Pořádný drink, který obsahoval víc rumu než coly, a s plnými kelímky se za ní rozešel. Stála na stejném místě, ale tentokrát nebyla sama. Musel mhouřit oči, ale z takové dálky dokázal rozpoznat jen dvě tmavé šmouhy. Čím víc se ale přibližoval, tím jasnější bylo, že nešlo o nic dobrého. Doléhaly k němu zvýšené hlasy a to, jakou vzdálenost si Chris od cizince udržovala, Olivera trochu znervóznělo.

„Netuším, co sis umanul, ale tady nemáš co dělat," říkala zrovna, když se dostal dostatečně blízko na to, aby jim rozuměl.

„Jen jsem si chtěl promluvit," odpověděl druhý člověk.

Oliver se prudce zastavil. Vlna horka se mu přelila přes tělo a kelímky v rukou zmáčkl tak silně, až oba praskly a jejich obsah se mu vylil na kalhoty. Bez přemýšlení je zahodil na zem.

Chris měla ruce založené na prsou a neznámého probodávala pohledem. Neznámý, k Oliverově překvapení, totiž nebyl nikdo jiný než Kyle. Stejně jako předtím, vlasy měl pečlivě upravené a uhlazené dozadu. Dlaně držel zvednuté před sebou, jako by se snad snažil uklidnit nějaké divoké zvíře.

Oliver měl co dělat, aby se proti němu nerozeběhl. Nikdy neměl sklony k agresi, ale jediný pohled na Kylea a nejradši by mu dal pěstí. Netušil, jak se na jejich párty dostal nebo jak bylo možné, že si ho Oliver do této doby nevšiml. Odhadoval, že se na pláži nacházelo dost lidí a on byl zaměstnaný natolik, že nevnímal, kdo přesně kolem něj procházel. Navíc, nejspíš se po městě muselo rozkřiknout, že něco plánovali. Přesto ale byl naštvaný. Co si o sobě Kyle myslel? A proč tu vůbec byl?

„A to tě nenapadlo mi napsat nebo zavolat?" dostala ze sebe Chris. Její oči se krátce setkaly s těmi Olivera a zdálo se, jako by z ní část napětí opadla. „Místo toho ses mě rozhodl sledovat jako nějaký pošahaný stalker?"

„Chris–"

To už byl Oliver u nich. „Všechno v pořádku?" zeptal se a instinktivně se postavil vedle ní.

„Jo," řekla. „Všechno v pořádku. Kyle zrovna odcházel."

Jen co jeho oči dopadly na Olivera, zaklonil hlavu a začal se smát. „Samozřejmě," dostal ze sebe hlasitě. „Tady je! Náš princ na bílém koni."

„Kyle, přestaň," varovala ho Chris.

„Takže, jak dlouho to mezi vámi trvá, hm?" zeptal se. „To bylo samé: Ne, jsme jenom kamarádi, Kyle, nemáš se vůbec proč bát, a další, co vím, už se se mnou rozchází. Tak to bylo, ne, Chris? Plížení se po večerech, aby ses s ním mohla vyspat a potom mi tvrdit, že jsem až moc paranoidní. Věděl jsem, že ses změnila, ale netušil jsem, že se z tebe stala taková kur–"

Tentokrát mu Oliver opravdu dal pěstí.

Bylo to, jako by se sledoval z dálky. V jednu chvíli stál na místě a v tu druhou už překračoval tu vzdálenost mezi nimi. Napřáhl se a prostě ho praštil.

Když se jeho klouby setkaly s Kyleovou tváří, ani se necítil špatně. Vlastně se ho ujal zvláštní pocit zadostiučinění. Do téhle doby ani netušil, jak moc se mu chtěl pomstít. Byl ale tak moc zabraný svým spokojením, že si neuvědomil, co tím způsobí. Protože Kyle se tak ještě víc naštval.

Z dálky slyšel, jak na ně Chris křičí, že toho mají nechat, ale v uších mu hučelo a Oliver se nedokázal soustředit na nic jiného než na Kyleovy nenávistně zkroucené rty a červený flek tvořící se mu na tváři.

A když se na něj vrhl, Oliver mu šel vstříc.

....

Max měl písek doslova všude. Ve vlasech. V oblečení. V ústech. Z toho, jak rozmazaně viděl by se dokonce vsadil, že se mu jakýmsi způsobem dostala i do očí, ale hned na to si uvědomil, že za to spíš mohla ta piva, která vypil a fakt, že se smál tak moc, až brečel.

„Vzdávám se, proboha!" dostal ze sebe mezitímco se snažil popadnout dech. Na svém místě na zemi se přetočil na záda a s rukama roztaženýma do stran zůstal ležet.

Kit nedaleko vesele zavýskal a poté přeběhl k Maxovi, aby ulehl vedle něj. „Dlužíš mi pivo."

Max zakoulel očima a strčil ho do ramene, ale radši neargumentoval. Místo toho svou pozornost přetočil na tmavou oblohu. Od ohniště se docela vzdálili, a tak k nim hudba i smích a hlasité konverzace jen částečně doléhaly. Max si vlastně nebyl jistý, jak přesně se sem dostal. Jediné, co si pamatoval, byly poslední tóny Dancing Queen a Kitova ruka v té jeho táhnoucí ho stranou. „Kdo bude poslední u támhletoho keře, tak musí dojít pro pivo!" zakřičel mu do ucha.

Max mu chtěl říct, že pokud si myslel, že bude v takovém stavu běhat, tak se mýlil, ale než otevřel pusu, Kit už dávno sprintoval někam do tmy, až písek létal všude kolem. Tiše zanadával, ale brzy mu byl v patách. Měl v plánu Kita dohnat, chytit ho kolem pasu a stáhnout dolů nebo mu alespoň podkopnout nohy, ale když už se natahoval, sám zakopl o nějaký klacek a najednou ležel obličejem v písku.

„Příměří?"

Zamrkal a otočil se na Kita, který k němu natahoval zapálený joint. „Díky," řekl, když si ho od něj vzal.

V tichosti pokuřovali. Nebe bylo poseté hvězdami. Srpek měsíce ozařoval vodu pod sebou a jednou za čas si Max všiml nějakého blikajícího letadla. Vlny narážely do břehů a vítr šustil v listech keřů. Ve vzduchu visela slaná vůně moře a kouře a trávy. A Maxem jako by v tu chvíli prostoupila vlna klidu a vděčnosti a něčeho, co by popsal jen jako zvláštní pocit nostalgie. Jako by otočil stránku a započal novou kapitolu.

Když Kitovi předával skoro dokouřený joint, překvapivě si ho nevzal. Místo toho Maxe chytil za zápěstí a natočil ho tak, aby si mohl prohlédnout tetování vykukující mu zpod rukávů mikiny.

„Co znamenají?" zeptal se.

Max se zamračil. „Cože?"

„Já vím, že to neřešíš, ale taky vím, že některá význam mají," řekl a poté Maxovu ruku zase pustil. Pomalu se posadil. Joint si od něj vzal a odhodil ho někam za sebe předtím, než se natáhl a prsty se dotkl Maxova ramene – místa, kde se mu po kůži vlnily černé linky. Růže. „Máš na sobě květinu narození každého z nás."

Srdce se mu rozbušilo o něco rychleji. Kit měl samozřejmě pravdu, protože i když si Max většinu svých tetování nechal udělat jen tak – což kvalita některých z nich potvrzovala – pár z nich opravdu mělo jistý význam. Doopravdy nevěděl, že něco jako narozeninové květiny vůbec existovalo, dokud ho nenapadlo, že by si na sebe mohl nechat zvěčnit vzpomínku na své přátelé. Vlastně to byla Adrian, kdo s tím návrhem přišel a jemu se to zalíbilo. A tak měl všechny: růži pro Kita na rameni, hvězdici pro Olivera na holeni a vlčí mák pro Adrian na zádech.

Některá tetování pro něj ale nabrala význam až později. Jako například had táhnoucí se mu po pravé straně žeber, kterého Oliver jednou ze srandy pojmenoval Steve a Max o něm už nedokázal přemýšlet jinak. Anebo můra na levé straně jeho krku, ze které byl Kit nadšený tak moc, že si nedokázal pomoct, ale i pro něj se zařadila na příčku jedné z nejoblíbenějších.

„Dobře, některá mají význam."

Kit se spokojeně zazubil a poté znovu ulehl. „Plánuješ nějaká další?"

„Možná si nechám udělat něco, co by představovalo Less Than Zero."

„Podle mě by sis měl nechat vytetovat můj obličej."

Otočil se na něj. „Fakt? A kam?"

„Nevím. Třeba na prd–"

Nestihl ani větu doříct, protože to už se nad ním Max skláněl a se smíchem mu zacpal pusu dlaní. „Buď zticha, prosím tě."

Kit překvapením rozšířil oči, ale nesnažil se ho ze sebe setřást. Místo toho mu bez jakéhokoliv varování ruku olízl.

Max od něj odskočil. „Fuj, ty prase!" Dlaň si začal zuřivě otírat do kalhot.

Kitovou jedinou reakcí byl záchvat smíchu. Max do něj znovu strčil, ale netrvalo dlouho, než se k němu připojil. A tak se smáli, dokud nemohli dýchat, a potom se smáli ještě víc pokaždé, když se jejich pohledy opět setkaly. A když je smích přešel, zůstali ležet a mezitímco si stírali slzy, dál hleděli na hvězdy zářící jim nad hlavou.

„Víš, nad čím jsem přemýšlel?" zeptal se Kit po nějaké době. Jazyk už se mu docela pletl.

„Nad čím?"

Leželi blízko sebe a dotýkali se rameny, takže Maxovi neušlo, když se Kit ošil. „Nad tím večerem, kdy jsme se políbili."

Max se na Kita otočil. Ten měl ale oči zavřené a nevěnoval mu pozornost.

Netušil, co na to odpovědět.

Nikdy o tom nemluvili. Tehdy byli opilí a nejspíš ani nevěděli, co dělali. Bavili se spolu a potom si už jen pamatoval Kitovy rty na těch jeho a ruce cestující mu po těle.

Několik dalších dní si ten moment stále dokola přehrával v hlavě. Nebyl si jistý, co to mělo znamenat. Věděl, že byl fyzický kontakt pro Kita důležitý a dávno si zvykl na jeho časté nerespektování osobního prostoru. Ani mu nepřišlo nic zvláštního na tom, že líbal jednoho ze svých nejlepších přátel. Sakra, vždyť se dokonce jednou líbal s Adrian, když se v klubu snažila dostat pryč od nějakého slizáka, který s ní flirtoval, i když mu jasně dala najevo, že neměla zájem.

Co ovšem bylo zvláštní, byl fakt, že... že to Maxovi nebylo nepříjemné. Vlastně to byl jeden z nejlepších polibků, který kdy zažil. Samozřejmě, Kit byl jeho kamarád a opravdu si byli blízcí, ale nikdy ho nenapadlo, že by z toho mohlo být něco víc. I tak mu na tom ale připadalo něco– něco správného. Jenže když od sebe nakonec odstoupili, popřáli si dobrou noc a každý šel vlastní cestou.

Další den se Max vydal do obývacího pokoje s žaludkem staženým nervozitou.. Bál se, že ho bude Kit ignorovat. Že předchozí noc celé jejich přátelství zničila. Co když toho litoval? Co když s Maxem už nikdy nebude chtít promluvit?

To byly ale jen paranoidní myšlenky, protože jen co vstoupil dovnitř, Kit už se na něj ze svého místa na křesle vesele šklebil. A Max mu úsměv automaticky oplatil. Pravda byla totiž taková, že se mezi nimi nezměnilo vůbec nic. Žádné napětí. Žádné výčitky svědomí. Stále byli Max a Kit – nejlepší kamarádi. Problém byl ovšem v tom, že si Max najednou nebyl jistý, jestli by měl cítit úlevu anebo zklamání.

„Proč?" zeptal se nakonec.

Kit se přetočil na bok a Max ho automaticky napodobil. „Nevím," řekl tiše. Tvář měl bledou a několik kudrlin mu spadalo do čela. Zorničky měl rozšířené, když očima těkal po Maxově tváři. „Chceš to zopakovat?"

Málem přestal dýchat. „Chceš ty?" zašeptal.

Kitův pohled krátce zalétl k jeho rtům. „Bylo by šílené, kdybych řekl, že jo?"

Max nikdy nepřišel na to, proč si s Kitem snad od samého začátku tak dobře rozuměl. Stačilo ale pár konverzací, než se mezi nimi vytvořilo silné pouto. Bylo to jako by je spojovala neviditelná nit; kamkoliv šel jeden, tam ho následoval druhý, a i kdyby si od sebe snažili držet odstup, beztak by si k sobě zase brzy našli cestu. Panovalo mezi nimi zvláštní porozumění, které se jen s přibývajícím časem prohlubovalo. Možná to bylo tím, že měli tolik společného. Složité vztahy doma, stejný hudební vkus, jeden velký nepořádek v hlavě... Anebo za to mohla Kitova energie a jeho radost z každé drobnosti, která Maxe dokázala odreagovat a udržet jeho splašené myšlenky na uzdě.

Ta stejná nit jako by se nyní ještě víc utahovala – zmenšovala ten prostor mezi nimi, dokud je od sebe neoddělovalo skoro nic. Stačil jeden jediný pohyb, aby se všechno změnilo.

A Max by to nejspíš udělal, kdyby ho nevyrušil vzdálený křik.

Od Kita odskočil a s nadáváním se vyhrabal na nohy, mezitímco se snažil uklidnit splašený tlukot vlastního srdce. Otočil se směrem k táboráku. Několik skupin lidí se od ohniště vzdálilo a nyní se mačkalo blízko u sebe a na něco hledělo. Max možná netušil, o co šlo, ale neměl z toho dobrý pocit. „Copak nemůžeme mít chvilku klid?" zamumlal a podíval se na Kita.

Kit se nezvedal. Seděl v písku s hlavou svěšenou mezi koleny.

„Jsi v pohodě?"

Mávl rukou. „Jen se mi zamotala hlava," řekl. „Jdi zjistit, co se děje, hned tě doženu."

Max přikývl. Sám měl pocit, jako by se s ním svět pohupoval ze strany na stranu, ale i tak zatnul zuby a rozešel se směrem k tomu povyku. S polohlasnými omluvami se procpal davem až dopředu, dokud se na jeho samém kraji nezastavil.

Scéna před ním působila jako vystřižená z nějakého dramatického filmu. Kyle a Oliver na sebe křičeli a nazývali se nejrůznějšími jmény. Kluci z Overdose nejspíš museli přiskočit na pomoc, protože mezitímco Sam držel za paži rozzuřeného Olivera, kterému ze rtu tekla krev, Callum se zase snažil podobně zuboženého Kylea odtáhnout pryč. Chris postávala stranou s rukama ve vlasech a slzami stékajícími jí po tváři. Adrian ji držela kolem ramen a sama něco pořvávala.

Max se rozeběhl k Oliverovi a kývl na Sama. „Já se o něj postarám," řekl. „Ujisti se, že támhleten kretén co nejrychleji zmizí." Ukázal na Kylea. Co tady do prdele dělal?

Jen co Sam zmizel, Max popadl Olivera za ramena a dostrkal ho mimo dav.

„Hajzl," mumlal si pro sebe. „Zasranej zkurvenej–"

Max do něj ještě jednou strčil takovou silou, až Oliver klopýtl a měl co dělat, aby se udržel na nohou. „Uklidni se, vole," varoval ho a pro všechny případy s ním ještě zatřásl.

Oliver se na něj konečně podíval. Bradu měl od krve a spěšně si ji pokusil setřít rukávem, ale jen ji tak ještě víc rozmazal. Tvář měl zkroucenou do nenávistného úšklebku. Max ho v podobném stavu možná viděl jen párkrát, ale pokaždé mu z toho přebíhala husí kůže.

„Uklidni se?" zakřičel. „Viděl jsi toho kreténa? Za to, jak na Chris mluvil by si zasloužil víc než jednu ránu!"

Jenže Max ho neviděl. Byl totiž až příliš zaneprázdněný Kitem. Vlastně si ani nebyl jistý, kolik času uběhlo od toho, co se spolu oddělili od ostatních. Celý večer se cítil bezstarostně a pro jednou svět kolem sebe vůbec nevnímal. Nebyl si jistý, jestli to bylo alkoholem, kterého vypil víc než normálně, nebo tím brkem, o které se s Kitem podělili... anebo za to mohl Kit sám o sobě a–

Max se musel rychle zastavit, aby se nezačal červenat.

Svou pozornost proto radši přetočil zpět na Olivera. Těžce oddechoval a ruce podél těla dál zatínal v pěsti, ale alespoň se už nesnažil s Maxem bojovat. „Pojď," zamumlal a chytil ho za paži, aby se od ostatních mohli ještě víc vzdálit. Hudba dál vyhrávala a lidé se pomalu vraceli ke svým konverzacím. „Pojď se projít, potřebuješ to."

Oliver chvilku protestoval, ale nakonec se s ním rozešel podél pláže, přičemž cestou opakovaně nakopával písek a neviditelné klacky v něm. „Já ho tak nesnáším."

Max neodpovídal. Místo toho zalovil v kapse mikiny, aby vytáhl kus kapesníku a podal mu ho. Oliver si začal otírat bradu a zašklebil se, když se omylem dotkl svého rozraženého rtu.

„Co si o sobě do prdele myslí? Přijít sem bez pozvání a potom předvést takovou scénu? Chová se, jak malé rozmazlené dítě, kterému někdo sebral jeho oblíbenou hračku. Fakt nechápu, co na něm Chris mohla kdy vidět."

Max pokrčil rameny. „Láska je někdy slepá."

„Láska je k hovnu."

„Dobře, cyniku."

„Víš, jak to myslím." Ušli ještě pár metrů, než se Oliver zastavil a usadil se na zem. Kolena si přitáhl k hrudi a z kapsy vytáhl cigarety. Jednu si vložil mezi rty a zbytek podal Maxovi, který si zabral místo vedle něj. „Myslíš, že jsem to přehnal?" zeptal se poté, co si několikrát potáhl.

„Jak Kylea znám, určitě si to zasloužil."

Oliver vyfoukl kouř. „Nechtěl jsem to udělat. Nemyslím si– násilí nikdy nic nevyřeší, ale je to takovej hajzl a to, co říkal... nevím, prostě jsem začal vidět rudě." Povzdechl si. „Nemůžu vystát představu, že by Chris někdo ubližoval. Zaslouží si mnohem víc, víš? Tolik mi pomohla a já jí to chci oplatit, ale teď jsem to nejspíš úplně posral."

Max zavrtěl hlavou. „To si nemyslím," řekl upřímně. „Taky jí na tobě záleží a nejspíš o tebe jen měla strach. Podle mě ví, že je Kyle idiot."

Oliver si odfrkl. „Jo, to kurva doufám."

„Fakt ji máš rád, co?"

„Jo, ale ne–"

„Já vím," Max ho přerušil a musel se pousmát. Dalo by se říct, že měl možnost sledovat Oliverovo prozkoumávání své vlastní identity z první řady. Za tu dobu ušel fakt pořádný kus cesty a Chris jako by byla posledním chybějícím kusem v jeho skládačce. A Max na něj byl zatraceně pyšný. „Věříš na spřízněné duše?"

„Cože?"

„Já jo. Ale ne v tom tradičním smyslu," vysvětlil. „Znáš ten mýtus? Lidé byli stvoření tak, aby měli dvě hlavy, čtyři ruce a čtyři nohy. Jednou ale bohy rozzlobili tak moc, že je Zeus za trest rozdělil na dvě poloviny, které poté roztrousil po světě. Od té doby jsme prý neúplní a po zbytek života odsouzení hledat svou druhou polovičku – svůj romantický protějšek," odmlčel se, aby mohl potáhnout z cigarety. „Podle mě je ale ten význam překroucený. Protože pokud by spřízněné duše existovaly jen jako naše romantické protějšky, neznamenalo by to snad, že je to romantická láska, která nás dělá úplnými?" zeptal se, ale na odpověď nečekal. „Jenže podle mě to není pravda. Myslím– možná jsme nikdy neměli být kompletní. Možná je naše duše doopravdy roztříštěná hned na několik kousků a její střípky nacházíme v nejrůznějších věcech. Ať už v těch živých nebo neživých."

Studený vítr mu cuchal vlasy. Max zbytek cigarety odhodil a lokty se zapřel o kolena. „Možná proto nás to k nim táhne," pokračoval. „K hudbě. K umění. K dalším lidem. Protože když se na ně podíváme, poznáváme v nich kousky sami sebe." Pokrčil rameny. „To vy jste moje spřízněná duše – Less Than Zero, myslím. A nejspíš jich mám mnohem víc, ale nejsem si jistý, jestli je někdy najdu všechny. Podle mě ale není nic špatného na tom být neúplný. Jen to znamená, že v sobě máš dost místa na to zamilovávat se stále a stále dokola."

„Takže Chris je podle tebe jedna z mých spřízněných duší?" zeptal se Oliver tiše.

Max se na něj otočil a usmál se. „Jo, myslím, že jo."

Oliver chvíli zamyšleně hleděl před sebe, než mu koutek rtů spokojeně zacukal a poté se zadíval na nebe. „To se mi líbí," řekl nakonec. „A ty jsi právě získal novou roli. Odteď píšeš všechny naše texty."

„Cože? Ani nápad!"

Se smíchem zavrtěl hlavou a vyskočil na nohy. „Ne, ne, Maxi, jde ti to fakt dobře." Natáhl k němu ruku.

Max se jí s mračením chopil a nechal se vyzvednout do stoje. „Ale já se o to ani nesnažím! Prostě plácnu to první, co mě napadne."

Oliver už byl na cestě k táboráku „Tak to příště plácni na papír!" zakřičel na něj. Max ho neochotně následoval, přičemž si pro sebe mumlal, jak špatný nápad to byl a že s tím v žádném případě nesouhlasil. „Víš, je na čase, abys v téhle kapele začal něco dělat."

Max nevěřícně rozhodil rukama. „Něco dělat?"

„Jo, já vím, že je tvou hlavní prací jen stát a vypadat pěkně... což, mimochodem, ti jde fakt dobře, ale podle mě by ses měl snažit víc."

„Walkere, já přísahám, že si koleduješ o to dostat znovu do držky!"

Oliver se ale jen zasmál a zvedl k němu prostředníček.

Když došli zpátky k ohništi, Kyle už byl naštěstí pryč. Max se pohledem snažil vyhledat Sama nebo Calluma, aby jim poděkoval, ale vyrušil ho něčí hlas: „Maxi! Olivere!"

Max se zamračil. „Panebože, co zas?" zamumlal. Začínal být fakt unavený a představa, že bude muset řešit další problémy, z něj vysávala posední zbytky energie. I tak se ale společně s Oliverem rozešli k místu, odkud na ně někdo – nejspíš Adrian – volal.

„Maxi!" Netrvalo dlouho, než byla Adrian u nich. Vlasy měla pocuchané a tváře červené. A jen jediný pohled na ten výraz v její tváři stačil k tomu, aby Maxovi veškerá krev ztuhla v žilách. Adrian těžce oddechovala a společně s panikou se jí v očích leskly slzy. „Co si vzal?"

„Cože?"

Chytila ho za ruku. Její sevření bylo tak pevné, až si byl jistý, že za sebou zanechávalo modřiny. „Vzal si něco?"

„Kdo?" Max netušil, co se dělo. Oliver mu zmizel z dohledu, ale z dálky k němu dolehlo jeho nadávání smíchané s dalšími hlasy, které matně odhadoval, že patřily Chris s Tori.

„Kit!" vyhrkla Adrian. „My– vrátily jsme se zpátky k táboráku, ale on nikde nebyl, a tak jsme ho šly hledat a on– on–" lapala po dechu. „Nemůžeme ho probudit," dostala ze sebe nakonec a její slova následovaly srdceryvné vzlyky.

A Maxovi by možná nohy vypověděly poslušnost; možná by se zhroutil do písku a už nikdy by nevstal, kdyby nebyl v tak velkém šoku. Duše jako by mu opustila tělo. Z dálky sám sebe sledoval, jak dělá několik kroků dopředu, dokud konečně nespatřil to, o čem Adrian mluvila.

Kit ležel v písku na tom stejném místě, kde se spolu ještě před chvilkou bavili. Hlavu měl natočenou tak, že mu Max neviděl do tváře, ale i tak věděl, že jeho pleť byla neskutečně bledá. Z takového úhlu by člověk řekl, že spal – že se, stejně jako Theo, rozhodl dát si šlofíka uprostřed pláže, protože byl prostě až moc opilý. Jenže Kit se nehýbal. Nereagoval na Oliverovy pokusy ho probudit, ani když s ním vší silou třásl.

Maxovi se chtělo zvracet. Měl chuť křičet a křičet, dokud by nepřišel o hlasivky. Měl chuť se rozeběhnout do moře – potopit se a nechat vlny ať ho sežerou zaživa. Dokonce přemýšlel, že by se otočil. Že by odešel a předstíral, že se nic nestalo a možná, možná by tak dokázal vrátit čas zpátky.

Nic z toho ale neudělal. Místo toho jen stál, zíral před sebe a potichu se rozpadal.  

....

Já– asi se jdu schovat...

Tohle byl BOJ. Ne, vážně, už od začátku jsem měla naplánované, že směřujeme přímo sem, ale tak nějak mi nedošlo, že nestačí si tu kapitolu jen představovat, ale že ji taky budu muset napsat. A neberte mě špatně, hrozně moc jsem se na to těšila, ale zároveň jsem z toho byla nervózní. A zkombinujte to s tím nejvíc chaotickým týdnem a absolutně žádným časem na psaní a tadá... vydávám to až teď.

Uuuf, to byla ale horská dráha, co? Řekla bych, že se omlouvám, ale to bych lhala. Jak říkám, dobrá rada pro tenhle příběh je: „Pokud se všechno zdá až moc hezké a veselé, nejspíš se to brzy posere."

Mimochodem, Dancing Queen je Kitova písnička, a za tím si stojím. A samozřejmě, Chris s Oliverem jsou moji milovaní chaotičtí besties.

Oliver dal Kyleovi přes držku! Wooohoo! Nepodporuju násilí, ale ten kokot si to fakt zasloužil. Myslím, že bylo všem jasné, že s Kylem to nebude tak jednoduché, jak si Chris zpočátku myslela a no, tady to je. Podle mě je Kyle prostě ten druh týpka, který nedokáže zkousnout to, že by ho nějaká holka nechtěla (a nedej bože se s ním rozešla!) a bude prostě dělat scény.

A Maxův proslov o spřízněných duších! Nikdy jsem tuhle „teorii" neměla moc ráda, protože i když někteří lidé můžou mít takové štěstí a někoho takového potkat, spíš je to výjimka než pravidlo. A vůbec... je to tak moc allo a aro normative přesvědčení, že prostě...bleh. A tak jsem se ho rozhodla trochu překroutit.

Max a Kit! Max a Kit! Ó můj bože, už skoro na začátku jsem si vytvořila takový seznam fun facts o celé kapele a jeden z nich byl: všichni se alespoň jednou políbili. A mezitímco u ostatních to bylo jen ze srandy a nic to neznamenalo, Max a Kit byli jakože „Hold on..." a potom to radši vymazali z hlavy.

Tohle byla přesně ta část, ze které jsem byla hrozně nervózní, protože na těch dvou mi fakt záleží a jejich vztah je pro mě strašně moc zajímavý a bavilo mě ho prozkoumávat. Jenže, jak Oliver předtím zmiňoval, je také hrozně křehký a možná proto mi trvalo tak dlouho, než jsem to konečně napsala (taky jsem se každou chvíli zastavovala, abych se mohla hihňat).

Be right back, jdu stále dokola poslouchat „Blood Sport" a brečet, protože tohle je jejich písnička. Jakože pardon, ale „I made loving you a blood sport" a „I'm still your favourite regret, you're still my weapon of choosing" a „I want to be forgiven, I want to choke up chunks of my own sins"? Vessel myslel na Maxe s Kitem, když tohle napsal, já přísahám. Navíc, je to doslova ta písnička, která hraje při jednom z jejich dřívějších rozhovorů na střeše. Laciný foreshadowing?

Pardon za tolik keců, ale já se k tomu všemu potřebovala vyjádřit, protože jsem to v sobě celých těch 29 kapitol zadržovala.

A ten konec? Jo– no, takže to se stalo...

Další kapitola je napsaná, takže by měla vyjít v normálním režimu.

Love you xx (myslím to vážně! ale pojďte na mě křičet xD)