Pátek, 26. listopad

Adrian si s hlavou opřenou o dlaň prohlížela dívku za barem. Havraně černé vlasy jí splývaly po zádech a pohupovaly se ze strany na stranu, jak pilně leštila sklenice. Zešikmené oči jí zvýrazňovaly tmavé linky a plné rty nesly sytě rudou barvu. Adrian si nemohla pomoct, ale přemýšlela, jak asi její rtěnka chutnala. Zanechala by za sebou stejný odstín, kdyby se dotkla její kůže?

„Millerová, jestli budeš ještě chvilku takhle zírat, tak přísahám, že ti to pivo vyleju na hlavu."

Adrian zamrkala a na dívku se usmála. „Myslím, že bys mě měla pozvat na rande."

Tori pozvedla své pečlivě upravené obočí. „Vážně?" zeptala se. „A já si zase myslím, že bys sem měla přestat chodit dvě hodiny před otevřením."

„Ale kdo by ti potom dělal společnost?"

„Nějakou bych si určitě našla, neboj."

Adrian se zašklebila a lokla si zanedbaného piva před sebou. Byla sice pravda, že tu nemusela být tak brzy – přece jenom, kluci byli ještě stále na bytě a se svými přípravami nikam nespěchali – ale chtěla na chvilku z toho chaosu utéct. Doma byl totiž až moc velký hluk a bydlení se třemi kluky, kteří se, přestože jim už nějakou dobu bylo přes dvacet, chovali jako malé hyperaktivní děti, mělo své meze. Navíc ji bavilo škádlit Tori. Byla si totiž jistá, že své otrávení hrála jen naoko a doopravdy ji Adrianino flirtování lichotilo.

„Nebyla by ale tak okouzlující jako já."

Nad tím Tori jen zakoulela očima.

„No tak, aspoň jednou bys mohla souhlasit."

Tori zavrtěla hlavou a natáhla se pro další skleničku. „Už jsem ti přece několikrát řekla, že si nehodlám začínat s lidmi z kapel. A už rozhodně ne s někým z kapely, které tak moc pomáhám."

To tě ale nezastavilo, když ses na mě minulý týden dychtivě lepila v jedné ze zamčených záchodových kabinek, pomyslela si, ale nahlas nic neřekla. Místo toho se na ni přehnaně mile usmála. „Tori."

„Adrianne."

Zamračila se při zmínce celého svého jména. Už od nějakých patnácti se nepředstavovala a nepodepisovala jinak než Adrian Miller. Možná si zvykla na to, že ji Kit jednou za čas oslovil Adri nebo dokonce Annie, aby mohl pobaveně pozorovat její reakci, načež mu ona nějakou dobu neřekla jinak než Christopher, ale pokud šlo o kohokoliv jiného, měla co dělat, aby jim nevynadala.

Adrianne samo o sobě nebylo špatné jméno, ale jako by patřilo někomu jinému. Adrianne byla ta ukázková holčička, kterou z ní rodiče chtěli vychovat. Adrianne byla přátelská a jemná a touhle dobou by už dávno měla manžela a minimálně jedno dítě, kolem kterých by se točil celý její svět. Adrianne byla někdo, kým Adrian nikdy nemohla být.

„Nemusíš být hned tak hrubá, Victorie," zamumlala. „Jen jsem se chtěla zeptat, jestli bys dneska zahrála náš playlist."

Tori se zamračila. „Váš playlist?" Při pohledu na Adrian, která ji upřeně probodávala očima, jí ale brzy došlo, co myslela. „Ten playlist, se kterým mě otravujete od chvíle, co jsme se poznali a já vám dovolila hrát v mém baru?"

Adrian se zazubila. „Přesně tak."

Tori si povzdechla. „Fajn. Přísaháš, že mě potom přestaneš každou vteřinu zvát na rande?"

„Nikdy."

Tori opět zakoulela očima, ale Adrian si všimla, jak jí koutky úst pobaveně zacukaly.

....

„Adrian, ty tvoje třpytky jsou doslova všude," stěžoval si Oliver, když hleděl na svůj odraz v zrcadle a snažil se z vlasů vyklepat část třpytek, které se mu na nich zachytily poté, co si jimi Adrian nasprejovala tělo.

Usmála se na něj. Svou baskytaru měla pověšenou na rameni a snažila se ji na poslední chvíli doladit. „Vždyť ti sluší," řekla. „Vypadáš jako víla."

Kit si odfrkl. Už dobrou půl hodinu přecházel po malé místnosti sem tam. Nacházela se za pódiem a sloužila nejen jako šatna pro vystupující, ale také jako sklad. Uvnitř nebylo moc místa a už vůbec ne, když si tam Less Than Zero nastěhovali všechny své věci (spoustu aparatury si tu občas nechávali i několik týdnů, vzhledem k tomu, že nikdy nehráli jinde a Tori jim je mohla pohlídat). Kit tak musel přeskakovat přes tašky a krabice, což mu ale očividně nevadilo, jelikož si do toho zvládal pohazovat s paličkami.

A Adrian tím neskutečně vytáčel.

Max se natáhl po spreji na malém stolku. „Tak se budeme třpytit všichni," řekl s nadšením a sám si začal sprejovat vlasy. Třpytky se brzy usadily na jeho tmavém oblečení a způsobily, že tetování obalující mu obě ruce i krk nyní přímo zářily. Adrian trochu mrzelo, že se dnes rozhodl upřednostnit klasiku před extravagancí, protože byla toho názoru, že v sukni vypadal mnohem lépe. Navíc ji bavilo půjčovat mu oblečení a smát se nad jeho údivem. „Panebože, ono to má kapsy!" nebo „Adrian, podívej, jak se ty šaty točí!"

Kit se připojil a nechal Maxe, ať ho také nasprejuje. Stále na sobě měl tričko, které ale věděla, že zmizí tak po první písničce. V uších se mu leskly stříbrné náušnice a na krku mu visel řetízek ze stejného materiálu. Oliver se sice nejdřív tvářil nesouhlasně, ale nakonec byl i on přemluvený.

Adrian si vzpomněla na den, kdy ty tři kluky před sebou potkala poprvé. Samozřejmě, znala je už předtím, než se do kapely připojila. Bylo těžké si je nepamatovat, když se z nich v jejich posledním ročníku stali školní celebrity. Tehdy si založili kapelu a bylo to hlavně díky Kitovi, který znal snad každého člověka na škole a dokázal okouzlit kdekoho, že se z Maxe a Olivera přes noc stali oblíbenci.

Od té doby jako by nemohla utéct zamilovaným pohledům svých spolužaček. Nebyla si jistá, co přesně na nich viděly. Jasně, Max byl možná vysoký a jeho široký úsměv okouzlil kdekoho. Už tehdy měl docela dost tetování, i když zdaleka ne tolik jako teď, a na všechny byl neskutečně milý. Dokonce i když začal na pár týdnů chodit s kapitánem místního basketbalového týmu a dal jasně najevo, že o dívky nemá zájem, některé byly přesvědčené, že stále měly šanci.

Oliver byl zase tajemný a většinou se ostatním stranil. Oproti Maxovi a Kitovi se nesnažil za každou cenu na ostatní zapůsobit a jeho odtažitost mnohé lákala. Adrian byla docela překvapená, když se dal dohromady s jednou z jejích spolužaček... byla to snad Emma nebo Sophie? Vlastně už si ani nepamatovala. Beztak to nevypadalo, že by Oliver jejich vztah bral vážně a spíš se zdálo, že s ní chodil jen aby se neřeklo.

Adrian se o ně ale nezajímala, protože by s nimi chtěla něco mít – vlastně si nedokázala představit nic horšího. Lákala ji ale představa, že by se do jejich kapely mohla přidat. Už několik let hrála na basovou kytaru a chtěla svůj talent využít i jinak, než bylo doučování malých dětí. Proto to trio zpovzdálí často pozorovala a přemýšlela, jak nejlépe zapříst konverzaci. Tehdy ale nevěděla, že se správná příležitost naskytne až o rok později.

Byla to docela náhoda. O hodině matematiky si znuděně na mobilu projížděla sociální sítě, když narazila na inzerát, kde místní kapela hledala baskytaristu. Brzy zjistila, že se jednalo přesně o ty tři kluky, kteří před rokem odmaturovali a neváhala, když jim na inzerát odpověděla.

Tehdy se její jméno prokázalo jako opravdu užitečné. Díky tomu, že se všude podepisovala jako Adrian Miller, dokud ji někdo nepotkal, často odhadoval, že se jednalo o muže. Bylo jí jasné, že kluci došli ke stejnému názoru, jen co se s nimi setkala ve sklepě velkého rodinného domu, který tehdy používali jako jakési studio. Nejprve se tvářili pochybovačně, ale jen co začala hrát, okamžitě změnili názor.

Adrian by ale nikdy netušila, že jí všichni tak moc přirostou k srdci. A že s nimi i o pět let později bude hrát v malém zapadlém klubu a že si každý takový večer bude užívat se stejným nadšením jako poprvé.

Dveře do šatny se otevřely. „Už je čas," zahlásila Tori a zase zmizela.

Vyměnili si rychlé pohledy. Každý na tváři nesl stejně nedočkavý úsměv.

....

„Ehm... ahoj?" ozvalo se z mikrofonu udýchaně. Odpovědí byl povyk diváků pod nimi. Max si z čela odhrnul zpocené vlasy. „Jsme Less Than Zero–" další povyk, „a jsme moc rádi, že tu pro vás můžeme hrát."

Oliver zabrnkal pár tónů na kytaru a zazubil se na Adrian naproti, která se k němu připojila. Sám se snažil popadnout dech a celý hořel. Zahráli už několik písniček a do každé dal trochu sám sebe. Hudba hrála na plné pecky a jako by mu přímo kolovala žilami. Poskakoval, smál se, přebíhal z jedné strany pódia na druhý a pošťuchoval se s Adrian, což se stalo takovou jejich tradicí. Ona ale na rozdíl od něj stále vypadala úžasně. Dlouhé tmavé vlasy měla jemně zvlněné a černý korzet zvýrazňoval snad každou její křivku. Snědá kůže se jí pod září reflektorů stříbřitě leskla.

„Jen jsem chtěl říct, že nám záleží na každém z vás. Tahle kapela vznikla, protože se pár ztracených duší snažilo najít vlastní cestu světem a zjistilo, že i když byli rozdílní, měli jedno společné. A to lásku k hudbě. Nezáleží na tom, odkud jste, jakou máte barvu kůže, kdo se vám líbí–" někdo v dálce povzbudivě zapískal, „anebo jaké pivo vám chutná..."

„Oj!" Kit za bubny něco naznačoval.

Max se zasmál. „Fajn, tak prej na výběru alkoholu záleží," řekl a z publika se ozval smích. „No prostě, tahle hudba je přesně pro vás. Díky, že tu jste."

Další hlasitý potlesk a tentokrát se k Oliverovi i Adrian přidal Kit a pořádně zabubnoval. Oliver přešel k Maxovi a poplácal ho po zádech. Spokojeně se usmíval od ucha k uchu.

Max rád jednou za čas přerušil jejich hraní, aby si buď s publikem povídal nebo přednášel nějaký ze svých motivačních proslovů. Díky svému těžkému dospívání se snažil, aby se lidé kolem něj necítili podobně jako on tehdy. Hudba byla totiž pro všechny. Nediskriminovala, a na tu hodinu tak mohli lidé v místnosti zapomenout na své rozdíly a užívat si tu malou věc, která je pojila dohromady.

„A teď chci vidět, jak to tam dole totálně rozmrdáte."

Oliver se zasmál a pustil se do hraní nové písně – asi té nejtvrdší, kterou ve svém repertoáru měli – a fascinovaně sledoval masakr pod nimi. Lidé nadšeně skákali, strkali do sebe a křičeli text jejich hudby z plných plic. Nebylo jich moc, ale i kdyby uprostřed sálu stál jeden člověk, byl by mu nesmírně vděčný a hrál by z plných sil.

Nejradši by se k nim přidal.

Jednou to udělal. Jako kdyby byl nějaká velká rocková hvězda, skočil do publika a nechal zpocená těla ostatních, aby ho stáhla mezi sebe. Bylo to úžasné a když se konečně vyhrabal zpět na pódium, tričko měl na místech potrhané.

Tu atmosféru samozřejmě miloval. Když Kit udeřil paličkami do bubnů, rozvibrovalo se mu celé tělo a jeho srdce jako by začalo tlouct ve stejném rytmu. A když Adrian prsty kmitala po strunách své baskytary, bylo to jako by mu po kůži přebíhal elektrický proud. Maxův hlas – v jednu chvíli chraplavý a v tu druhou jemný a melodický – tomu potom jen dodal to správné kouzlo.

Aniž by se kdokoliv z nich nadál, brzy byl konec. Písničky jim došly a zaznělo jen pár posledních tónů. Následoval potlesk a veselý výskot. A poté už jen šum hlasů a zvuky kroků lidí mířících k baru. Oliver lapal po dechu a rychlostí začal hltat vodu, když se mu láhev dostala pod ruku. Zbytek si následně vylil na hlavu, aby si tak zchladil kůži, kterou měl jako v jednom ohni.

Někdo ho poplácal po zádech a pocuchal mu mokré vlasy. Celá kapela teď stála u sebe a povzbuzovala se navzájem. „Dobrá práce," říkali si a usmívali se od ucha k uchu.

„Co teď?" zeptala se Adrian a na kluky se zářivě usmála.

Kit se na ně spiklenecky podíval. „Teď se pořádně ožereme." Oliver s Maxem protestně zabručeli ve stejnou chvíli, co Adrian vypískla nadšením a ruku v ruce se s Kitem vydala k baru.

....

Oliver neměl v plánu moc pít – při vzpomínkách na poslední koncertní noc ještě stále cítil pachuť tequily na jazyku. V zákulisí se převlékl do čistého trička a vlasy si spěšně prohrábl prsty předtím, než se vydal do centra dění. Jen co se objevil na kraji tanečního parketu, obklopila ho hromada lidí, kteří si s ním nutně museli promluvit. Zase ho někdo objal. Zase mu někdo nabízel panáky. Na všechny se zdvořile usmíval a děkoval a s úlevou vydechl, když se vyhrabal na barovou židličku a kývl na tmavovlasou dívku za barem, aby mu natočila pintu piva.

„Koukám, že máš fanoušky," ozvalo se mu u ucha a on se s úsměvem otočil na Chris, která se zjevila vedle něj. Dlouhé vlasy měla tentokrát rozpuštěné, a přestože byla dávno tma, na čele jí seděly velké červené sluneční brýle ve tvaru srdcí. Na sobě měla ty stejné kalhoty, které se mu minule tolik líbily a na krku jí viselo několik barevných řetízků a přívěsků. Když zvedla sklenici s pivem, aby se napila, všiml si, že měla na prstech několik podobně křiklavých prstýnků.

Pokrčil rameny. „Ty jsi beztak náš největší fanoušek. I když jsem nikde neviděl tu podprsenku, co jsi slíbila."

Zasmála se a zaklonila hlavu. „Nebyla jsem si jistá, jestli by se to hodilo."

„Adrian by byla určitě nadšená."

Písnička se změnila a Oliver zpozorněl, jen co zaslechl první tóny. Otráveně zabručel a otočil se na dívku za barem. „Proč mi to děláš, Tori?" zakřičel, aby ho přes Eda Sheerana a jeho Shape of You vůbec mohla slyšet.

Omluvně se na něj usmála.

Netrvalo dlouho, než se u něj zjevili jeho přátelé a začali skandovat jeho jméno. Nevěřícně zavrtěl hlavou a zakoulel očima, ale rty se mu rozšířily do úsměvu. Otočil se na Chris, která ho zmateně pozorovala a natáhl k ní ruku. „Pojď, teď teprve zjistíš, jak paří Less Than Zero."

Všichni jeho kamarádi už byli na parketě, když se k nim protlačili. Adrian kývla na pozdrav a potom už byli vtažení do tance, který ale spíš připomínal jeden velký chaos. Oliver, Kit a Max se nikdy netajili svou nechutí k poslouchání Eda Sheerana, což samozřejmě znamenalo, že kdykoliv se Adrian dostala k vybírání hudby, jeho písně byly první, které nechávala zahrát. Kluci se s ní zpočátku snažili bojovat, ale brzy zjistili, že to nemělo cenu. A tak si vytvořili novou tradici: kdykoliv začal Ed Sheeran hrát, museli tancovat, a to tím nejšílenějším způsobem, jakým to šlo – ať už šlo o pomalou či rychlou písničku.

Všiml si, jak se Kit s Maxem opodál v objetí houpali ze strany na stranu. V jednu chvíli se Kit pokusil Maxe navést do dramatického záklonu, ale vzhledem k tomu, že nebyl zrovna dvakrát ohebný, sebou málem praštil na zem. Kit ho stihl se smíchem zachytit a vyzvednout na nohy. „Moje záda!"

Adrian se kroutila do rytmu a Oliver pod rukou podtočil Chris, která se vesele zasmála.

A tak to šlo dál. Jedna šílená taneční kreace střídala tu druhou, až se kolem nich vytvořil malý kruh, jak je lidé zvědavě sledovali a někteří si je možná i natáčeli. Když písnička skončila, se smíchem nakonec vyklopýtali ven na čerstvý vzduch. Oliver se držel za bolavé břicho a musel se zhluboka nadechovat, aby se uklidnil, ale kdykoliv zavadil pohledem o Kita, záchvat smíchu začal na novo.

„Co to sakra bylo?" dostal ze sebe mezi hlubokými nádechy. Kit se opíral o zeď baru, ale krátce na to se usadil na studený chodník. Tmavé kudrliny se mu potem lepily k čelu. „To snad potají trénuješ?"

Kit se ušklíbl a mezi rty si strčil cigaretu. Krabičku poté nechal kolovat. „Jasně, po nocích pilně pracuji na svých tanečních kreacích."

„Tak to jsou ty divné zvuky, co pokaždé slyším," vyhrkla Adrian.

„Přesně tak."

Oliver se znovu zasmál. „Tohle je Chris, mimochodem," představil dívku vedle sebe. „A tohle je Max, Kit a mám pocit, že s Adrian se už znáte."

Adrian pohodila tmavými vlasy a na Chris se usmála. „Myslím, že jsme měli společnou historii?"

Chris přikývla. „Jasně, taky jsi měla Harrise, že jo?

Při zmínce toho jména – Oliver si matně pamatoval na zamračeného učitele historie, kterého potkával na chodbách školy – se Kit narovnal. „No jo, Harris," řekl a potáhl z cigarety. „Ten hajzl mě neustále vyvolával. Jeden rok se ale dozvěděl, že prodávám trávu a chtěl si ji ode mě koupit."

„A prodal jsi mu?" zeptal se Max.

„Samozřejmě, ty vole. By mě vyhodil ze školy, kdybych řekl ne." Pokrčil rameny. „Potom mě ale nechal být, a dokonce mi zlepšil známku."

Oliver se usmíval. Noc byla i na pozdní podzim teplá a měsíc v úplňku jim jasně zářil nad hlavou. Nedaleko pokuřovalo několik lidí, kteří po nich zvědavě pokukovali a z baru k nim doléhala tlumená hudba. Oliverovi došlo, že někdo musel přesvědčit Tori, aby nechala zahrát jejich ultimátní playlist, na kterém Less Than Zero pracovali od chvíle, kdy se k sobě nastěhovali. Což znamenalo, že pokud si za svou existenci získali nějaké fanoušky, dnes večer o značnou část přijdou.

Potáhl z cigarety a zbytek zahodil na zem.

„Hej!"

Otočil se za tím zvukem a všiml si, jak k nim z druhé strany ulice míří nějaká mohutná postava. Nejdřív si myslel, že muž nekřičel na ně a chtěl se otočit zpět ke svým přátelům, ale to se ozvalo další hlasité: „Hej!" A než se nadál, ostrá bolest mu projela čelistí, protože mu muž vrazil pěstí.

Slzy mu automaticky vhrkly do očí. Překvapeně se předklonil a vyplivl krev. Jen částečně vnímal povyk kolem sebe. Kit byl na nohou, připravený se na útočníka vrhnout, Max ze sebe dostal hlasité: „Co to kurva?" a Adrian vyděšeně vyjekla.

„Kyle!"

Až to jméno donutilo Olivera konečně vzhlédnout. Chris stála u něj s šokovaným výrazem v tváři a držela ho za svalnatou ruku. Došlo mu, že to byl ten stejný Kyle, se kterým ji viděl na jejich večírku. Narovnal se a ruce podél těla zatnul v pěst. Čelist ho nyní pálila a ret mu pomalu opuchal. „Co je?" vykřikl. Řekl mu snad tehdy něco?

Kyle vypadal, že by se na něj nejradši vrhl znovu. „To tě aspoň naučí, že nemáš dělat do mý holky!"

Přemýšlel, jestli mu rána nezatemnila mysl, jelikož mu to stále nedocházelo. Dělat do– Copak si myslel, že se snažil sbalit Chris? Chtěl něco odpovědět, ale to už Chris svého přítele táhla pryč. Naposledy po nich hodila omluvným pohledem, než zmizeli ve tmě. Kit se rozešel za nimi, ale Max s Adrian ho včas zastavili.

Oliver se opatrně dotkl rtu. Stále krvácel a při pohledu na rudý flek na ruce se ho ujal neskutečný vztek. A to nejen na Kylea, ale také na sebe. Věděl přece, že měla Chris přítele a rozhodně s ní neflirtoval. Alespoň ne účelně. Byl nadšený z jejich konverzací a z toho, jak podobní si byli, ale nikdy si nepředstavoval jinou budoucnost než tu, kde jsou přátelé. A Chris přece také musela vědět, že nešlo o nic víc, ne? Nebo byl snad tak velký idiot a nevědomky vysílal špatné signály? Vždyť se zase až tolik nebavili!

Někdo se dotkl jeho paže a on sebou trhl. „Olivere?" zeptala se Adrian opatrně.

Zavrtěl hlavou. „Jdu domů," zamumlal, a aniž by se na své zmatené a ustarané přátele podíval, zastrčil ruce do kapes a rozešel se pryč.

V baru zrovna hrála nová píseň.

Tell your boyfriend if he says he's got beef,

That I'm a vegetarian and I ain't fucking scared of him.

Možná, že kdyby nebyl tak naštvaný, zasmál by se. 

....

Don't trust a ho. Never trust a ho. 'Cause a ho won't trust me! 

Hele, deep a emotional texty jsou skvělé, ale někdy prostě musíte použít tu nejvíc crack písničku z 2000s emo světa. Obecně, když jsem tvořila playlist pro tenhle příběh, tak jsem se rozhodla vybírat takové ty ikonické a nostalgické pop-punk a emo písničky, protože to je něco, na čem jsem vyrůstala a přijde mi, že se to k tomu hodí. Pokud se mě ale zeptáte, jaký žánr Less Than Zero hrají nebo tak, tak netuším a je to asi na každém z vás, ať si představujete, co chcete. Pokud je to někde na té alternativní straně hudby...

Anyway!

Adrian! She's here, she's queer and we fucking love her. Adrian je vlastně po Kitovi další postava, z jejíž pohledu se mi píše hrozně snadno. A taky je to přesně jedna z těch postav, které si prostě dělají, co chtějí. Jakože si pamatuju, že jsem její část plánovala úplně jinak a ona byla jakože: "Jasně, chápu... jdu flirtovat s Tori," a všechny plány mi tak překazila. 

Mimo Adrian jsme ale měli taky nějakou tu akci! Další koncert! Upřímně miluju, když si kapely s publikem povídají a myslím si, že můžete hrát sebelíp, ale pokud s publikem neumíte komunikovat, nebude mě to bavit. Navíc Max je přesně ten člověk, který by na pódiu pronášel dlouhé proslovy o těch nejvíc deep věcech.

A Oliver dostal nakládačku! Je to důležité pro jeho charakter, věřte mi... 

Děkuji moc za všechny hlasy a komentáře! Love you xx