Umírám už od rána.
Skoro mrtev dnem pluji.
Každou hodinu-další rána.
Tvrdím, že toho nelituji.

Zmlácen zbit a zmrzačen,
dál světem se táhnu.
Kam jdu nevím, jsem zamčen.
Zamčen v kleci, z ní paty nevytáhnu.

Proplouvám životem den po dni.
Jednotvárností zas a zas.
Chceš li pomoct, tak mě bodni!
Ať znovu nespatřím hvězdný jas.

Ve své kleci z jednotvárných stěn,
životem pouze proplouvám.
Z mých úst neuslyšíš sten.
Jsem tady, nikým nepoznán.

Já nežiji, pouze přeživám.
Čekám až se něco stane.
Ve své kleci bolest si užívám.
Samotě a bolesti říkám pane.