Chodím světem dlouhý čas.
Nikdo neslyšel, co řici chtěl můj hlas.
Chodím světem nepochopen.
Zbytek světa-za příkopem.

Chodím po zemi, spíš se vleču.
Před světem však neuteču.
Světem jdu, spíš se plazím.
Vlastní hlavu neporazím.

Má mysl zmatená, má hlava těžká.
A zase po včerejšku, zase je dneska.
Hlava to nezvládá, drolí se maska.
A pod ní schovaná-má duše, troska.