Pompeje
Každá minuta jako vteřina.
Proletí kolem jak zvuk hlasu.
Neodcházej, teprv to začíná.
A zbývá tak málo času.
Dny táhnou se když spěcháme.
Když šťastni jsme tak letí.
Alternativu nemáme.
Mrkneš! A najednou nejsme děti.
Chodíme po stěnách krychle.
Pořád a pořád dokola.
Ty pomalu, já však rychle.
Malá vztahová tombola.
Dva kroky dopředu a jeden zpátky.
Vzdálenost nám moc nepřeje.
Na červenou přejdem křižovatky.
Poslední stanice - Pompeje.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro