Na smrtelné posteli.
V nemocnici, v neděli.
Ležím, vím že umírám.
Velkou lítost v sobě mám.

Nechám tě tu samotnou.
Sama budeš bloudit tmou.
Budeš truchlit, naříkat.
Po své lásce si stýskat.

Vím, že budeš se trápit.
Smutkem dny budeš krátit
Nechci tě opustit, nechci to tak
Nemoc mě nepustí, zemřu a pak...

Pak nás nic nečeká, sama zůstaneš.
A mě to líto je, pomalu uvadneš.
Je mi líto, že zůstaneš sama.
Je mi to líto, buď sbohem, tak sama...

Ve stáří, když máte většinu života za sebou a většinu prožijete s tím jedním člověkem.... jeho ztráta bolí. O tom je tato básnička, z pohledu toho, koho by to už nemuselo trápit...
Za každou reakci budu rád.