U táboraku s dívkou svou jsem seděl
Její hlava na rameni ležela, já do ohně hleděl
Oba dva skleslí, smutní a přeci to krásné bylo
Chlapec, dívka, kytara, krasně se nám tehdy žilo

Krásně se žilo v těch horách
Unaveni po všech prohrách
Vyšli jsme spolu sem ke srubu
Říkal jsem, že už dál nepudu

Pak ale bouře přišla
Pohoda z hor odešla
Snesl jsem tě z nich v náručí
Za naše bezpečí nikdo neručí

Dnes vrátil jsem se zpět pod hory
Znovu pokleknout u tvé mohyly
To já tě tu pohřbil, tenkrát pred lety
Pod nejkrásnějším místem planety

Kytara od té doby jen smutně hraje
Nosím teď vousy, když mrzne i když taje
Osamělý muž, v srdci jen hory a slunce zář
A ještě stále tu noc, tu dívku, tvojí tvář