Kdo jsi? Ptá se mě má tríznitelka.
Jsi nikdo. Sama si odpovídá.
Nejsi. Diktuje mi učitelka.
Jsem! V mé hlavě se ozývá.

Jsi poslední svého druhu
Diktuje mou osobnost
Jsi odpadlým článkem kruhu
A já tě pošlu na věčnost

Já jsem! Jsem stejný jako vy, madam.
Jenže ve vaší péči uvadám.
Byli jsme stejní, kdysi, před lety.
Teď jsme oba z jiné planety.

Mlč ty starý paroháči. Mlč a slyš má slova.
Si opovržení hodné stvoření.
Kálí na tebe i moudrá sova.
Už nemáš nic, jen soužení.

To tys mě připravila o radost i spánek.
To kvůli tobě mě pouta drží.
Tys důvodem proč letní vánek.
Už nepovane v paroží.

Kdysi jsme byli stejní.
Stejné sny, stejné cíle.
Teď říkáš že už nic není.
Že už je jen tato chvíle.

Zavři už tlamu starý brachu.
Tvůj čas už je u konce.
Tvoje vláda došla ke krachu.
Zítra zazní pohřbu zvonce.

Gilotina ti setne hlavu.
Bude to rychlé, neměj strach.
Odkutálí se do davu.
A ty budeš v právu, neboť já jsem vrah.

One day, she will read this. One day, she will understand, that I am still here. Still fighting against my own ilusions of her. Still trying to understand. And always loosing...