Jsem havran co na nebi krouží.
Tys brk ze mne našla v louži.
Položila na svůj stůl.
A napsala básně půl.

Havran po brku touži.
Zatímco se hlady souží.
Na báseň pak pohlédne.
Jeho oko nevzhledné.

Básnířka okno otevře.
Havran na stůl sletí.
Malý mozek v hlavě vře.
Na báseň dlouho hledí.

Snaží se verše pochopit.
Co básnířka říci chtěla?
Verši snaží se neopít.
Snad by pro něj místo měla.

Chce jí na blízku býti.
Až do konce svého bytí.
Její básně pochopit.
Její krásou se opít.

Mám rozdělané dvě básničky. Jedna je o ránu všedního dne a druhá o těle na pitevně. Nedaří se mi ani jednu dopsat. Proto kdyby to někdo chtěl zkusit, tak mu ty první sloky věnuji. :)
(můžete si zkusit psát básničky.)
A taky dneska vyšla nová povídka, tak pokud chcete znát můj názor na lži a lháře doporučuji se podívat.